O světle a stínu v architektuře, o světelné pohodě a ochraně před slunečním zářením v horkých dnech.
*
U příležitosti otevření výstavy Stempel & Tesař: Rodinné domy, která představí
10 let tvorby ateliéru na příkladech rodinných domů, připomínáme rozhovor
s Jánem Stempelem z doby vzniku ateliéru. Vernisáž spolu s křestem knihy se koná 10. ledna od 18.00 v Galerii Jaroslava Fragnera.
*
Jakou roli hraje světlo při modelování vnitřních prostorů? Počítáte s ním už v konceptu rodinného domu, nebo až při řešení interiéru?
Myslím, že světlo je stejně důležitá složka jako všechny ostatní faktory, které návrh ovlivňují. Nedá se říct, že by bylo důležitější než program rodiny, možnosti klienta nebo místo, kde dům stojí, ale kvalitní dům může vzniknout jedině tehdy, když se všechny tyto složky spojí a žádná není výrazně vyzdvižena, ani potlačena.
Nakolik světelnou pohodu ovlivňuje, z jaké světové strany a pod jakým úhlem paprsky slunce dopadají?
Pokud se bavíme o rodinných domech, tam je pro jednotlivé obytné místnosti samozřejmě nesmírně důležité, jestli jsou orientovány na východ, jih nebo třeba sever. Ale máme dva směry. Nejenom ten, kterým přichází sluníčko dovnitř, ale také opačný směr – kam se z domu díváme a co vidíme. Někdy se může stát, že z hlediska oslunění nebude dům úplně dokonale orientovaný, protože výhled, který stojí za to, je na severní straně. Když si stavebník koupí parcelu kvůli výhledu na Karlštejn, severní okno tímto směrem nebude sice správně z hlediska oslunění, ale má své opodstatnění, protože takový dům je především „o výhledu“.
Přemýšlíte jenom nad dostatkem denního světla, nebo také nad jeho vlastnostmi – aby světlo bylo příjemně rozptýlené, nepříliš ostré
a neoslňující? Dříve se z tohoto důvodu používaly záclony.
Záclony už se v takové míře nepoužívají, ale o to víc se dnes navrhují žaluzie, kterými se dá intenzita slunečního záření velice dobře regulovat. A to hlavně žaluzie venkovní, protože jsou účinnější, zabrání rozehřátí skleněných ploch. Když je stínění až v interiéru, slunce se sice nedostane dovnitř a chrání věci, ale teplo z rozehřátých skel dovnitř sálá.
Někteří lidé venkovní žaluzie nechtějí, protože při větru rachotí.
Záleží na tom, jaký druh použijeme. Mám rád co nejširší, protože dobře stíní,
a když jsou ve vodorovné poloze, tak dobře vidíme ven. Toho větru bych se vůbec nebál, protože dneska je můžeme napojit na elektriku nebo čidlo a při větru vyjedou nahoru.
A ještě je jedna varianta, kterou mám rád, žaluzie mezi skly. V kombinaci dvojsklo, pak žaluzie a ještě jedno sklo. Když fouká vítr, mohou být stažené
a nerachotí. Kromě toho mají ještě jednu výhodu, nemusíte je čistit.
Chlazení domů dnes začíná být možná větším problémem než vytápění. Počítáte s letními vedry stíněním, nebo klimatizací?
Důležité je, aby všechno bylo v přirozené harmonii – to, co získáváme, i to, co ztrácíme. Na jednu stranu chceme mít dobře osvětlené místnosti, ale na druhé straně nechceme, aby horko zhoršovalo vlastnosti interiéru. V momentě, kdy musíme používat klimatizaci, není dům v pořádku. Na něco se zapomnělo, nebo se něco udělalo špatně. Pochopitelně jsou případy, kdy se bez klimatizace těžko obejdeme. Například v řadové zástavbě, kdy střecha musí být sedlová, a máme okna na jih.
