Mnohem širší využívání elektromobilů mají umožnit výsledky práce českých vývojářů. Vymysleli totiž inteligentní a přitom levné nabíjecí stanice. Ty mohou být nejen na ulicích či u supermarketů, ale majitelé elektromobilů je mohou mít i doma nebo ve firmě, a to bez nutnosti větších stavebních úprav. „Projekt je již nyní komerčně úspěšný, a to nejen na českém trhu,“ říká Petr Konvalinka, předseda Technologické agentury ČR, která úspěšnou spolupráci specialistů z elektrotechnické fakulty ČVUT, prostějovské firmy Micos a pražské Molaris podpořila 6,5 milionu korun.
V čem je nová nabíjecí stanice zajímavá a přínosná?
Stanice má několik komunikačních a řídicích rozhraní, která dovolí upravit nabíjení na základě potřeb od řidiče. Základním rysem veřejné nabíjecí stanice, která je součástí systému, je schopnost reagovat na potřeby elektrické distribuční sítě v místě svého zabudování. Stanice efektivně využívá kapacitu přípojného místa během nabíjení a optimalizuje tak čas procesu. Spojité řízení nabíjení, oproti skokovému, umožňuje efektivně využívat zbytkovou kapacitu přípojného místa.
Počkejte, jde to nějak zjednodušit?
Nabíjení v podstatě řídí jednotka, která komunikuje s elektromobilem. Navržená řídící jednotka umožňuje řídit nabíjení spojitě a přesně tak definovat množství energie určené pro nabíjení. Je řízena na základě informace z měřiče reziduální kapacity, a to v reálném čase. Zajímavé určitě je, že jednotka, která tvoří základ této nabíjecí stanice, je až o čtyřicet procent levnější ve srovnání s obdobnými řešeními.
Co je měřič reziduální kapacity?
Měřič reziduální kapacity je zařízení, které měří procházející proud a porovnává jej s přednastavenou hodnotou maximálního povoleného proudu v rozvodu – nejčastěji hodnotou hlavního jističe. V případě rizika jejího překročení vydá všem aktivním nabíjecím stanicím pokyn ke snížení nabíjecího výkonu po dobu odběrové špičky. Měřič dále umožňuje identifikovat směr proudu. Tuto vlastnost lze s úspěchem využít pro řízení nabíjení pouze z vlastních zdrojů, jako jsou vodní či větrné elektrárny. Standardní stanice nabíjení z vlastních zdrojů zajistit nedokážou. Jde o zařízení, které dosud na trhu vůbec neexistovalo.
Rozhodnu-li se mít takovou nabíjecí stanici doma, jaké stavební úpravy musím zajistit?
Zabudované komunikační moduly zajišťují přenos informace o zbytkové kapacitě bez nutnosti stavebních úprav, čímž snižují náklady. Přes datové centrum lze navíc stanice také dálkově řídit a sbírat data.
Jsou už tyto nabíjecí stanice někde v provozu?
Projekt je od počátku zavedení na trh úspěšný. Společnost Voltdrive, která nabíjecí stanice prodává, jich chce dodat na trh každoročně kolem tisícovky. Potenciální zákazníky má v celé Evropě.
Kde se s těmito stanicemi setkáme v Česku?
Už nyní na ně řidiči narazí například v sítích jejich největších tuzemských provozovatelů, jako jsou společnosti ČEZ, E.ON či Pražská energetika, a uvidí je rovněž na letošním veletrhu Amper v Brně.
Proč jste se v Technologické agentuře České republiky rozhodli podpořit právě tento projekt?
Postupně dochází ke zvyšování elektromobility v dopravě, a to jak v hybridní, tak čistě v elektrické podobě. Ruku v ruce s elektromobily se vyvíjejí i nabíjecí stanice – veřejné a také domácí. Autoři tohoto ryze českého projektu přistoupili k řešení systému novátorsky a výsledkem je ojedinělá možnost vyspělé regulace a komunikačního propojení. Dotovat projekty s tak vysokým tržním potenciálem, který mimo jiné zajistí i financování českým vědecko-výzkumným pracovištím, má rozhodně smysl.