České univerzity zaostávají. Chybí jim peníze a kvalitní řízení

Univerzita Karlova se chlubí 317. místem v celosvětovém srovnání vysokých škol QS World University Rankings, které podle různých kritérií porovnalo celkem tisíc škol z celého světa. "Univerzita obhájila své umístění mezi nejlepšími světovými školami. Umístění těsně na počátku čtvrté stovky jí patří třetí rok po sobě," uvedla univerzita v tiskové zprávě. V ní už ale nezaznělo, že jde o nejhorší výsledek od roku 2012, kdy byla do výběru zahrnuta poprvé. Nejlepšího výsledku v žebříčku QS dosáhla nejstarší česká univerzita v roce 2014, kdy skončila na 233. místě z pěti set hodnocených univerzit.
Mezi elitní vzdělávací instituce se Univerzitě Karlově nepodařilo proniknout ani v dalších mezinárodních srovnáních. Mezi ně patří zejména žebříček Times Higher Education (THE), umístění českých vysokých škol v něm ukazuje graika na protější straně. Obecně uznávané je také srovnání ARWU, pořizované šanghajskou univerzitou Jiao Tong, v němž se Univerzita Karlova dlouhodobě pohybuje ve třetí stovce, a žebříček CWTS, který sestavuje nizozemská Leidenská univerzita a v jehož posledním vydání se UK umístila na 744. místě z 937 univerzit.
Vedle celkových žebříčků se hodnotí také jednotlivé obory, v nichž se českým univerzitám daří lépe.
Vysoká škola ekonomická v Praze, která v globálních srovnáních nefiguruje, se v hodnocení nejlepších evropských ekonomických škol britského deníku Financial Times posunula díky svému magisterskému manažerskému programu z 88. místa v roce 2016 na současnou 66. příčku. Na děleném 251. až 300. místě oborového žebříčku QS je také hodnocen program VŠE ekonomie a ekonometrie.
V prvních stovkách se umístil například i obor strojírenství a technologie pražského ČVUT a brněnského VUT, přírodní vědy na Univerzitě Palackého v Olomouci a preklinická a klinická medicína na Masarykově univerzitě.
Ve všeobecných žebříčcích se ale Masarykova univerzita, České vysoké učení technické a Univerzita Palackého, které patří mezi nejlépe hodnocené univerzity z Česka, pravidelně umísťují o několik set míst níže než Univerzita Karlova.
"Hlavním důvodem je problematický systém vnitřního a vnějšího řízení a inancování našich vysokých škol.
Od toho se odvíjí špatná struktura studia, obsah a také nedostatek financí tam, kde to funguje," říká ředitel think-tanku Idea Daniel Münich, který se kvalitou českého školství dlouhodobě zabývá.
Peníze přibývají, ale pomalu České vysoké školy si často stěžují na podfinancovanost, což je jeden z důvodů, proč se jim v mezinárodních srovnáních nedaří proniknout mezi nejlepší světové univerzity.
Podle zatím nejnovějších dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vydal český stát v roce 2015 na jednoho vysokoškolského studenta 10 891 dolarů. To je v přepočtu na paritu kupní síly dvaapůlkrát méně než Velká Británie, která má v první stovce žebříčku Times Higher Education 11 vysokých škol, a 2,8krát méně než Spojené státy, které v tomtéž srovnání zastupuje v první stovce 42 univerzit.
V roce 2015 dostaly veřejné vysoké školy od státu zhruba 19,2 miliardy, loni už 24,6 miliardy a letos by měly získat 26,6 miliardy korun.
V roce 2020 by pak měly podle ministryně inancí Aleny Schillerové obdržet navíc dalších 800 milionů a v roce 2021 1,8 miliardy korun.
Spolu s klesajícím počtem studentů (ze 326 tisíc v roce 2015 na letošních 276 tisíc) to znamená, že výdaje na studenta stouply zhruba o třetinu a budou se nadále zvyšovat. "Pokud prostředky od státu porostou tímto tempem, podfinancovanost českých vysokých škol v porovnání s dalšími vyspělými zeměmi by se měla postupně odstranit," předpokládá rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek.
