Když jsem vešla na katedru počítačů ČVUT, až hmatatelně jsem pocítila dotek budoucnosti. Jde o jedno z míst, kde se bez přehánění rozhoduje o tom, jak budeme žít za několik let. Může to být o hodně lepší, ale také horší. Rozhodnou o tom nejen geniální mozky zdejších učitelů a studentů, ale také politici, kteří musí nějak naložit s výzvou zvanou umělá inteligence. Právě o ní si Deník povídal s tváří tohoto oboru profesorem Michalem Pěchoučkem.
Svůj příspěvek na konferenci k závěrům studie o potenciálu umělé inteligence v ČR jste uvedl slovy, že tady se organizátoři radovali ze 150 účastníků, zatímco v Montrealu bylo na akci s obdobným tématem za pár minut vyprodáno deset tisíc vstupenek. Tak nějak vypadá rozdíl mezi námi a vyspělým světem?
Řekl jsem to spíš jako bonmot. V Montrealu šlo o výzkumnou vědeckou konferenci, v Praze to byla společensko-politická záležitost. Chtěl jsem tím ilustrovat, že zájem o umělou inteligenci (AI) je ve světě obrovský. A že tomuto zájmu je přímo úměrný úspěch. Čím větší má společnost kreativní zájem o AI, tím lépe dokáže její možnosti využít. To je právě příklad Kanady, která se díky AI stává méně závislou na výrobě automobilů a součástek, jež dodává do USA.
Možná se jí daří i proto, že se rozhodla část zisků z těžby ropy vkládat do výzkumu AI. Kolik to zhruba je?
Částku neznám, ale vím, že provincie Alberta jako významný producent ropy v Kanadě financuje velkou část univerzitního výzkumu v počítačových a dalších vědách důležitých pro rozvoj AI.
Říkal jste, že míra zájmu je úměrná velikosti úspěchu. O čí zájem jde? Univerzit, průmyslu, miliardářů, vlády?
Odpověď je podobná jako na otázku, kdo má chtít změnu ve vzdělávání. Podle mě ji mají žádat především rodiče, protože bez nich ani sebelepší politik nic neprosadí. Stejně tak investice do AI, poptávka po technologické změně musí primárně přijít od lidí, kteří ji budou po politicích žádat, budou jí rozumět a nebudou se jí bát. Strašení jsme už zažili dost, především kvůli neexistujícím věcem, takže není důvod strašit tím, co AI přinese.
Nepřipomíná vám to začarovaný kruh? Když se vrátím ke vzdělávání, většina rodičů si totiž přeje, aby jejich ratolest měla na vysvědčení jedničky a dvojky. Po nějaké AI nebo výuce programování na základní škole ani vidu, ani slechu.
Je to tak. Existuje ovšem skupina rodičů, která si přeje, aby jejich děti byly co nejsvobodnější, aby měly co nejlepší práci, která z nich učiní ekonomicky nezávislé osobnosti. Když jich bude stále víc a bude o nich hodně slyšet, mohou strhnout i ostatní. Totéž platí u AI ekonomiky, která změní mnoho profesí, zbaví člověka monotónní práce a posune ho do sféry, kde ho povolání bude bavit. Typická je oblast autonomních aut, kde se skutečně dramaticky zmenší počet řidičů. Na takovém příkladu lidé pochopí, že změna je k lepšímu.
Určitě? Připomenu, o jakých číslech se tu bavíme. V USA by o práci přišly čtyři miliony řidičů. U nás by v důsledku nástupu AI celkově mohlo být zrušeno 1,3 milionu pracovních pozic. O jaká místa vlastně půjde?
Největší úbytek bude u profesionálních řidičů. Autonomní doprava změní městskou dopravu, taxi službu, ale také obsluhu strojů ve stavebnictví. Nepochybně se to zásadně dotkne kancelářských profesí. Zatímco vytvářet robotické auto je poměrně nákladné, masivní nasazení kancelářského softwaru, který automatizuje lidskou práci, je daleko levnější. Místa v administrativě tedy budou mizet jako první a velmi rychle.
Takže nebude-li politická reprezentace připravena na sociální dopady, může nastat katastrofa, jak už jste někde vy sám zmínil?
To je možná silné slovo, ale můžeme se jako země stát závislými na někom jiném. Budeme-li schopni vytvořit dostatek pracovních míst, jež budou generovat vysokou přidanou hodnotu, pak si můžeme dovolit financovat velké množství práce pro ostatní.
Co všichni ti úředníci, střední manažeři, sekretářky, řidiči, lidé za přepážkami bank a pošt budou dělat?
Práce bude hodně, vůbec se nemusíme bát, že by došla. Otázka je, zda si ji Česká republika bude moci dovolit, jestli ty lidi uživí. Bude-li mít moderní ekonomiku, věřím tomu, že tu pro deset milionů lidí bude přehršel práce.
Ale jaké konkrétně?
Té, která bude především založena na komunikaci člověka s člověkem. Počítače se o to budou snažit, ale moc jim to podle mě nepůjde. Fyzický kontakt, emocionální reakce, to jsou věci, kde bude člověk vždycky vítězit nad strojem. Dále to bude sociální práce, psychiatrie a psychologie. Lidé budou stárnout, takže vznikne mnoho profesí, které se budou zabývat pomocí stárnoucím lidem. A to je práce, kterou si budeme moci dovolit jen tehdy, pokud budeme mít vyspělou ekonomiku.