Korejsko-středoevropská univerzitní setkávání

Třináctičlenná skupina zástupců českých a slovenských univerzit se v srpnu loňského roku vydala navštívit jedno z čelných jihokorejských center vzdělanosti, a to kampus SunMoon University. Konal se tam totiž kongres s názvem Globální Fórum o spolupráci průmyslu a vzdělávacích center. Akce vznikla jako myšlenka dlouholetého propagátora spolupráce s Korejskou republikou, Ing. Antona Uhnáka, který je současně viceprezidentem SunMoon University.

Cílem akce bylo zprostředkovat zástupcům českých a slovenských vysokých škol možnost poznat prostředí korejských univerzit a zároveň jim představit systém spolupráce vysokých škol a průmyslových podniků v Koreji. Součástí dohody byla reciproční návštěva Korejců v České republice, která se později rozrostla o Polsko, Slovensko a Maďarsko. Při příležitosti jejich návštěvy pražské Fakulty strojní ČVÚT jsme položili několik otázek profesoru Lee Joo Ho z uvedené SunMoon University a hybateli celé akce A. Uhnákovi.

- Jak vlastně myšlenka kooperace jihokorejských a zdejších univerzit vznikla? A. Uhnák: Korea již dlouho podporuje různé programy pro rozvoj své země, průmyslu, kultury, sportu apod. Když začalo dvacáté první století, zahájili v souvislosti s průmyslem 4.0 propagaci LINC (Leaders in INdustry-university Cooperation). Jedná se o spojující program kooperace univerzitaprůmysl-region. Protože jsem lokálním viceprezidentem SunMoon Univerzity, tak jsme hledali řešení, zda je možné tento model přenést do evropské, respektive české a slovenské společnosti, a nejen tam. V České republice i Slovenské republice máme také průmysl, máme univerzity, ale současně víme, že jejich spolupráce se velice těžko převádí do reálného života. Když jsme viděli, že v Jižní Koreji tento program funguje a úspěšně se rozvíjí, tak jsme meditovali, zda by se korejské metody mohly objevit i u nás. Uznali jsme, že nejlepší by bylo, abychom přivezli zástupce našich univerzit přímo do Koreje, aby se na vlastní oči přesvědčili o korejských postupech, a recipročně pozvali některé korejské odborníky k návštěvě zemí střední Evropy. Lee Joo Ho: Dovolte, abych se v krátkosti představil. Pracuji v SunMoon University na katedře mechanické a ITC konvergence strojírenství. Naše univerzita leží asi sto km od hlavního města Korejské republiky Soulu. Přiznám se, že jsem se na návštěvu středoevropských univerzit velice těšil. O to víc děkuji našemu viceprezidentovi, A. Uhnákovi, jak celou akci zorganizoval. Účelem mojí návštěvy je krom vzájemného poznávání i oplátka za návštěvu delegace českých a slovenských profesorů. Velice nás zaujala vzájemná odborná diskuze. Tehdy jsme se rozhodli o bližší spolupráci mezi našimi univerzitami. Mne osobně zaujalo např. setkání s profesorem F. Seglem z TUKE (Technická univerzita Košice). Vyměnili jsme si navzájem emaily a výsledkem byl čtyřhodinový seminář na téma propojení univerzity a průmyslu v Košicích. Jinak na základě dohodnutého programu jsem se rozhodl přivést k vám deset korejských studentů s cílem navštívit různé zdejší univerzity a také průmyslové podniky. V tomto úsilí nám opět velice pomohl A. Uhnák, který pro naši univerzitní skupinu připravil velice kvalifikovaný program v Česku, na Slovensku a v Maďarsku.
A. Uhnák: Já se ještě vrátím k naší cestě do Korejské republiky. Když jsme se s Korejci domluvili na finančních podmínkách, tedy, kdo co zaplatí, tak jsme dopisem oslovili 40 českých a slovenských univerzit. Příjemně nás překvapilo, že rektoráty několika oslovených škol na to velmi příznivě reagovaly. Z třiceti přihlášených osob jsme vyselektovali dvanáct profesorů amladých vědců ze šesti univerzit. Ti nakonec absolvovali sedmidenní program Summer School. Do programu se zapojily tři korejské univerzity, jejichž představitelé hosty dopodrobna informovali nejen o své činnosti, ale i o tom, jak jejich vláda podporuje program sepětí vysokých škol a regionálního průmyslu. Dozvěděli jsme se například, že z 250 korejských univerzit bylo vybráno 50 speciálně pro tento program. Vláda tak finančně subvencuje zmíněné univerzity, aby napomáhaly vzniku startupů přímo na vysokých školách a podporovaly tak onu trojici vzdělávání, tedy univerzitu, průmysl a region, v praxi.

