Nadšení pro techniku u dívek mizí už mezi základní a střední školou

Děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT PAVEL RIPKA tvrdí, že jednou z příčin aktuálního nedostatku studentek na technických oborech je nízký počet ženských vyučujících.

Podíl žen na Fakultě elektrotechnické pražského ČVUT je něco málo přes desetinu. Děkan fakulty Pavel Ripka tvrdí, že se to škola snaží změnit, je to ale práce velice zdlouhavá. Kromě nedostatku zájemkyň o studium elektrotechniky v Česku v současnosti dochází také k častým odchodům absolventek z oboru. Děkan spatřuje východisko v lepší propagaci oboru i možnostech následného uplatnění zájemkyň. Velkou roli hrají už základní a střední školy. Ty by podle Ripky měly u žáků a zejména žákyň udržet nadšení pro techniku, které mizí nejčastěji v období nastupující puberty.

- HN: Mají podle vás dívky rozdílné předpoklady ke studiu elektrotechniky než chlapci?

Co se týká úspěšnosti u přijímacích zkoušek nebo poté ve studiu, rozdíl mezi muži a ženami neexistuje. Konkrétně na Fakultě elektrotechnické je ale mezi zájemci o studium jen patnáct procent žen. Velký problém je také v tom, že jen málo dívek zůstane po ukončení studia na škole, kde by dále působily jako vyučující. Mezi našimi kolegy je žen opravdu hodně málo. Vidím to i jako jednu z příčin toho, proč máme málo studentek. Je to jednoduše naše slabina.

- HN: Která odvětví studentky nejvíce zajímají?

Tradičně jde o stavební, jadernou či dopravní fakultu a také architekturu. To samé platí o biomedicínském inženýrství, kde dívky tvoří skoro polovinu studentů. Problémy naopak nastávají na strojírenství či na elektrofakultě. U nás jsme se pokoušeli získat zájem zejména studentek z gymnázií, neboť právě lidé z tohoto typu škol jsou u nás dlouhodobě velice úspěšní. Zabodovali jsme ale jenom trochu. Kdybych mluvil optimisticky, tak bych řekl, že jsme za poslední dobu podíl studentek zvýšili o polovinu. V praxi je to ale narůst celkového průměru z deseti na zmíněných patnáct procent. Ano, máme sice studijní programy typu lékařské techniky nebo bioinformatiky, kde je 40 procent žen. Ale pak tu jsou takové, kde je podíl výrazně nižší.

- HN: Odkud problém pochází?

Když ČVUT pořádá akce pro školy, tak mezi příchozími dětmi je třeba polovina dívek. Zdá se, že se ale zájem o techniku vytrácí někde mezi koncem základní a začátkem střední školy. Je to zčásti způsobem výuky informatiky nebo fyziky na těchto školách. Učitelé v humanitních a přírodovědných předmětech dokážou zjevně zapálit zájem lépe než v těch technických. Určitě to ale není vina jen samotných institucí. I my musíme pořád hledat recepty, jak to změnit.

- HN: Když za to nemohou školy, tak kde je chyba?

Určitě svoji roli hrají stereotypy, které o ženách ve společnosti převládají. To, že chlapečci dostávají k narozeninám šroubovák nebo páječku a holčičky kočárek, je v pořádku. Problém je spíše v tom, že třeba mediální obraz inženýra je pořád vykreslován jen v mužské podobě. Pohnout se s tím dá, ale jen málo. Snažíme se do změny zapojit i naše studentky, aby ukazovaly svým potenciálním budoucím kolegyním ze středních škol, že studium pro ně může být zajímavé a že například práce inženýra nemusí být jen v továrně. A že profese nabízí možnost dělat i něco pro lidstvo a vylepšovat kvalitu života. Proto zastávám názor, že je to celé stále záležitost propagace.

- HN: Není to tak, že se studentky na technické obory nehlásí prostě jen kvůli tomu, že je nezajímají?

