Biopaliva: ano, či ne?

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
No, a teď se pojďme podrobněji podívat, jak jsme na tom v pěstování řepky v tuzemsku v porovnání s jinými plodinami, a taky dalšími zeměmi Evropské unie. Když se podíváme na posledních zhruba 40 až 60 let, vidíme na prvním grafu, že se celková plocha oseté zemědělské půdy zmenšila z víc než 3 milionů a 300 tisíc hektarů v roce 1980 na necelých 2,5 milionu hektarů. No, a ten druhý graf, ten potom ukazuje, že za stejné období polí s řepkou přibývalo. Z necelých 50 tisíc hektarů v roce 1960 na současných asi 400 tisíc. Řepková pole tak v Česku zabírají téměř 16 procent zemědělské půdy, a to je nejvíc ze zemí Evropské unie. Hranici 10 procent překračují ještě zemědělci na Slovensku, v Německu a nebo třeba v Estonsku, ale třeba v sousedním Rakousku jsou řepkou oseta pouze 3 procenta polí. V Belgii a ve Španělsku zhruba 1 procento. Ještě průměr osmadvacítky, ten se pohybuje kolem 6 procent. Pojďme připomenout, že hlavním impulsem pro pěstování řepky se stala právě výroba biopaliv. V roce 2007 se v tuzemsku, kde bylo 80 tisíc tun řepkového oleje. V roce 2016 už česká produkce překročila 150 tisíc tun a dalších bezmála 140 tisíc tun se dovezlo ze zahraničí a celková spotřeba stoupla na víc než 276 tisíc tun. Míříme za dalším hostem dnešní Devadesátky. Vojtěch Kotecký je analytik společnosti Glopolis, zdravím vás. Dobrý večer.

Vojtěch KOTECKÝ, analytik, Glopolis
Pěkný večer.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Snižuje podle vás použití biopaliv první generace emise CO2 v dopravě a nebo ne?

Vojtěch KOTECKÝ, analytik, Glopolis
To snižuje, tady nemyslím, že není problém, jak biopaliva první tak druhé generace celkem spolehlivě až na vzácné výjimky skutečně ve srovnání s používáním těch ropných konvenčních paliv, snižují emise skleníkových plynů. Problém je samozřejmě na druhé straně celého řetězce i právě v tom, že pěstování biopaliv za sebou zanechává často velmi vážnou stopu v krajině, ať už jde o zdraví a úrodnost půdy a nebo třeba o život v zemědělské krajině, a to je věc, kterou soustavně řešíme.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Já jsem se dnes schválně díval na argumenty výrobců těch biopaliv první generace a tam se velmi často objevuje argument, že biopaliva dosahují výborných výsledků při snižování emisí, protože musí taky plnit tu kladnou bilanci s ohledem na závazky směrem k Evropské unii a taky, že se pěstují v souladu se všemi požadavky na agrární praxi. To cituji konkrétně vyjádření mluvčího holdingu Agrofert. Tak co vy na to? Opravdu to není pravda?

Vojtěch KOTECKÝ, analytik, Glopolis
Striktně vzato, samozřejmě pěstování řepky a dalších zdrojů biopaliv v naší krajině splňuje závazná pravidla, která stát stanovuje, nicméně bohužel přesto ty technologie a postupy, které se používají při velkopěstování těchto plodin na českých farmách, těch velkých agrárních podnicích poškozují půdu, přispívají ke znečištění vody a podobně. Banální je tedy příklad, který jste ukazovali, zhruba 16 procent naší orné půdy tvoří produkce olejovin, olejnin, to znamená, ponejvíce právě řepky, ale na ty stejné olejniny připadá zhruba čtvrtina naší spotřeby pesticidů, to znamená, že je tady významná disproporce mezi celkovým podílem těchto plodin na naší zemědělské půdě a na jejich spotřebě pesticidů, podobně kukuřice, která se někdy používá k výrobě bioetanolu, má zhruba 3krát větší erozi, vykazuji asi 3krát větší erozi půdy kukuřičná pole, než je průměr české zemědělské půdy.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
No, dobrá. Připustíte, že v tuto chvíli, tady a teď jednoduše v Česku nemáme jiné východisko, protože bychom neplnili ony limity, ke kterým jsme se zavázaly směrem k Evropské unii?

Vojtěch KOTECKÝ, analytik, Glopolis
Striktně vzato, tady není evropská legislativa, která by říkala: "Musíte používat biopaliva první generace, musíte."

