Češi se věnují epilepsii

Mezinárodní tým pod vedením Fyziologického ústavu Akademie ved CR dospel k dalšímu zásadnímu kroku v medicíne, když prokázal, že vzniku epileptických záchvatu se úcastní jeden ze základních prírodních principu.

Odhalení existence takzvaného principu kritického zpomalování v epileptickém mozku vede odborníky k předpokladu, že epileptickému záchvatu předchází postupná ztráta stability a odolnosti mozku, jehož náchylnost ke vzniku záchvatů postupně roste.
Tato zjištění mohou být zásadní pro správné pochopení mechanismů vzniku záchvatů, nemluvě o novém prostoru, kterého se vědcům dostává pro vysvětlení vlivu řady dalších epileptických dějů. Různé teorie jsou navíc díky těmto novým poznatkům sjednocovány a vycházejí z nich nové zajímavé závěry.
Práce mezinárodního týmu, vedeného Čechy, tak umetá medicíně novou cestičku k možnému objasnění příčin ztráty stability mozku a také nabízí přesnější a kvalitnější předpovědi rizika záchvatů. To všechno může mimo jiné ovlivnit ideální způsob léčby pacienta.

ZÁCHVAT JAKO BLESK Z CISTÉHO NEBE

V České republice se epilepsie týká přibližně 240 000 lidí, přičemž zhruba 80 000 trpí aktivní formou nemoci. Přestože výzkum této nemoci není novinkou a ve skutečnosti probíhá již celá desetiletí, neznají odborníci stále to nejzákladnější – příčiny vzniku záchvatů.
Pro samotného pacienta i jeho okolí je navíc mimořádně stresující, když záchvaty vznikají z jejich pohledu náhle a nečekaně, což nemocného pochopitelně omezuje v běžném životě. Ten si samozřejmě musí odepřít veškeré činnosti, které mohou být z důvodu nemoci pokládány za rizikové.

PROBLÉM, KTERÝ LZE
PREDPOVEDET

Vědci z Fyziologického ústavu Akademie věd České republiky ve spolupráci s kolegy z Ústastability vu informatiky AV ČR, Fakulty elektrotechnické ČVUT i 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a též ze zahraničních univerzit v Melbourne, Oxfordu a Birminghamu se dokázali pomocí experimentálních modelů onemocnění i skutečných pacientů dopídit zjištění, že záchvatům mohou předcházet detekovatelné změny v činnosti mozku.
"Tyto změny mají charakter kritického zpomalovaní, což je jeden ze základních přírodních principů přechodu mezi dynamickými stavy, který odráží postupnou ztrátu
a odolnosti studovaného systému," uvedl vedoucí týmu Přemysl Jiruška z Oddělení vývojové epileptologie Fyziologického ústavu AV ČR.
Již v minulosti se ukázalo, že kritické zpomalování a ztráta odolnosti předcházejí změnám klimatu, vyhynutí živočišných druhů, kolapsům na burze či srdeční arytmii nebo rozvoji deprese. Nynější studie mezinárodního týmu odhalila, že i přechod do záchvatu je doprovázen postupnou ztrátou odolnosti epileptického mozku cestou kritického zpomalování.

ODHALENÍ SKRYTÉHO PROCESU
JE ZÁSADNÍ

Až dosud měli odborníci tendenci zaměřovat se především na děje, které by mohly být bezprostředně spojeny s náhlou a dramatickou změnou v činnosti mozku, kterou záchvat představuje.
Jenže se postupně ukazuje, že daleko podstatnější úlohu sehrávají děje, které jsou odpovědné za postupný, pomalý, velmi nenápadný a též špatně zjistitelný proces ztráty mozku. Výše zmíněné stimuly, vznikající krátce před záchvatem, jsou už jen jakýmsi vyvrcholením celého procesu. Právě tyto dlouho přehlížené aktivity jsou totiž klíčové při vzniku záchvatů, a proto je nyní maximální prioritou vědců i lékařů zaměřit se na tyto projevy a pokusit se skrze ně najít vhodnou léčbu.
Odhalení procesu způsobujícího záchvaty konečně otevírá dveře novým způsobům, jak lze lépe pochopit podstatu epilepsie a fenomén kolísání odolnosti mozku vůči záchvatům. Poslední objev odborníků v čele s vědci z Fyziologického ústavu Akademie věd ČR by mohl mimo jiné umožnit lékařům předpovídání rizika záchvatů analogicky k předpovědi extrémních jevů v počasí.

NEMOCI NA MILOST A NEMILOST

Pro pacienty s touto nemocí je každý drobný pokrok v medicíně nadějí na lepší život. Epilepsie, známá i jako padoucnice, se totiž může objevit v podstatě kdykoli a u kohokoli, což může pacienta i jeho okolí ze dne na den vystavit náročné zkoušce.
Její nejhrůznější součást – tedy epileptický záchvat – může přijít během dne, stejně jako v noci při spánku. V ten moment je radikálně pozměněn stav chování, citlivosti, hybnosti, vědomí i vnímaní postiženého, který může být v danou chvíli bezmocný a vystavený na milost a nemilost okolí i nemoci samotné.

PRÍCINA BÝVÁ NEJEDNOZNACNÁ

Odhalit příčinu nemoci nebývá jednoduché. Může jít o důsledek poranění hlavy, alkoholismu, infekce mozku nebo třeba mrtvice. Roli může sehrát i dědičnost.
Není proto divu, že zhruba u poloviny pacientů zůstává příčina nemoci stále zahalena tajemstvím. Koneckonců ani samotná diastability gnostika nemusí být nic snadného. Tendenci k záchvatům má totiž čas od času každý a všichni bychom ho mohli v určitém momentu prožít. Zásadní roli proto sehrává hladina rezistence vůči záchvatům. Tato odolnost může být u některých lidí velmi vysoká, u jiných naopak nízká, a právě lidé z této druhé skupiny mohou dostat záchvat spontánně, bez zjevné příčiny. Lékaři se proto začnou epilepsií plně zabývat až po druhém nevyprovokovaném záchvatu, nikoli hned po tom prvním.

TRPELIVOST RUŽE PRINÁŠÍ

Způsob léčby je do jisté míry individuální a odvíjí se právě od identifikovaných příčin nemoci a průběhu záchvatů. Následně se lékaři snaží dopátrat přesné prognózy. To může trvat docela dlouho a pacient může být opakovaně vyzván k podstoupení určitých vyšetření.
Trpělivost se však vyplácí a lékaři jsou posléze schopni určit ten skutečně nejvhodnější způsob léčby. V některých případech lékaři předepisují léky – tzv. antiepileptika –, s tím že existuje několik takových preparátů a ten nejvhodnější dokáže určit lékař, nebo přirozeně vyplyne z metody pokus-omyl. Léčba antiepileptiky nemusí být doživotní záležitostí. Jejich nasazení se liší případ od případu.

OD PILULKY KE SKALPELU

Pokud antiepileptika nezabírají, mohou se lékaři uchýlit k operaci s cílem odstranit z pan cientova těla ložiska, vyvolávající záchvaty. Jinou možností je léčba stereotaktickým způsobem, při které jsou ložiska v mozku ničena tenkou elektrodou, či léčba tzv. stimulátorem bloudivého nervu (nervus vagus), který je pacientovi voperován s cílem tlumit záchvaty.
Ať už je zvolen jakýkoli způsob, je pro úspěšnost léčby zásadní spolupráce pacienta, který nesmí pít alkohol a měl by dodržovat pravidelný režim, jehož součástí jsou pravidelný spánek a správná životospráva.