Studenti z Fakulty architektury Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze za pomoci kolaborativního robota vytvořili model buňky, která by měla sloužit jako obydlí na Marsu. Studenti buňku navrhli a robot splétal přírodní vlákno na výplň, ze které pak studenti sestavili malé obydlí. Vytvořenou polokouli a práci robota představili organizátoři projektu dnes na tiskové konferenci na ČVUT v pražských Dejvicích.
Projekt měl přimět studenty, aby přemýšleli nad budoucností robotické architektury, která by mohla být využitelná pro život na Marsu. "Robotická technologie se do architektury dostává pomalu a studenti se s tím skoro nikde nesetkávají. Myšlenka obydlí na Marsu byla jen na začátku. Pak už se od nápadu upustilo a studenti si hlavně měli vyzkoušet práci s robotem. Dále také viděli, že při návrhu je možné něco zanedbat, ale při výrobě to pak chybí nebo je něco špatně. Sami totiž pavilon i staví," řekl ČTK architekt Šimon Prokop.
Studenti dostali zadání navrhnout stavbu za použití přírodního provázku jako materiálu, se kterým bude pracovat kolaborativní robot. "Vymysleli jsme si recept z kukuřičného škrobu a arabské gumy na zpevnění provázků. Vše muselo být biologické," řekl ČTK Prokop.
Pro ideu bydlení na Marsu bylo důležité, aby se stavba lehce přenášela a aby její materiál zabral co nejméně prostoru při převážení na místo. "Provázek jen smotáte do klubíčka a za pomoci robota postavíte obydlí nebo aspoň úkryt," vysvětlil Prokop.
Robot na takzvaných kopytech vyplétá trojúhelníky, které pak studenti ručně spojují do polokoule. Každý panel je vypleten určitým způsobem, má jiný otvor a jiný vzor. V tom by mohl člověk dělat chyby, a proto je podle Prokopa lepší pro tak citlivou práci použít robota.
Kolaborativní robot umožňuje spolupráci s člověkem. "Dnes roboti vyrábějí auta, řežou kameny a vše možné. Zde se jedná o ruční práci, která může být na stavbě taky zajímává. Člověk ukáže robotovi na místo, robot si odtud bere cihly, nanáší na ně maltu a staví je na sebe. Potřebuje ale pokyn od člověka," dodal Prokop.
Studenti se podle Prokopa inspirovali ve Stuttgartu, kde kolaborativní roboty pro vyplétání, takzvaný robotic weaving, využívají. Stroje ale pracují s karbonovými nebo skleněnými vlákny.