Startup Techambition nabízí aplikaci, která za využití umělé inteligence pomáhá učitelům matematiky zařadit do výuky interaktivní prvky, tak aby byla pro studenty poutavější. Společnost založili bratři Jakub a Jan Stránští v roce 2012. Od té doby si prošla několika významnými fázemi – od zakázkové spolupráce mimo jiné pro prestižní americkou univerzitou Stanford, přes změny zaměření z univerzit na střední školy a následně nakladatele učebnic, až po zjištění, že produkt nefunguje, jak má. V neobyčejném příběhu svou roli sehrál i technický bankrot. O všech těchto momentech povyprávěl Jakub Stránský v rozhovoru pro Newsroom StartupJobs.
Jak vznikl nápad založit Techambition?
Spoluzakladatel Techambition a můj starší bratr Jan v roce 2011 učil na katedře mechaniky ČVUT. Pro předměty jako mechanika, pružnost a pevnost vyvíjel digitální interaktivní pomůcky. Studenti je využívali kontinuálně celý semestr, což je u vysokoškolské výukové pomůcky relativně neobvyklé (smích). Ve mně zvláštním způsobem hlodala myšlenka, že potenciál počítače ve výuce ještě nikdo nenaplnil. A že Honza je člověk, který má nejrůznější předpoklady se na tom podílet.
V roce 2012 na ČVUT běžel, jestli si dobře vzpomínám, druhý ročník eCubu, soutěže o stipendium a mentoring. Dali jsme dohromady tým a vyhráli s nápadem komercionalizace výukových pomůcek, které Jan vytvářel. V roce 2012 jsme založili firmu. Od té doby jsme udělali několik pivotů a fungujeme dodnes.
Pak jste navázali spolupráci s dalšími vysokými školami?
Ano, docela dlouho potom jsme s vysokými školami spolupracovali. V roce 2014 jsme například vyvíjeli věci na zakázku pro Stanford University. Nicméně na začátku, v roce 2012, jsme byli obchodním světem zcela nepolíbeni. Až do roku 2015 jsme víc dělali výzkum, než abychom výukové pomůcky nějakým způsobem prodávali.
Co se pak změnilo?
Během spolupráce s učiteli ze Stanfordu, v roce 2014, jsme pochopili, že sebelepší interaktivní výukový obsah zásadní zvýšení úspěšnosti výuky nepřinese. Rozhodli jsme se soustředit na data a vyhodnocení. Cílem bylo vytvořit generický produkt. Chtěli jsme přinést velkou přidanou hodnotu pro společnost, ovlivnit výuku a pomoci naplnit potenciál počítače ve školní výuce, ať už to znamená cokoliv. A na to byly potřeba peníze. Vše ukazovalo na středoškolskou matematiku. Tehdy na digitálním trhu ještě nebyla velká konkurence a měli jsme koncept, který do středoškolské výuky teoreticky dobře pasoval. Vše tedy dávalo smysl i tržně. V roce 2015 jsme získali první investici, doladili produkt a v lednu 2016 začali prodávat.
(Aplikace v současné podobě obsahuje stovky interaktivních lekcí středoškolské matematiky. Na základě práce studentů s těmito lekcemi vytváří umělá inteligence doporučení pro učitele, která jim pomohou zařadit do hodin různé učební postupy. - pozn. red.)
Jakým způsobem jste vstupovali na trh? Jak to probíhalo?
Silou. Volali jsme do škol, představovali jsme produkt a domlouvali jsme si osobní schůzky. První měsíce šly lépe, než jsme čekali. Za prvních pět měsíců jsme prodali licenci padesáti školám. V průměru jsme každý druhý pracovní den uzavírali obchod. Bohužel jsme ale narazili na problém.
O co konkrétně šlo?
Produkt měl výborné výsledky v laboratorních podmínkách při úvodním testování. Cílem bylo především zvednout aktivitu studentů a jejich zájem o výuku. To se dařilo nad očekávání, i když samozřejmě ne u všech škol a všech studentů. Problémem ale bylo, že zvýšení aktivity u spousty třídy trvalo jen omezenou dobu, šest až osm měsíců. Často tedy ani jeden školní rok. Zkoušeli jsme přetvářet obsah, přidávali jsme další vizualizace, redukovali jsme, nebo naopak zvyšovali obtížnost, zkoušeli jsme všechno možné. Vše však zafungovalo vždy jen dočasně, nic nezvedlo aktivitu trvale.
Co to znamenalo pro firmu?
Na konci roku 2016 jsme díky dobrým prodejům v Čechách uzavřeli druhé investiční kolo s cílem expandovat do zahraničí. V polovině roku 2017 jsme však pochopili, že produkt dlouhodobě nedělá to, co jsme si od něj slibovali, a drobné zásahy nepomůžou. A to máte zavařeno na malér. Zahraničí expanze selhala, kromě Slovenska jsme zahraniční mutace úplně utnuli.
Kvůli tomu, abyste se mohli soustředit na řešení problému s klesající aktivitou?
