OD VODNÍKA K VODĚ

Když pěvec Národního divadla Emil Pollert zemřel v kavárně Slavia, bylo jeho synovi pětadvacet. O třicet let později vyhráli Emilovi dva vnuci, vědci, mistrovství světa na divoké vodě. Proslavil se i pravnuk, olympijský vítěz Lukáš.

Vodník v Rusalce, Kecal v Prodané nevěstě a Mumlal ve Dvou vdovách – to byly parádní role pěvce Emila Pollerta, hlavního představitele rolí pro bas v Národním divadle. Narodil se v Liblicích u Mělníka, měl několik bratrů a sester a jmenoval se původně Popper. Jako mladý odešel z Liblic do Prahy a učil se v obchodě se střižním zbožím. Zároveň navštěvoval hodiny zpěvu, které mu platil starší bratr Rudolf. Disponoval talentem od pánaboha, nádherným sytým basem. V osmnácti letech zanechal metráže a přijal angažmá v Královském městském německém divadle v Olomouci. Poprvé vystoupil v opeře Richarda Wagnera Lohengrin. V roce 1900 debutoval v pražském Národním a za roli Biterolfa ve Wagnerově Tannhäuserovi sklidil v tisku pochvalné recenze.

Svatba s divadlem

Jeho kariéra v Národním divadle trvala pětatřicet let. Role si pečlivě zapisoval do černého linkovaného sešitu, byly jich stovky. Úspěch stvrdil sňatkem s dívkou z branže. Vzal si operní sboristku Stanislavu Jelínkovou, jednu ze tří sester. Druhá, herečka Ema, se provdala za Karla Švandu, ředitele Švandova divadla na Smíchově. A s třetí – Annou – se oženil divadelní a filmový podnikatel Antonín Fencl. Emil Pollert švagra v ředitelském křesle později dočasně zastoupil. Roku 1924 nechal postavit vilu na Ořechovce. Tehdy ovšem Ořechovka představovala periferii, spíše venkov. Kolegové k Pollertovi ostentativně čichali: "Smrdíš hnojem, kamaráde."
Švandovo divadlo založil otec Karla Švandy, plzeňský divadelník Pavel Švanda ze Semčic. Bedřich Smetana jej otevřel Hubičkou roku 1881, tedy téhož data, kdy bylo dostavěno a kdy vzápětí vyhořelo Národní divadlo. Počátek dvacátého století byl slavnou dobou: diváci zaplňovali obě konkurenční scény do posledního místečka. Tehdy, roku 1912, se vydali Pollert s Fenclem a šéfem činohry Národního divadla Jaroslavem Kvapilem do Šáreckého údolí na vycházku. Už se neví, kdo z nich řekl: "Svahy ze tří stran a dole plac. Vidíte to, co já?" Tak objevili daleko za Prahou přírodní amfiteátr. Když se v něm mělo hrát, zavlál na Příkopě prapor, který signalizoval: dnes večer. Diváci se vydali do Veleslavína vlakem a odtud pěšky. Bylo jich více než na fotbale, až dvacet tisíc. Uváděla se zde například legionářská hra Kročeje s komparsem, v němž vystupovaly zástupy legionářů a sokolů. Režie: Emil Pollert.
Národní divadlo tuto scénu v roce 2005 oživilo Prodanou nevěstou, letos 2. září se tam bude hrát v novodobé historii počtvrté.
Dne 23. října roku 1935 zkoušel Emil Pollert v Národním divadle roli Mumlala. Po zkoušce zašel do kavárny Slavia, kde seděl u stolu se sopranistkou Otou Horákovou a dalšími pěvci. Najednou ho začalo bolet na prsou, bolest sílila a náhle se skácel do klína své kolegyně. Byl okamžitě mrtev. Synu Jaroslavovi bylo pětadvacet let. Teprve tři roky nato se narodil vnuk Emil, za osm let jeho bratr Jaroslav.