- Čím se profesně na korejské univerzitě zabýváte a o co z vašich zkušeností mají Češi nebo další Středoevropané zájem? Lee Joo Ho: Já osobně jsem vystudoval chemické strojírenství. V současné době se ale specializuji především na 3D materiály a technické simulace v systému CAD/CAM a dalších programech. Než jsem přešel na univerzitu, vyvíjel jsem ve firmě Siemens software. Takže mohu říci, že mám v teorii i strojírenském vývoji poměrně značné zkušenosti. U nás v SunMoon University vyvíjíme programy nejen pro vlastní katedry, ale naše zkušenosti, možnosti, kapacitu a um využívá mnoho korejských i mezinárodních výrobců. O tom jsem hovořil i na akci s názvem Ideal Factory Workshop na strojní fakultě ČVUT. Šlo o diskuzi o ideální továrně dneška. Na wokshopu jsme si vyměňovali zkušenosti o vztazích mezi průmyslem a vysokou školou a aplikaci podnětných myšlenek do praxe s odborníky a studenty z obou zemí. Před třemi lety totiž začala vláda v Koreji podporovat tento program spolupráce. U nás se to velice osvědčilo. Takže jsme zkusili představit ho i u vás a v dalších středoevropských zemích. Myslím, že jsem vzbudil velký zájem. Také jsme diskutovali o patentových právech a uplatnění nových inovací v praxi, například v nových startupech, kde osobně vidím budoucnost. Nyní to není ještě tak rozšířené, jak bych si přál, ale domnívám se, že by to mohla být velká příležitost právě pro studenty. U nás se již několik velice schopných studentů se svými startupy na trhu uchytilo. A. Uhnák: Naši profesoři a vědci se v průběhu loňské cesty mohli na vlastní oči přesvědčit, jak spojení univerzita-průmyslregion v Koreji funguje. Korejci si uvědomují, že průmysl 4.0 (občas se mluví o Smart Industry, tedy chytrém průmyslu) tvoří lidé. To znamená, že univerzity musí věnovat obrovskou pozornost tomu, aby rozvíjely především konkrétní dovednosti a um studentů, které lze prakticky uplatnit. Korejci vlastně myšlenku "Advanced Colege Education" přebrali z USA. Ale následně si ji přizpůsobili svým podmínkám a soustavně ji zlepšují. Navíc, co je pro nás těžko představitelné, ji obohacují o duchovní i sportovní rozměry. To se členům naší delegace velice líbilo, protože u nás nic podobného nemáme. Jaké pocity si z obou cest, do Korejské republiky i do Česka odvážíte? Lee Joo Ho: Připadá mi, že se průmysl v České republice velice rychle rozvíjí. Je to také vidět na faktu, že se z vaší země stala velice dobrá investiční adresa pro zahraniční firmy, korejské nevyjímaje. Uvědomujeme si, že jste díky vaší komunistické etapě například za Německem nebo Francií v technologiích trochu zaostali, ale evidentně to dotahujete. Je to vidět nejenom u vás, ale i na Slovensku, v Polsku i Maďarsku. Že nám tento trend neunikl, je zřetelné na existenci zdejších filiálek firem Kia, Samsung a dalších, které zde investují velké prostředky nejen do výroby, ale i do vývoje. Velice podobná je například situace ve Vietnamu, kde také začínali z mála a za dvě desetiletí udělali v nejenom strojírenských technologiích neuvěřitelný krok dopředu. Není se co divit, že i v tomto teritoriu, stejně jako v Čechách, korejské firmy hodně investovaly. Kupodivu, i když se hodně mluví o možnostech podnikání v Číně, naše firmy raději dávají přednost střední Evropě nebo Vietnamu. A. Uhnák: Korejští hostitelé seznámili naši delegaci s jejich systémem státní podpory. U nich vláda neurčuje, co by měla univerzita dělat. Vláda dává finance na to, aby podpořila tvořivost lidí pod heslem "Creative Korea". Například v SunMoon University podpořila vláda program LINC (Leaders in INdustry-university Cooperation) příspěvkem v přepočtu 363 milionů Kč. Totéž se týkalo ve zhruba stejném příspěvku i další univerzity s tímto programem. Univerzita, podle regionu, ve kterém se nachází, napomáhá tvořit startupy, kam mohou přicházet podnikatelé a ve spolupráci se studenty tvořit nové pokrokové postupy nebo dokonce budovat firmy. Region, který jsme navštívili, je na průmysl bohatý. Mají zde například továrny společnost Hyundai včetně subdodavatelů a další stovky průmyslových podniků. Mnohé z nich nacházejí, pokud potřebují, podporu přímo na univerzitě. V té, kterou jsme navštívili, mají například pro spolupráci vyčleněný štáb třiceti akademických pracovníků, krásné prostory, dále malé, plně vybavené zasedací síně pro konference, v nichž šéfové průmyslových firem nebo zástupci místních úřadů mohou komunikovat s profesory či studenty o různých konkrétních projektech, vhodných pro zdejší továrny či region. Univerzita také vydala tzv. Yellow Book. Je to registr sta regionálních firem, s jejich charakteristikami a mož -nými potřebami. Studenti se tak mohou přímo spojit s konkrétní z nich a napomáhat vývoji nových strojů nebo se specializovat na nový obor. A to bychom chtěli vytvořit i u nás.