Havárie mostů rozhodně nelze vyloučit ani do budoucna. Důležité je, že se z nich technika poučí, řekl v Rozstřelu odborník na technické stavby Jiří Kolísko z ČVUT.
Zhruba před rokem spadla lávka pro pěší v Tróji. Už víme, proč spadla? To byla první otázka pro Jiřího Kolíska v Rozstřelu. Ten upozorňuje, že stále probíhá šetření, příčinou pádu však podle jeho názoru byla nevhodná konstrukce. Nedostatečně chránila tzv. předpínací lana, která lávku držela.
Nymburská lávka byla konstrukčně velmi podobná a zkoumání zahájená po pádu trojské lávky ukázala, že nelze jasně určit, v jakém stavu se konstrukce nachází a jak dlouho by byla ještě bezpečná. Expertíza tedy nakonec lávku „odsoudila“ k likvidaci.
Stejnou příčinu - tedy korozi předpínacích prvků - měl podle Kolíska také pád dálničního mostu v Janově. „Ovšem to byla specifická konstrukce, která se bude nově považovat za rizikovou,“ odhadl český odborník v Rozstřelu. Tento typ mostní konstrukce v České republice nemáme.
Historie techniky je bohužel podobných katastrof plná, říká Kolísko. Důležité podle něj je, že se z nich poučíme. „Dnes se například ví, že předpínací výztuže musí být chráněny proti korozi mnohem lépe, než se předpokládalo v 80. letech. I tak se ovšem nedá vyloučit, že se v budoucnosti něco stane,“ uvedl.
Nemyslí si rovněž, že by tuzemské mosty byly v katastrofálním stavu. V Česku je zhruba třicet tisíc mostů všech typů, všechny jsou pod dohledem. „Je samozřejmě otázkou, zda se informacím o jejich stavu věnuje dostatečná pozornost,“ míní Kolísko. Současná vlna zájmu o stav mostů by v tomto směru podle něj však mohla pomoci.
V Praze je v havarijním stavu v současnosti již uzavřený most u Vltavské. „Tam došlo k rychlému rozšíření spáry, o které se vědělo již delší dobu,“ vysvětlil.
Kolísko s kolegy se podílel také na analýze železničního mostu na Výtoni. Doporučili ho k náhradě. Jakoukoliv jinou možnost včetně rekonstrukce považuje za nepravděpodobnou. „Bohužel, nýtovaná konstrukce mostu vede především k takzvané štěrbinové korozi, které lze jen obtížně zabránit,“ říká Kolísko. Jedinou možností by podle něj by bylo, aby most někdo každodenně kontroloval. „To se ovšem pochopitelně nedělalo, pokud vím, poslední nátěr proběhl někdy před zhruba padesáti lety,“ uvedl.
Most musí tedy podle Kolíska nahradit nová stavba, která by měla vydržet nejméně sto let, možná déle. Rozhodně nebude obsahovat některé problematické prvky z původního mostu. „Právě proto, že už jsme se z minulosti poučili,“ řekl Kolísko.
Otázku, zda historické mosty vydrží více než moderní, vzal Jiří Kolísko s humorem. „V Čechách spadla za posledních zhruba 40 let za provozu pouze Trojská lávka, všechny ostatní podobné případy se staly během výstavby, takže tam evidentně došlo k nějaké lidské chybě,“ hájí práci českých stavařů a konstruktérů Kolísko. Na pády jsou podle něj „odborníci“ jiní; mnohem více se jich stalo například v USA, které v poslední době dohání Čína.
Jiří Kolísko je šéfem Kloknerova ústavu při ČVUT. Kloknerův ústav se zabývá jak posuzováním stavu staveb, tak výzkumem v oblasti stavebnictví. Byl založen na ČVUT už v roce 1921 pod názvem „Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních“ a vznikl jako první vědeckovýzkumné pracoviště svého druhu v Československu a ve střední Evropě.