Nemůžu si klápnout

Vnuk Emil Pollert byl docent, chemický inženýr a doktor věd. Ve Fyzikálním ústavu Akademie věd ČR se zabýval studiem magnetických látek. Zemřel v roce 2014, ale předtím v jednom z rozhovorů zavzpomínal na otce Jaroslava, stavebního inženýra a virtuózního pianistu. Přišel prý z Energoprojektu domů a honil klávesy. Měl úžasnou hudební paměť a miloval Chopina a Debussyho. Obtížná místa piloval donekonečna, hodiny a hodiny. Když toho bylo příliš, manželka Karla – Emilova maminka – zasáhla a hnala chotě třeba hrabat zahradu. V rodině se traduje, že obvykle bouchl víkem a zavrčel: "Člověk si nemůže ani klápnout."
Karla Pollertová měla v příbuzenstvu architekty, a ne ledajaké. Dědu Bedřicha Münzbergera, který postavil k Jubilejní výstavě roku 1891 pražské Výstaviště. K jejím předkům patřil také stavitel Prozatímního divadla Ignác Ullmann.
Inženýrské geny se projevily nejen u Emila, ale i u jeho bratra Jaroslava. Je profesor, stavební inženýr a doktor věd. Specializuje se na hydrauliku a řídí Vodohospodářské experimentální centrum Fakulty stavební ČVUT. Emil s Jaroslavem okysličili pollertovskou dynastii sportem. Začal s ním Emil. V polovině padesátých let navštěvoval vodácký kroužek, částečně ještě skautský, částečně už pionýrský, zatímco Jaroslav ještě honil na Ořechovce mičudu při vybíjené. "Brácho, přestaň blbnout a pojď na vodu," přikázal mu Emil.
V roce 1965 spolu vyhráli na deblkanoi ve Spittalu mistrovství světa. Jaroslav byl jako vodák úspěšnější, stal se světovým šampionem třikrát. Na singlu už čtyři roky před společným vítězstvím s bratrem Emilem a na deblu s Jiřím Krejzou ještě osm let po něm. Vlny a válce na divokých vodách celého světa brázdili bratři společně dvě desetiletí.

Jak odpálit Brežněva?

V roce 1958 objevili Lipno, přesněji – přírodní trať pod hrází. Když hrázní začali poprvé vypouštět přehradní jezero dobudované o rok dříve, voda se řítila jinak suchým korytem dnem a nocí. Nejúchvatnější byla kaskáda u Loučovic, kde řeka na pětatřiceti metrech spadla o devět výškových metrů. Připomínala vodopád. Bratři získávali zkušenosti tak, že ho sjížděli stále dokola. Dolů, s kanoí na hrbu na kopec, a zase dolů. Dvacetkrát za den.
Září roku 1968 trávili na soutoku Jizery a Mumlavy u Harrachova. Upravovali tam nesjízdnou řeku. Semtexem. Jeden balvan pojmenovali Novotný, druhý Brežněv. "A pak jsme tyhle dva šutráky s gustem vyhodili do vzduchu," ulevuje si Jaroslav. Znamenitou sportovní kariéru ukončili s nonšalantní grácií. Začínala vodácká sezona roku 1977, byl duben a sněžilo. Pollertové jako vždy touto dobou závodili na Kamenici. Spadli do ledové vody, mokří vylezli na břeh a podívali se jeden na druhého. Emilovi bylo devětatřicet. Jeden z nich – už se neví, který to byl – vznesl řečnickou otázku: "Máme tohle zapotřebí?" A hned si na ni odpověděl: "Nemáme." Druhý přikývl. Sbalili fidlátka, odjeli domů a už se na řeku nikdy nevrátili. Jen jako trenéři. A funkcioná-ři. Mezi činovníky to po roce 1989, kdy zmizely kádrové překážky, dotáhl nejdále Jaroslav. Dodnes je místopředsedou Českého svazu kanoistiky a předsedou sekce kanoistiky na divokých vodách.
Když Australané chtěli před OH v Sydney 2000 zrušit vodní slalom jako olympijský sport, vedl slalomovou komisi Mezinárodní kanoistické federace. Mistrně tahal za nitky. Proti zrušení byli francouzský prezident Jacques Chirac, německý kancléř Helmut Kohl, americký viceprezident Al Gore i český prezident Václav Havel. Všechny tyto celebrity protestovaly osobními dopisy. Francie, Německo, Spojené státy a Česko jsou vodácké velmoci. "Všude jsme měli své lidi, Austrálie neměla šanci," ušklíbne se Jaroslav. Divoká voda na seznamu olympijských sportů zůstala.

