Tohle rozhodně není obyčejné tričko, i když tak může působit. Tedy pokud se na to díváte z pohledu toho, že nenápadně měří EKG třeba celý den, zatímco jeho majitel dělá to, co potřebuje. A ještě vypadá tak, aby se dalo běžně nosit. Za chytrým oděvem stojí spolupráce textilního centra v Žilině, pražských škol ČVUT a UMPRUM a operátora T-Mobile.
U chytrého oblečení představeného minulý týden v jednom ze stánků na přehlídce Designblok bylo jasné, že je z dílny designérů. Hodně o něm napovídal fakt, že bylo orámováno pulsujícím světlem, které obvykle ve filmech doprovází lidi napojené na přístroje v nemocnici. Ani tak ale návštěvníkům největší české přehlídky designu často nedocházelo, že jde o speciální kolekci šatů, která sama dokáže měřit srdeční aktivitu. Zásadně tak usnadňuje život lidem s nemocným srdcem.
Reklama
Když si teď necháte vyhotovit záznam elektrické aktivity srdce, znamená to, že se musíte svléknout, lehnout si, nechat si na sebe položit elektrody a nehýbat se. To může chytrý textil zcela změnit. Oblečení může neustále monitorovat srdce a v případě potřeby poslat data lékaři. Nakonec tak třeba může majitele uchránit před infarktem. Potenciálně by o takový textil mohli mít zájem nejen konkrétní zákazníci, ale třeba i nemocnice.
Vývoj trička trval šest let
Textilní centrum v Žilině speciální tričko sledující srdeční rytmus vyvíjí šest let. A česká UMPRUM se ho rozhodla ještě vylepšit. „Původní tričko prostě nebylo příliš slušivé,“ vysvětluje Pavel Ivančic pohled designéra na funkční, jednobarevné, sportovně vypadající tílko. „Viděli jsme, že je to parádní, ale pro nikoho. A člověka stigmatizuje,“ dodává. Právě Pavel Ivančic vede tento projekt v Ateliéru módní tvorby na UMPRUM a pomáhá studentům s jeho realizací. I proto má nejen design, ale i použitou technologii pečlivě nastudovanou.
Poté, co do projektu vstoupila UMPRUM, si tyto modely s pojmem stigmatizace už opravdu nikdo nespojí. Jsou zaměřeny na konkrétní typ člověka – od dětského modelu s veselými obrázky, které je možné měnit, aby jej dítě bylo ochotné nosit celý den, až po modely pro starší ročníky. Žádný z nich neukazuje, že se v něm skrývají speciální technologie. Jen jeden z nich využívá vodivou nit jako součást kompozice, ale ani tady není zřejmé, že okraje vyšitých listů mají speciální funkci. Třeba byznysová košile – kvalitní, bílý materiál ušitý do formy, která dává tušit, že nejde o konfekci, ale to je vše, co prozrazuje. Její součástí je elastický rukáv a uvnitř zařízení nutné k měření EKG. „V jedné fázi projektu jsme to chtěli víc demonstrovat, že tam to zařízení je. Ale zjistili jsme, že v lidské společnosti v tomto roce a v tomto stavu na tom muži ještě nejsou tak, že by ostatním chtěli ukázat, že mají problém a řeší ho. Spíš ho chtějí skrývat,“ popisuje Ivančic.
Finanční pomoc poskytl T-Mobile
Za modely však ve výsledku zdaleka nestojí jen návrháři. Spolupráce probíhala s odborníky nejen z výzkumného ústavu v Žilině, ale také třeba z pražského ČVUT. Takové spojení by se však neuskutečnilo bez finanční dopomoci, kterou poskytl T-Mobile. „Absolvovali jsme různé exkurze, zvali jsme k nám hosty, jezdili jsme na Slovensko. Je to zkrátka týmová práce,“ vysvětluje Ivančic s tím, že i pro módní návrháře je důležité si uvědomit, že ne vždy je výsledek takového projektu one man show.
Propojení módy a technologického světa může mít řadu podob. Právě na UMPRUM mladí designéři ukazují, jak se svět okolo nich mění. Například kolekce Martiny Lhotové se skládá z kousků, jako je tepláková souprava nebo župan s pár prvky veřejného prostoru. Protože digitální mladí přeci často pracují z domova. Barboru Kotěšovcovou inspirovala chyba v systému při gamingu, takže její oblečení vypadá, jako by se v jednu chvíli na jednom nebo několika místech změnil spád barev i střihu. Vendula Niklová zase vytvořila oděvy pro digitální nomády v rámci takzvaně mrtvého času, tedy doby, kterou lidé tráví na letištích nebo v čekárnách. Jde o něco mezi oblečením a polštářem, spacákem či třeba stanem.
Kostička úpletu za 50 tisíc
Ještě dál ve prospěch technologií šlo oblečení Nataliye Grimberg. Ta si vytvořila tým z umělé inteligence. Oslovila virtuální asistentky Siri, Alexu i Alisu a několik měsíců s nimi vedla „hloubkové“ rozhovory. Ptala se jich, jaké mají tělo, jak se cítí či jaká je jejich oblíbená barva. Informace nejprve přetavila v kolekci pro virtuální prostředí pro umělou inteligenci a následně i v kolekci pro lidi.
To jsou všechno výsledky dvou semestrů, a jak Ivančic dodává, nositelnost je hodně relativní. Co ale skutečně funguje, je právě EKG oděv. Na Designbloku byly vystaveny modely ve fázi studie, které skutečnou funkčnost ještě neměly. Zmíněnou funkční verzi ale mají ty ve slovenské Žilině. Skutečná, prodejní kolekce totiž znamená ještě dva roky práce. A taky připravený oděvní průmysl. „V tuto chvíli malá kostička úpletu z vodivé niti vyjde třeba na pět tisíc,“ ukazuje asi dva centimetry čtvereční. „Je to tím, že zatím se bavíme o velmi malém množství. Kdybychom objednali tisíc metrů, cena klesne a bude stát třeba padesát korun. Nebo pět. Zatím se to přesně nedá určit,” krčí Ivančic rameny.
I to je výsledek skutečnosti, že propojení módních designérů a průmyslu je u nás teprve v počátcích. „Jsme pionýři,“ přiznává Ivančic, podle kterého v Česku stále chybí prostor pro vývoj experimentu. „Průmysl si myslí, že designéři jsou šílenci. A designéři nerozumí tomu, o čem průmysl je. Že má svoje účely, pravidla a specifika. Díky tomuto projektu se nám ale podařilo postavit most mezi těmito dvěma světy,“ věří Pavel Ivančic.