U nalejvárny nemusím být

Zdeněk Hurák dospěl jako docent ČVUT před pěti lety k závěru, že klasické přednášky jsou přežitek. Svoje kurzy začal nahrávat na video a výuku otočil: studenti si musí nejdřív video pustit, cestou na hodinu vyplnit on-line krátký vstupní test a ve škole už jen procvičují. Hurák se stal nejlépe hodnoceným učitelem na fakultě, v jeho metodě "flipped learning" ale prý jde o mnohem víc než jen dělat youtubera.

- Jak byste laikům popsal, co vlastně vyučujete?

Předmět se jmenuje modelování dynamických systémů. Systém berme jako nějaký výsek z fyzikální reality, třeba motor. Abychom ho mohli řídit, potřebujeme získat matematický model, jak motor reaguje na podněty. Jeho chování se dá zakódovat do matematických rovnic, ze kterých pak stavíme algoritmus pro řízení.

- Čili hodně rovnic a schémat – to je pro video vhodná látka?

Je, ale nejde jen o videa. V Česku je dnes už dělá plno pedagogů, mnozí déle a lépe. Já šel dál v tom, že jsem videa prohlásil za plnohodnotný výukový nástroj. Ne za bonus pro studenty, kterým přednáška ve škole nestačila. Koncept přednášky, kdy já stojím před studenty a uvádím je do problematiky, jsem vlastně zrušil.

- Je pravda, že v tom jste první?

Ve světě se toto prosazuje minimálně deset let, ale u nás aspoň zatím nikoho dalšího neznám.

- Jak se to stalo? Kde se vzal první impulz?

Zpětně vzato musím přiznat, že jsem jako pedagog cítil dlouhodobě trochu frustraci. Pro docenta na škole našeho typu je primárním modem výuky přednáška, která – ať jsem se snažil sebevíc – probíhá formou monologu. Občas se někdo přihlásí, zda támhle nepatří plus místo minus, ale že by někdy došlo na vášnivou interakci z amerických filmů, tak to se neděje. Převažuje jednosměrná komunikace od učitele směrem ke studentům.

- To je špatně?

Ano i ne. Výuka, kdy studenty seznámíte se základními pojmy, má svoje místo. K teorii relativity asi těžko dovedu studenty formou sokratovského dialogu, kdy bych jim kladl moudré otázky a oni by ji sami odvodili. Proto potřebujete přednášku, vyprávění příběhu. V tom, jak zajímavě ho vystavíte, je vaše expertiza. Když jsem ji už měl vystavěnou, začal jsem se na hodinách při jejím opakování cítit zbytečný. Jako gramofonová deska. Shodou okolností jsem tou dobou odjel na tři čtvrtě roku na univerzitu do Kalifornie, a takový pobyt člověka vždycky nabudí. Všichni se tam o něco snaží, jsou hrr do toho zkoušet něco nového, a tak i ve mně – aniž bych kdy toužil točit nějaká videa – se najednou našla odvaha i chuť zkusit změnu.

- Čím jste začal?

Napodobováním es jako Salman Khan, ale nejdřív to šlo špatně. První videa jsou jako film natočený jednou kamerou v divadelním hledišti. Zavřel jsem se do místnosti, vzal jsem si stopky, mikrofon a grafický tablet, kam jsem 90 minut psal totéž, co bych psal studentům na tabuli. Studenti mě povzbuzovali, viděli tu snahu, ale sami přišli s tím, že videa by šlo tak zhruba dvaapůlkrát zrychlit. Dnes už to dělám sám, mám scénář, dopředu vím, co řeknu, video stříhám a látku z 90 minut dostanu do tří kratších videí, která mají dohromady 30 nebo 40 minut.

- Jak se změnily vaše hodiny?

Nejdřív mě zachvátila panika, že jsem opravdu nahradil sám sebe. Ale jen chvíli. V hodinách je totiž právě kouzlo toho, čemu se říká flipped learning. Klasický průběh učení je takový, že ve skupině dalších studentů a za přítomnosti experta – učitele se s látkou seznamujete a doma ji individuálně procvičujete. Studie zveřejněné v zahraničních odborných časopisech ukazují, že daleko efektivnější je postupovat naopak, základy se naučit doma a aplikaci ve skupině a za přítomnosti experta – učitele. Já se nezříkám vedení studentů i v té jejich individuální studijní fázi. Neříkám studentům: Tady je látka, naučte se to doma. Moje sdělení je, že jako učitel si musím dobře rozmyslet, ve které fázi toho procesu učení věnovat studentům svůj čas. Ukazuje se, že v té fázi prvotního seznamování se s látkou mě ve skutečnosti potřebují nejméně. Naopak nejvíce mě potřebují ve chvíli, kdy se snaží ty nově nabyté znalosti použít při řešení problémů.