Vojtěch KOTECKÝ, analytik, Glopolis
Ano, ta legislativa, kterou mimochodem na nás neuvalila Evropská unie, česká vláda ji bohužel léta velmi vehementně v Evropské unii prosazovala. Tahle legislativa požaduje, abychom dosáhli nějakého podílu obnovitelných zdrojů na palivech, což se dá splnit různými způsoby. Dá se to dělat biopalivy první generace, biopalivy druhé generace, dá se to dělat třeba kombinací elektromobilů a použití obnovitelných zdrojů při pohonu vlaků. Samozřejmě v tuto chvíli v České republice opravdu ty kapacity, které máme, směřují téměř výhradně do biopaliv první generace a pravděpodobně to nedokážeme změnit ze dne na den a není to realistické. My jsme si na sebe ušli legislativu, která v tuhle chvíli má následky, které, kterým se nedokážeme ze dne na den nebo z roku na rok vyhnout, proto je potřeba spíš začít postupně utlumovat naši závislost na biopalivech první generace a začít je nahrazovat nějakými modernějšími typy technologií, které sníží naši závislost na ropě a přitom za sebou nebudou zanechávat tu stopu v krajině, kterou zanechává právě pěstování třeba řepky a nebo kukuřice.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Sám říkáte: "Je to běh na dlouhou trať," pokud tomu správně rozumím, tak to, co navrhovali piráti a další poslanci, by nutně, protože to by začalo být účinné daleko dříve, by nutně vedlo k tomu, že bychom neplnili ty limity. Chápu to správně?

Vojtěch KOTECKÝ, analytik, Glopolis
Z toho návrhu to není úplně jasné, ten návrh v zásadě říká správnou představu o tom, čím a jak bychom biopaliva měli nahrazovat, ale není v něm popsaný konkrétní plán, jakými objemy a jakými procenty bychom měli postupně nahradit biopaliva první generace. Takže není úplně jasné, jak to předkladatelé mysleli a rozhodně by to nebylo snadné udělat ze dne na den, z měsíce na měsíc, nejspíš ani z roku na rok, ale jako dobré odstartování trendu ke snížení naší závislosti na biopalivech první generace na řepce, kukuřici a podobně by to mohl být správný krok.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Pane profesore, dokážeme odhadnout, jak dlouho by mohlo trvat, než by Česká republika mohla splňovat ony emisní limity používáním biopaliv druhé generace, o kterých jsme se bavili, jak dlouho může ještě trvat, než se na to připravíme?

Jan MACEK, Centrum vozidel udržitelné mobility, Fakulta strojní ČVUT v Praze
Já to odhadnout v té časové, abych řekl, 5 let nebo 10 let, to opravdu neumím. Je to otázka na jedné straně politického rozhodnutí a na druhé straně poměrně velikých investic, což je věc, na kterou se velmi často v souvislosti se všemi alternativními zdroji energie zapomíná. Má se za to, že větrná elektrárna nebo fotovoltaická elektrárna se postaví zadarmo, ale ono to tak není a někdo to musí zaplatit, a tady jde jednak o ty investice a jednak jde o zdroje. Toho kafilérního tuku a zavedeme-li sběr použitého fritovacího oleje z domácností, nebudu se bavit o tom, jestli je zdravé fritovat, nebo ne. Ale i když tohle to zavedeme, tak to nejsou zdaleka objemy, které by tady způsobily něco rozhodujícího. Spíše jde o procesy s lignocelulózou, tedy vlastně s přepracováváním dřevní hmoty. Na to by se zdálo, že teď bude ideální doba, protože dřeva za velmi levný peníz je mnoho, ale to je důsledek momentálně kůrovcové kalamity a ne nějakého, skutečně rozumného investičního rozhodnutí.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Z dosavadních kroků vlády a nebo předchozích vlád máte pocit, že by českému státu záleželo na tom, aby v dohledné době dokázal přejít od biopaliv první generace, tedy k používání řepky, kukuřice a podobně, k biopalivům vyššího standardu, druhé generace? Jenom připomínám, Evropská komise přece už v roce 2015, tuší, zastropovala to používání biopaliv první generace určitým množstvím, tedy tady se ukazuje na evropské úrovní jasný trend odklonu od biopaliv první generace. Tak reagovala na to vláda dostatečně?