Slavní pravnuci

Když syn Emila Pollerta Lukáš vyhrál na řece Segre kus od Barcelony v roce 1992 olympiádu, čeští novináři tam chyběli. Jeli do Banyoles na skifaře Václava Chalupu, od kterého se čekala medaile. Měl ji, stříbrnou, televizní reportéři ho zrovna mučili u mikrofonu, ale vtom se ozval do sluchátek jejich kolega Vladimír Drbohlav ze studia: "Ten Lukáš nejspíš vyhraje. Vede a už jedou jen dva, co to moc neuměj." – "Kdo?" zeptal se Chalupa. "Pollert," zněla odpověď. "To je Čech?" zeptal se znovu.
Od těch časů uplynulo hodně vody nejen v řece Segre a Lukáš Pollert se proslavil i na souši. Vystudoval medicínu a pracoval postupně na interně, na urgentním příjmu Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích a nyní na klinice anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice v Motole. Jak se všeobecně ví, obě své olympijské medaile prodal – vedle zlaté z Barcelony také stříbrnou z Atlanty 1996 – a získaných 150 tisíc korun věnoval středisku drogových závislostí Drop In na nákup injekčních stříkaček. V dobách olympijského triumfu sympatizoval s anarchisty, v letech 2002–2010 byl zastupitelem Prahy 6 za ODS. Bydlí v rodinné vile na Ořechovce s družkou a šesti dětmi. Jeho potomky jsou Ema, Jan, Antonín, Metoděj, Juliana a Lea.
Jaroslav Pollert má syna Jaroslava III. Je inženýr a specializuje se na modely proudění ve stokách a čistírnách odpadních vod. Je profesorem na katedře zdravotního a ekologického inženýrství Fakulty stavební ČVUT a v otcových stopách kráčel i ve sportu, na kanoi se stal v kategorii hlídek čtyřnásobným mistrem světa. Jeho sestra se jmenuje Adéla. Vystudovala Taneční konzervatoř v Praze a vyhrála konkurz do baletního souboru Státní opery v Hamburku. Tančila tam od roku 1995 a po devíti letech se vrátila do Prahy jako sólistka Národního divadla. Nyní učí na HAMU a vede vlastní baletní akademii.
Olympijský vítěz Lukáš má sestry dvě. Starší – stále usměvavá – se jmenuje Veronika a pracuje v Centru komplexní péče Dobřichovice, mladší Klára absolvovala herectví na DAMU a provdala se za herce Ivana Trojana, s nímž má čtyři syny. Účinkovala v desítkách filmů, byla členkou Divadla pod Palmovkou a hrála i ve Švandově divadle. Ano, v tom, které kdysi pradědeček pěvec Emil Pollert také vedl.

Z rodokmenu Pollertů

u Emil Pollert (1877–1935): Původně obchodník se střižním zbožím, pak operní pěvec samouk, v ND po dobu 35 let hlavní představitel basových rolí. Jen Kecala v Prodané nevěstě zpíval 357krát. u Jaroslav Pollert I. (1910–1992): Emilův syn. Stavební inženýr Energoprojektu a virtuózní pianista. u Emil Pollert (1938–2014): Syn Jaroslava I. Docent, chemický inženýr a doktor věd. Ve Fyzikálním ústavu Akademie věd ČR se zabýval studiem magnetických látek. Mistr světa na divoké vodě na C2 (deblkanoe) s bratrem Jaroslavem v roce 1965. u Jaroslav Pollert II. (1943): Syn Jaroslava I. Profesor, stavební inženýr a doktor věd. Specialista na hydrauliku, řídí Vodohospodářské experimentální centrum Fakulty stavební ČVUT. Trojnásobný mistr světa na divoké vodě: na C1 (singlkanoe) v roce 1961, na C2 s bratrem Emilem v roce 1965 a znovu na C2 s Jiřím Krejzou v roce 1973. Místopředseda Českého svazu kanoistiky.
u Lukáš Pollert (1970): Emilův syn. Olympijský vítěz na C1 z Barcelony 1992, druhý na OH v Atlantě 1996, lékař na klinice anesteziologie a resuscitace FN v Motole. Má šest dětí. u Jaroslav Pollert III. (1971): Syn Jaroslava II. Inženýr, profesor na katedře zdravotního a ekologického inženýrství Fakulty stavební ČVUT. Čtyřnásobný mistr světa na kanoi v hlídkách. u Veronika Pexová Pollertová (1965): Emilova dcera je šťastně vdaná a má tři děti. u Klára Trojanová Pollertová (1971): Emilova dcera. Herečka. Účinkovala v desítkách filmů a ztvárnila desítky divadelních rolí. S hercem Ivanem Trojanem má čtyři syny. u Adéla Pollertová (1976): Dcera Jaroslava II. Sólistka baletu v Hamburku a v Praze, držitelka Ceny dr. Wilhelma Oberdorfera v Německu a Ceny Thálie za rok 2006 v Česku. Učí na HAMU a vede vlastní baletní akademii.