Krizi bydlení nečelí Praha poprvé. S nedostatkem bytů už se potýkala v šedesátých a také devadesátých letech minulého století. V prvním případě reagovali státní plánovači budováním panelových sídlišť, podruhé trh rozhýbal nástup developerské výstavby a zpřístupnění hypoték více lidem díky poklesu úrokových sazeb.Jak popisuje analýza bytového trhu, kterou pro magistrát zpracovali odborníci z Českého vysokého učení technického (ČVUT), pražského Institutu plánování a rozvoje (IPR Praha) a studia Architekti Headhand, ani úprk Pražanů do středních Čech není novinkou. „Mezi roky 1994 a 1996 rezidenční výstavba klesla až na úroveň dvou tisíc bytů ročně, což je paradoxně podobné číslo jako v letech 2017 a 2018. Je tedy otázkou, jestli trend masivní suburbanizace a vystěhovávání za hranice Prahy v 90. letech nebyl také způsoben nedostatkem nabídky novostaveb v hlavním městě,“ uvádí analýza.
Až hrozba „občanských nepokojů“ přiměla vedení socialistického Československa, aby se v 60. letech začalo vážně zabývat otázkou bydlení. Do reprodukčního věku tehdy dorůstaly silné poválečné ročníky, ale bytový fond od 30. let prakticky stagnoval. V 50. letech se téměř nestavělo, a počet domácností tak převyšoval množství dokončených bytů. Navíc byla velkým problémem nevyhovující kvalita bytového fondu ve staré zástavbě, kde sociální zařízení sdílelo i několik bytů. Situace se stávala kritickou zejména v Praze, Brně a Plzni.
Stát zareagoval tím, že naplánoval první pražská sídliště. Rychlé nastartování výstavby však neumožňovala ekonomická situace země, a tak masivní budování začalo až v 70. letech. „Počet dokončených bytů v Praze se pohyboval až mezi deseti a dvanácti tisíci bytů ročně. Přírůstek obyvatel se držel v průměru na úrovni čtyř tisíc nově přistěhovalých,“ popisuje tehdejší stav čerstvá analýza, nazvaná Zkvalitnění systémů a procesů povolování nové výstavby v Praze: dostupnost bydlení.
Z centra na sídliště
Vlivem mohutné výstavby se v 70. a 80. letech přesunulo přes 200 tisíc lidí z centra Prahy do nových sídlišť. Rozjetou akci nezastavila ani změna politického režimu. Sídliště ve Stodůlkách nebo na Černém Mostě se dokončovala ještě počátkem 90. let. V té době však zároveň vypukla první migrační vlna z Prahy do Středočeského kraje, kde si lidé začali ve velkém stavět rodinné domy. O panelových sídlištích se mluvilo jako o králíkárnách, v lepším případě noclehárnách a metou byl vlastní domek se zahradou.
„Reálný trh s byty vlastně neexistoval. Nové bytové domy se do roku 1997 téměř nestavěly. Trh se staršími byty byl omezený v podstatě jen na domy, které se vrátily majitelům v restitučním řízení,“ konstatuje studie. Podle jejích autorů přetrvávají dopady tehdejší situace až dodnes: „Po období mohutné výstavby v 70. a 80. letech došlo k útlumu a každé období bez výstavby se později podílí na kumulaci deficitů v absolutním počtu bytů. Navíc celou republiku čekal po roce 2000 nástup nejsilnějších generací, narozených v 70. letech, do věku, kdy potřebují vlastní bydlení.“
Teprve po roce 2000 začaly byty ve velkém stavět soukromé firmy. V letech 2005 až 2007 získávalo stavební povolení v metropoli kolem osmi tisíc bytů ročně. V souvislosti s následným ekonomickým ochlazením ale řada projektů zamrzla. „Z této povolené, ale nerealizované zásoby Praha těžila v letech 2012 až 2015,“ připomíná studie s tím, že předloni byly všechny tyto byty dostavěny a od té doby se prohlubuje jejich nedostatek.