To je správná a dobrá otázka. Částečně určitě ano, ale mísilo se tehdy hrozně moc věcí dohromady – očekávání akcionářů, naše očekávání od produktu, obecné vize, čeho chceme dosáhnout. Některá rozhodnutí neproběhla efektivně, firmě se nedařilo moc dobře.
Nicméně jsme přišli s novým konceptem: Nebudeme učitelům ukazovat data, podle kterých by mohli plánovat výuku. Místo toho aplikace automaticky vytvoří konkrétní a detailní doporučení výukových postupů, které budou pro výuku efektivní. Soustředíme se především na to, aby implementace těchto postupů zvýšila aktivitu a snahu studentů, a nejefektivnější se v tomto směru ukazují různé formy skupinové práce. Třídy, ve kterých učitelé využívají naše doporučení pravidelně, tento školní rok vypracovali o třetinu víc dobrovolné práce než ty, kde je Techambition používáno jen pro samostatnou práci studentů.
Jak dlouho jste na tom pracovali?
Práce na prvních doporučeních byla dlouhý proces, který trval téměř rok. Došli jsme k závěru, že dokážeme využívat metody umělé inteligence k tomu, abychom na základě všech možných i nemožných dat automaticky doporučovali například vhodná témata diskuze v malých skupinách studentů či složení diskuzních skupin pro co nejefektivnější a nejpřínosnější debatu. Dnes naše aplikace vytváří specifická doporučení pro čtyři různé metody: převrácenou třídu, kooperativní učení, tzv. „peer instruction“ a samozřejmě také frontální výuku.
Prodejně se to může zdát jako relativně těžký případ. Máte produkt, se kterým musíte přijít do školy a víceméně říct učitelům: Vyzkoušejte nové metody a používejte k tomu počítač. Učitelé ale nejsou zdaleka tak konzervativní, jak se mnozí bojí. Začínají nové funkce používat stále více a se zapálením. Zhruba třetina našich zákazníků pracuje s doporučeními pro kooperativní aktivity. Velmi důležité pro nás je, že všechny školy, které tato doporučení implementovaly do výukových postupů, vždy obnovily svou licenci a drtivá většina z nich zvýšila i počet studentů. Věřím, že jsou čím dál spokojenějšími zákazníky.
Takže se vám nakonec podařilo zvýšit aktivitu studentů dlouhodobě?
Zvýšená aktivita přetrvá déle než jeden školní rok, to už dnes můžeme říct. Náš produkt už dělá to, co si myslíme, že má počítat dělat pro školní výuku – pomáhá učiteli zaujmout a motivovat studenty.
Na čem pracujete aktuálně?
Na tom, abychom se stali platformou, skrze kterou budou tradiční nakladatelé učebnic publikovat svůj obsah v digitální podobě. A to takovým způsobem, aby výsledek skutečně přispíval k pozitivní změně ve výuce. Toho docílíme podobně jako s naší středoškolskou matematikou tím, že budeme obsah vyhodnocovat, připravovat doporučení pro učitele a necháme ho vést výuku tak, jak považuje za správné. Dokončujeme ukázky pro zeměpis, dějepis či fyziku. Chceme se stát platformou pro nakladatele učebnic.
Během sedmi let jste prošli opravdu mnoha změnami – od zakázkového vývoje přes přímý prodej školám na prodej vydavatelům učebnic. Jak vypadá tenhle trh?
Zpravidla mají v zemi, kde působí, svoji vlastní distribuční síť. Nám dělá vrásky už jen délka prodejního cyklu. Máme však pocit, že dříve nebo později bychom měli uspět a první z vydavatelů by měl obsah začít digitalizovat skrze naši platformu. To pro ně ale znamená přijít s novým produktem, který jim musí zapadnout do redakčního plánu.
Takže už s vydavateli vyjednáváte?
Ano, v tomto nepostupujeme překvapivě. Jsou velké celosvětové veletrhy pro celý vzdělávací svět, prezentují se tam vzdělávací technologie a pomůcky. Na těch si dopředu vyhlédneme firmy, které chceme oslovit. Některá jednání se nerozjedou, některá zase ano.
Jak se vám aktuálně daří byznysově?
Na spadnutí je veřejné vyjádření podpory dvou zřizovatelů středních škol, tedy krajů, a jejich finanční podpora škol, které Techambition plánují používat. Soustředíme se na spolupráci s nimi.
Doteď máme drtivou většinu peněz od rodičů, což je komplikované. Nejdřív musíte zaujmout učitele. Ten to musí ukázat třídě a ta musí mít zájem s Techambition pracovat. A pak musí rodiče zaplatit přístup svým dětem. Soustředíme se na to, abychom domluvili u zřizovatelů finanční podporu škol, které chtějí s Techambition pracovat.
Takže jednáte s kraji a s vydavateli učebnic či učebních pomůcek. To budou vaše dva hlavní obchodní modely?
To ukáže čas. Je to ale poměrně pravděpodobné.
