Vliv umělé inteligence na trh práce. Samořiditelné automobily. Příležitost, jak prostřednictvím nových technologií napomoci konkurenceschopnosti České republiky a jejímu hospodářskému růstu. To jsou jen některá témata, kterých se dotýká studie „Výzkum potenciálu rozvoje umělé inteligence v ČR“, vypracovaná na žádost Úřadu vlády předními českými odborníky na umělou inteligenci (AI).
Analýza byla vládě předložena 28. ledna 2019 a následně 31. ledna 2019 představena na konferenci s účastí zástupců akademické, podnikatelské i politické sféry.
Studii připravili odborníci z Technologického centra AV ČR, FEL ČVUT a Ústavu státu a práva AV ČR a zaměřili se v ní na tři klíčové oblasti: zaprvé na možnosti technologického rozvoje umělé inteligence v ČR, zadruhé na jeho předpokládané socioekonomické dopady a zatřetí na jeho právní a etické aspekty. Analýza a její závěry by se nyní měly stát podkladem Národní strategie pro AI (National AI Strategy, NAIS), jejímž vypracováním bylo pověřeno ministerstvo průmyslu a obchodu. Vládě ji má ministerstvo předložit do konce letošního dubna.
Součinnost politické, akademické i byznysové sféry
Na konferenci 31. ledna v sídle ministerstva zahraničí v Černínském paláci představili studii její hlavní zpracovatelé spolu se zástupci vlády. „Přemýšleli jsme, jakým způsobem se k rozvoji umělé inteligence postavit a které z evropských iniciativ by mohly být pro ČR přínosné a užitečné,“ objasnil motivy za vznikem studie Zbyněk Smetana, ředitel odboru hospodářských politik EU z Úřadu vlády.
„Nejcennějším výstupem je sada doporučení pro veřejnou správu ohledně toho, co by mohla udělat pro rozvoj AI a její využití v praxi. Jde nám primárně o to, jakým způsobem to promítnout do konkrétních kroků, reálných opatření směřujících k reálným, hmatatelným výsledkům,“ zdůraznil na konferenci Smetana. „Odborná studie je prvním krokem, je to výkop ohledně toho, co se v oblasti AI děje, a chtěli bychom na ni navázat dalšími kroky,“ podotkl, přičemž několikrát pochválil účast akademické i byznysové sféry. „Bez zpětné vazby z akademického prostředí a firem nelze v této oblasti smysluplně pokračovat vpřed,“ dodal.
Na jeho slova navázal Vladimír Dzurilla, vládní zmocněnec pro IT a digitalizaci, kterému se podle moderátora konference Jana Klesly někdy přezdívá pan Digitální Česko – to proto, že Dzurilla má na starosti stejnojmennou strategii, jejímž cílem je hladká transformace České republiky v digitální stát. „Na počátku je vždy občan nebo firma řešící životní situaci. My chceme, aby každý měl dvě možnosti: buď vše udělat digitálně, nebo v síti kontaktních míst, protože ne každý má možnost spravovat své věci elektronicky,“ poznamenal Dzurilla s tím, že umělá inteligence je jednou z hlavních priorit Digitálního Česka.
Povolání se budou vyvíjet
O samotné studii pak na konferenci hovořili zpracovatelé jednotlivých oblastí: Luboš Král z ČVUT, který řešil technologickou část studie, Martin Faťun z Technologického centra AV ČR, který zpracovával socioekonomickou část, a Alžběta Krausová z Ústavu státu a práva AV ČR, která připravovala eticko-právní část.