Jan MACEK, Centrum vozidel udržitelné mobility, Fakulta strojní ČVUT v Praze
Já nedokážu posoudit, co je to dostatečná reakce v tomhle tom případě. Evropská komise fluktuuje mezi nejrůznějšími řešeními, momentálně je móda elektromobilů, i když i od ní už se začínají poněkud odvracet ti, kdo mají trošku přehled, protože většinou jde o rozhodnutí, kde politik chce být zviditelněn a spolupůsobí samozřejmě krátké volební období v rámci jehož trvání se neukáží výsledky. Takže vývoj je vždycky složitá věc a vývoj vždycky spočívá v hledání limitů a jenom doufám, že se poučíme z toho, abychom neopakovali chyby z minula, které v podstatě spočívaly v tom, že zejména na evropské úrovni se prosazovalo vždycky jenom jedno řešení. Ono to vypadá hezky hledat hlavní článek, ale je to při naprosté nevědomosti o to, co může přijít, je to strašně nebezpečné, to je jako investovat do jednoho, k jednomu investorovi a spoléhat na to, že on bude tím výdělečným.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Pane Kotecký, vidíte na národní úrovni české tendenci nebo snahu alespoň v posledních letech soustředit se na více řešení, jak dosáhnout toho plnění emisních limitů v dopravě nebo je to všechno sázka na jednu kartu?

Vojtěch KOTECKÝ, analytik, Glopolis
Ono to bohužel bylo spíš naopak. Pokud se zejména Evropská komise pokoušela společně s některými státy v Unii trochu přibrzdit v tom důrazu na biopaliva první generace, podporovat druhou generaci, podporovat jiná řešení, podporovat nějaký mix různých řešení, tak to byla naše vláda a zejména naše ministerstvo zemědělství, kdo spíš jim tu nohu z brzdy zvedal a šlapal na plyn biopaliv první generace. Česká republika byla spíš tím, kdo na místo toho, aby hledal mix nejrůznějších řešení, tak tlačil všechny ostatní do toho, abychom se soustředili na tuhle jednu cestu a dál po ní pokračovali.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Není liché obviňovat z tohoto trendu jen a pouze firmy, které dřív vlastnil současný premiér? Není to jednoduše takový populistický argument, když se bavíme o časově daleko delším období, kdy se u vlády vystřídala celá škála, celá škála politiků?

Vojtěch KOTECKÝ, analytik, Glopolis
Tak podpora biopaliv u nás vznikla dokonce už v polovině devadesátých let za vlády tehdejšího premiéra Klause a od té doby byla jedním ze středobodů agrární politiky ministerstva zemědělství a není to náhoda. Ta biopaliva první generace a zejména právě řepka docela pěkně zapadají do ekonomického modelu velkých zemědělských podniků, které tvoří velkou část našeho zemědělství. Česko má společně se Slovenskem a Velkou Británií největší průměrnou velikost farmy v Evropské unii. Máme tady mimořádně velké lány kukuřice, řepky, pšenice a dalších plodin a do tohoto modelu, který v podstatě spočívá ve velkých zemědělských podnicích, které neustále střídají několik plodin, pšenici, kukuřici, řepku, velmi pěkně zapadá právě odbyt pro výrobu biopaliv, takže jak zdejším velkým zemědělským podnikům, těm velkým venkovským korporacím, tak právě agrární politici ministerstva zemědělství, ta příležitost, kterou biopaliva první generace otevřela, dala docela zajímavou šanci a ty na ní naskočili a celou dobu ji podporovali. My v posledku to, co potřebujeme změnit, je jen model našeho ... Upřímně řečeno, pokud začneme zmírňovat naši závislost na biopalivech první generace, tak upřímně řečeno, i pokud začneme zmírňovat naši závislost na biopalivech první generace, tak pravděpodobně přijde něco jiného. Já myslím, že ministr zemědělství má nejspíš pravdu v tom, že zdejší zemědělské podniky, pokud by přišly o domácí odbyt řepky, tak by pravděpodobně začali pěstovat řepku na vývoz a nebo mi přišli na něco jiného, hodně podobného? Ten problém je ve struktuře našeho zemědělství, nikoliv v konkrétní legislativě na podporu jedné konkrétní technologie.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Ano, teď jste mi mimochodem vzal vítr z plachet, to jsem chtěl položit jako poslední otázku v této části Devadesátky. Děkuju pro tuto chvíli. Za chvíli se k vám vrátíme.