Děláte toho opravdu hodně. Jak pracujete s prioritizací úkolů a cílů, kterých chcete dosáhnout?
Snažíme se úkoly dělit na urgentní, kterým se moc nevěnujeme, důležité, kterým se věnujeme docela dost, a pak urgentní a důležité, kterým se věnujeme nejvíc. Když se některé urgentní věci nestíhají, nestresuje nás to, pokud víme, že nejsou klíčové pro to, kde firma bude v delším časovém horizontu. A pokud ji to neohrožuje, samozřejmě. Daňová přiznání podáváme včas (smích).
Snažíme se myslet na to, kam chceme firmu dostat za dva, pět nebo sedm let. Jakkoliv už nemusí být naše. To se snažíme mít na paměti a podle toho se snažíme prioritizovat to, o co se zrovna snažíme. Snažíme se hodně myslet na to, kam chceme firmu dostat, zvláště v této fázi, kdy jsme si technicky prošli bankrotem a musíme být maximálně efektivní.
Vy jste si technicky prošli bankrotem?
Myslím, že se tomu tak dá říct. Je hodně způsobů, jak se startup dostane do zisku už ve chvíli, kdy zisk ještě zdaleka není jeho cílem a chce především růst, i když to znamená ztrátu. Jedním z nich je bankrot. Když už máte nějaké tržby, nezbývá vám než propustit většinu lidí, vymyslet nouzový plán a snažit se nastartovat růst tržeb, jelikož v daný okamžik můžete na bankovní půjčku zapomenout a přesvědčit investory bude, přinejmenším, obtížné. To je situace, kterou jsme si prošli i my. Jako zakladatelé jsme odpracovali měsíce téměř bez výplaty, ale udrželi jsme klíčové lidi a jejich mzdu.
Kdy nastal moment, že jste se dostali do technického bankrotu?
Druhou investici jsme získali na přelomu let 2016 a 2017, v srpnu 2018 jsme neměli už ani polovinu týmu a na účtu jsme se rychle blížili k nule. Začal se lámat chleba a věděli jsme, že změny budou razantní a že nás na několik měsíců nečekají lehké časy.
Jakým způsobem jste dospěli k rozhodnutí, že to budete řešit takhle?
Řeknu to trochu nabubřele. Dokud mám pocit, že Techambition dokáže ve své kategorii udělat nejlepší produkt na světě, tak mi nedává smysl to zabalit. S obdobným konceptem, kdy počítač pomáhá učiteli velmi detailně plánovat učební postupy, jsem se za ta léta nesetkal. Přinejmenším nikdo neuspěl do té míry, že bychom na trhu nemohli být první a největší. Vnímám tedy obrovskou příležitost vytvořit a rozvíjet technologii, která pomůže učitelům i studentům a také díky získávaným datům poodhalí více o efektivitě různých výukových metod.
Tady bych chtěl vzdát hold zbytku týmu, který vzal naši vizi za svou. A nakonec i lidem, kteří s námi nemohli pracovat dál i přesto, že by rádi zůstali. Tohle beru za svůj největší profesní úspěch, že se tým rozešel v klidu a zůstali ti, kteří firmu dokázali nastartovat.
O kolik se ten tým zmenšil?
Z devíti na čtyři lidi.
Z těch čtyř jste vy dva s bratrem jako zakladatelé?
Přesně tak.
Teď jste stále čtyři?
Ano, teď jsme stále čtyři.
Zmínil jste, že se v rozhodování snažíte myslet na horizont pěti nebo sedmi let. Kam aktuálně chcete firmu za tuhle dobu dostat?
Byl bych moc rád, kdyby produkt ukázal trhu digitálních vzdělávacích pomůcek, že učitel je klíčovou postavou školní výuky. A pokud se bude výpočetní výkon soustředit na učitele a jeho rozhodování, pak dosáhneme díky počítači významného ovlivnění výuky a jejích výsledků. Zároveň ale také, že prosté statistiky nebo výsledky studentů ukázané v grafech jsou příliš málo. Učitel nemá čas přetvořit si statistiky do učebních situací.
Další věc, kterou chci, aby produkt ukázal, je, že dění v hodině je klíčem k pozornosti a zájmu dnešních studentů. Chtěl bych, aby tyto dvě věci náš produkt ověřil a definoval pro světový trh.
Čeká vás ještě dlouhá cesta.
To bezpochyby.
Čeho se na cestě, která vás ještě čeká, nejvíc obáváte?
Vyzní to možná hloupě, ale já nemám čas se něčeho obávat. Na tom, co chceme světu dát, pracujeme nejlíp, jak dokážeme. Samozřejmě děláme chyby. Udělali jsme jich spoustu, jak obchodních, tak produktových. Ale abych odpověděl na otázku – nemám jiné obavy, než že máme pravdu ve své vizi, ale že ji nedokážeme předat trhu. A trh obsadí digitální pomůcky bez přínosu pro výuku, jejichž cílem je třeba jen šetřit tiskové náklady. To je něco, co by mě trošku naštvalo (úsměv).