Zavádění nových technologií do výroby i běžného života může někdy působit hrozivě, autoři studie však prosazují optimističtější pohled na věc. „Lidé jsou neustále strašeni tím, že jim AI vezme práci a obživu,“ poznamenal Martin Faťun. „Byli bychom rádi, kdyby díky naší studii veřejnost vnímala AI spíš jako příležitost než jako hrozbu. Jsme vyspělá země, máme kvalifikovanou pracovní sílu, uspokojivý vzdělávací systém, rozvinutou sociální záchrannou síť, což jsou všechno silné stránky. Hlavní myšlenka je, že nástup AI bude na lidi klást vyšší nároky, co se týče dynamiky jejich znalostí a schopností. Bude třeba, aby jim v tom stát dokázal pomoci a aby byl potenciál AI využit k dobrému, nikoli ke zlému.“
Faťun připustil, že v socioekonomické oblasti je slabou stránkou České republiky struktura pracovních sil. Na to by měla vláda reagovat dvěma způsoby: jednak adekvátní podporou regionů, které jsou automatizací obzvláště ohroženy, jednak změnami ve vzdělávání. „Důležitou roli budou hrát dovednosti pro 21. století, zásadní tedy bude rozvoj kreativity, kritického myšlení, schopnosti komunikace a schopnosti řešit problémy,“ zdůraznil zpracovatel socioekonomické části studie.
„Nemyslíme si, že by došlo ke kompletnímu nahrazení celých povolání, ta povolání se budou vyvíjet. Mohlo by se to týkat 1,3 milionu zaměstnanců v ČR. Nemusí jít přímo o ztrátu zaměstnání, ale o to, že ti lidé se někam posunou, získají novou příležitost,“ objasnil Faťun. I s tím by jim nakonec mohla pomoci umělá inteligence. „AI může analyzovat situaci lidí, zjišťovat pro ně nejvhodnější nová pracovní zařazení. V neposlední řadě je AI příležitostí i pro školství v pozici jakéhosi asistenta pedagoga – v době nedostatku kvalitních učitelů je třeba, aby se učitelé soustředili na kreativní, emoční práci se žákem, a umělá inteligence jim v tom může pomoci.“
Kdo trénuje vaši ledničku?
„Umělá inteligence je disruptivní technologie,“ poukázal Luboš Král z ČVUT na to, že AI ovlivní společenský život i v tom smyslu, že začne vytěsňovat starší, „neinteligentní“ vybavení. Zde se podle něho otvírá prostor pro množství start-upů, jelikož tradiční firmy a úřady si technologie AI nedokážou vyrobit vlastními silami. V České republice podle studie působí 40 start-upů zaměřených na umělou inteligenci, což je počet srovnatelný s jinými evropskými zeměmi. „Bavíme se i o oblastech, jako je žurnalistika, ověřování faktů, vzniknou nové bezpečnostní systémy, které budou zjišťovat, jestli někdo nepodvrhuje takzvaná trénovací data, aby systém někam vychýlil,“ dodal Král. „Je to úplně nový trh, který bude odhalovat, jestli někdo vaši ledničku netrénuje na to, aby vám říkala, ať si nakoupíte produkt jednoho konkrétního výrobce, a vy až po nějaké době zjistíte, že kupujete máslo jen jedné značky.“
Pokud jde o právní a etický rozměr, Alžběta Krausová z Ústavu státu a práva AV ČR poznamenala, že české právo je dostatečně otevřené a flexibilní, aby dokázalo na novou technologii reagovat, relativně snadno ji do sebe pojmout. V tomto směru vidí jen několik málo úskalí: „Je otázka, zda si všechny soudy ustanovení ve vztahu k novým technologiím vyloží stejně. V určitých oblastech legislativa zcela chybí, zejména v oblasti autonomní mobility.“ Další oblastí s určitou mírou nejistoty je podle Krausové autorský zákon, ten český totiž nebere v potaz umělecká díla vytvořená počítačem, není v něm zakotveno, komu v takových případech připadnou autorská práva. „Do budoucna je nutno předpokládat, že tyto případy nastanou, a my bychom měli mít vyřešeno, jak se k nim postavíme,“ uzavřela Krausová.
Nejdůležitější závěry studie jsou obsaženy v souhrnné zprávě, kterou lze spolu s dalšími materiály nalézt na webu Úřadu vlády ČR.