Pedagog pražského ČVUT, vynálezce a podnikatel má jednu z příjemných vlastností vzdělaných lidí: složitá témata dokáže udržet v rovině dost obecné na to, aby si z nich něco odnesl i laik. Šebkovo varování zní: Budoucnost je za dveřmi, my však děláme, že se nic neděje. Český vědec tak nenabízí ujištění, že "všechno bude v pořádku", a nevypočítává, v jakých oblastech zůstane současný životní styl obyvatel vyspělých zemí beze změn. Připomíná, že na realitu, v níž se o slovo hlásí roboti a umělá inteligence, je už dnes každý sám − a nejlépe si do budoucna poradí ten, kdo si připustí, že možná bude muset začít znovu. Od nuly.
Díky rozvoji technologií zažily vyspělé státy v posledních 20 letech obrovské změny. Některé se nedaly předvídat. Máme vůbec představu, nač bychom se měli chystat, když se chceme "připravovat na budoucnost"?
Třeba já to vím a podle mého názoru to ví každý, kdo trochu přemýšlí. Musíme si prostě zvyknout na fakt, že to, co nás čeká, je nejisté. Věci kolem nás se mění rychle už dlouho, ale rychlost změny se zvyšuje. Jedním z jejích aspektů bude například ústup od specializace. Ta nebude potřeba už proto, že nevíme, nač se specializovat − je nesmysl se domnívat, že každý bude do konce života dělat totéž, s čím začínal. Stroje nás ve specializaci předhánějí už dnes.