Ani přes zvýšený objem peněz však nelze čekat, že by se české vysoké školy dostaly v tomto ohledu na úroveň nejlepších nebo nejrychleji se zlepšujících světových univerzit.
Rozpočet Univerzity Karlovy na letošní rok činí zhruba 10,7 miliardy korun, rozpočet Masarykovy univerzity je zhruba o čtyři miliardy nižší.
Oxfordská univerzita, která v nejnovějším vydání žebříčku Times Higher Education skončila na prvním místě, však letos hospodaří s rozpočtem přesahujícím v přepočtu 62 miliard korun. Oproti Karlově univerzitě má přitom poloviční počet studentů. Nejlepší americká univerzita – Stanfordova – měla v akademickém roce 2017/2018 k dispozici dokonce více než 142 miliard korun. Zhruba třicetimiliardový rozpočet má singapurská technická univerzita NTU, která se za 14 let posunula v žebříčku QS ze 401. na 96. místo.
Univerzitě se podle slov jejího rektora, Švéda Bertila Anderssona, podařilo přitáhnout špičkové profesory, což vedlo ke zlepšení výuky, vyššímu počtu citací i vyšším příjmům ze spolupráce s průmyslem. Jak ale upozorňuje Daniel Münich, nedostatečné inancování je jen část problému.
"Školy by si v principu mohly prosadit snížení počtu studentů, což ale moc usilovně nedělají. Vedle toho je běžné, že jedna součást vysoké školy má peněz, že neví, co s nimi, zatímco na stejné škole přežívá jiná součást, která dře bídu s nouzí," tvrdí. To potvrzuje i akademický hodnostář jedné z českých univerzit, který si nepřál být jmenován. "Univerzitám každý rok od státu přiteče zaručená suma peněz plus určité navýšení, takže nejsou motivovány ke zvyšování kvality, jen ke zvyšování lobbingu," říká.
Neefektivní hodnocení a řízení Slabinou českého terciárního vzdělávání i vědy a výzkumu všeobecně je jeho hodnocení. Na něm se podepsal systém zvaný kafemlejnek, který zjednodušeně řečeno navázal část peněz pro univerzity na publikace a další výsledky výzkumu, bez ohledu na jejich kvalitu. To se však v posledních letech mění s nástupem nového systému hodnocení, takzvané Metodiky 2017+, která přímou vazbu mezi financemi a publikacemi rozvolnila.
Zlepšení neefektivního řízení škol je nicméně v nedohlednu. Na špičce všech zmíněných žebříčků se pravidelně umísťují manažersky řízené univerzity ze Spojených států jako například Harvard či Stanford.
"Manažerský způsob řízení má významný vliv na schopnost vedení školy prosazovat změny, které nemusí být pro zaměstnance zrovna příjemné, ale vedou ke zvýšení výkonu organizace jako celku," říká prorektorka Univerzity Palackého Hana Marešová. Tomu je ale české prostředí v důsledku historického vývoje a tradic zdejších univerzit velmi vzdáleno.
"Vedení univerzit je voleno akademickým senátem, složeným ze zaměstnanců a studentů, který schvaluje i organizační strukturu školy a především rozpočet. Jak by v konkurenci obstála firma, kde by ředitele volil sbor zaměstnanců a zákazníků?" ptá se zmíněný akademik.

České univerzity v žebříčku Times Higher Education (2019)
Univerzita Karlova 401–500
Masarykova univerzita 601–800
Univerzita Palackého v Olomouci 601–800
České vysoké učení technické 801–1000
Ostravská univerzita 801–1000
Vysoká škola chemicko-technologická 801–1000
Vysoké učení technické v Brně 801–1000
Česká zemědělská univerzita 801–1000
Vysoká škola ekonomická 1000+
Univerzita Pardubice 1000+
Technická univerzita Liberec 1000+
Západočeská univerzita v Plzni 1000+
VŠB – Technická univerzita Ostrava 1000+
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 1000+
Pozn.: Celkem bylo hodnoceno 1258 univerzit.
ZDROJ: TIMES HIGHER EDUCATION WORLD UNIVERSITY RANKINGS

Univerzita Karlova se v mezinárodních žebříčcích pohybuje ve čtvrté stovce. Další vysoké školy jsou na tom ještě hůř. Financování vysokých škol se zlepšuje, problémem je hlavně zavedený způsob řízení univerzit.