U nás je svět techniky dominantně mužský a vůči studentkám a ženám obecně stále existuje podezřívavost. Jsou zajisté výjimky, ale do tohoto převážně pánského odvětví to chce skutečně průraznou náturu. Jednoho dne se to musí změnit. Cítíme, že v ženské populaci jsou velké talenty, které nám utíkají. Během různých návštěv škol v regionech mi došlo, že propagace zejména na gymnáziích, kde ČVUT třeba neznají tolik jako na středních průmyslových školách, má svůj smysl. Osvědčilo se nám na taková setkání brát majitele nebo ředitele místních podniků. Spousta studentů nechce odejít do Prahy. Někteří se tam sice odstěhují, ale poté se často vrátí zpátky. A bohužel dochází k tomu, že studentky jdou studovat obor, ve kterém pak ve svém regionu nenajdou uplatnění. Zdá se mi, že funguje, když mladým lidem tohle vysvětlí právě někdo z místních.

- HN: Jak se dá situace s nedostatkem žen zlepšit?

Ukazovat, že na škole jsou témata, která mohou ženy zajímat. Souvisí s tím právě i otázka nedostatku učitelek. Má-li studentka či mladá profesionálka vzor v úspěšných ženách ze svého oboru, tak je to daleko užitečnější, než když se někde budou zavádět kvóty či administrativní opatření. Stejně tak je potřebné mít na paměti téma rodičovství, byť se netýká jen žen. Kromě vybudování zázemí či herny pro děti ve škole je podle mého názoru třeba ukázat, že je to vítaná "aktivita" a že i v období mateřské je možné v instituci působit například na zkrácený úvazek. Dost často se stává, že studentka či začínající profesionálka je velmi úspěšná a nadějná. Pak přijde mateřství, ona zůstane několik let doma a ve výzkuPavel mu jí, řekněme, ujede vlak. I když se pak vrátí, často je to třeba jen na administrativní pozici.

- HN: Má rodičovství v technickém odvětví větší vliv na odchod z oboru než v jiných profesích?

Je tomu tak. Proto je důležité zejména s mladými pracovnicemi udržovat kontakt, i když se starají o dítě. Vědeckou kariéru přece kvůli tomu nemusí přerušit. Problém je, že některé disciplíny jsou experimentálně náročné a nedají se dělat na dálku. Lépe to jde skloubit třeba v IT. Ve fyzice nebo v elektrotechnických oborech je to už horší. Ale vždy lze najít způsoby, jak zvolit vhodné téma, aby dotyčná mohla zůstat součástí kolektivu, případně projektu, a aby tak pro ni návrat po mateřské byl snazší či vůbec možný.

- HN: Potýkají se absolventky s problémy při přechodu do praxe?

Myslím si, že zejména v tradičním prostředí se pánové stále chovají vůči svým kolegyním podezřívavě. A aby se některá z nich prosadila, musí být mnohem lepší než muž na stejné pozici. Na druhé straně jsou průrazné ženy, kterým tato výzva vyhovuje, přijmou ji a jsou v tom dobré. Mnohé si naopak řeknou, že jim to za to nestojí, a technickou profesi opustí.

- HN: Kam se celý tento trend posunul za poslední roky?

Zájem celkově roste, ale opravdu hodně mírně. Do techniky stále více pronikají informační technologie, a jelikož ve světě IT byl podíl žen vždy větší, tak to má na vývoj pozitivní vliv. V zemích, jako je Španělsko nebo Finsko, je zastoupení žen daleko větší. Ve středoevropském pásu ale zůstává stereotypní inženýrský model, který je mužský. To je pozůstatek z minulého režimu.

- HN: Rozdělujete stále profese na ženské a mužské?

Nemohu se označit za skalního zastánce rovnostářství, protože si stojím za názorem, že mezi pohlavími rozdíly stále jsou. Ale mnohé z typicky ženských vlastností mohou být v našich odvětvích velmi prospěšné.