U svislých oken můžeme přehřívání předejít třeba pergolou. Patří k návrhu pergoly i typ rostlin, aby listí na zimu opadalo?
Z tohoto důvodu spolupracuji se zahradním architektem, aby pergola správně fungovala. Lidé nejčastěji chtějí před obývacím pokojem nějakou markýzu, ale přesvědčuji je, že vhodnější je stínit přírodními prvky, hlavně zelení. V prostoru pod pergolou se v létě sedí mnohem příjemněji, protože je dobře provětrávaný. Pod látkovou markýzou je vzduch horší. Její výhodou je, že tam neprší, ale když přitom fouká, stejně ji musíte stáhnout, aby neuletěla. Pod pergoly, které navrhuji, prší. Ale stojí za to, když svítí sluníčko. Světlo je příjemně rozptýlené, zeleň je „živá“, pohybuje se. V létě stíní, nepřehřívají se okna, a tím ani interiér. A zase v zimě, kdy sluníčko potřebujeme, všechno listí opadá a v interiéru je slunce dostatek.
Daří se vám řešit zastínění ke spokojenosti klientů? Máte problémy s přesvědčováním, aby si zastínění pořídili? Venkovní žaluzie jsou někdy stejně drahé jako okna…
Zatím si klienti nestěžují, ale může se stát, že za horkého počasí se některé místnosti přehřívají. Dům ale musí být vymyšlený tak, aby se daly otevřít dveře a prostory se mohly příčně provětrat. V momentě, kdy se provětrat nedají, teplo tam zůstává, a to je špatně.
Je úkolem architekta, aby jeho argumenty byly přesvědčivé. Nejde tak ani
o vlastní architekturu, ale o technické údaje, jaké budou zisky, jaké ztráty. Pak se přesvědčit dají. Architekti jsou někdy schopní přesvědčit investory k čemukoliv, jen aby dosáhli zamýšleného efektu. A pak majitelé v domě trpí. Nejdůležitější je, aby architekt s klientem zůstali přátelé i po ukončení stavby a v průběhu dalších let, protože teprve pak se ukáže, jestli dům funguje správně. Pro publikování v časopisech se domy fotí v okamžiku, kdy tam lidé ještě ani nejsou nastěhovaní. Stálo by za to podívat se na ně znovu po několika letech.
Když zmiňujete časopisy o bydlení a architektuře, ty u nás značně ovlivnily požadavky stavebníků. V devadesátých letech se stavěly hlavně typové domy nevalné kvality, dnešní situace je nesrovnatelně příznivější.
Myslím si, že je to skvělý posun. I komerční časopisy už se dívají po kvalitních domech, a bylo jich tu postaveno hodně. Když jsme připravovali knihu Domy (poznámka: vydal Prostor, 2006), těch 77 publikovaných staveb jsme vybírali z obrovského počtu, bylo by jich dost i na další knihu. A od té doby se postavila ještě řada dalších. V Budapešti jsem měl o naší architektuře rodinných domů na univerzitě přednášku a všichni byli překvapení, že jich máme takové množství.
Prof. Ing. arch. Ján Stempel se narodil v roce 1959 ve Spišské Sobotě na Slovensku, Fakultu architektury absolvoval na Technické Univerzitě v Budapešti a v letech 1984-1991 pracoval v ateliéru SIAL v Liberci. Byl spolumajitelem pražského architektonického studia A.D.N.S. (1991-2004) a podílel se na projektech mnoha novostaveb a rekonstrukcí doma i v zahraničí.
V současnosti pracuje v ateliéru Stempel & Tesař architekti společně s Janem Jakubem Tesařem.
Je vedoucím Ústavu Navrhování I. na Fakultě architektury ČVUT v Praze, člen redakční rady časopisů Arch, Stavba, Intro a Kámen. Pro ročenku architektury Česká architektura 2004–2005 (Prostor) vybíral stavby s přesvědčením, že architekt má sloužit klientovi a jenom dům, v němž je jeho majitel či obyvatel šťastný, má své opodstatnění.