Chyť data, když to dokážeš

Pokud se Evropa ve vývoji umělé inteligence nespojí, ujede jí vlak. Program Digitální Evropa počítá s 9,2 miliardy eur

USA i Evropa spřádají plány, jak být globální jedničkou v oblasti umělé inteligence. Jejich souboj ale má vítěze - třetího vzadu.
Ukazuje se totiž, že víc než soukromý a státní kapitál nebo lidské zdroje o úspěchu rozhoduje politika, především bezbřehé nakládání s daty. V centralismu a tradičně nízkém mínění o jednotlivci a jeho právech exceluje Čína.

Jako Slovák s americkým pasem hardwarový mág Radoslav Danilák ví, že již nikoho neohromí technickými detaily počítačových čipů, ale dobrým příběhem. A jeho nový projekt Tachyum zní jako pohádka. Letos v květnu Danilák oznámil, že jeho start-up vyvinul energeticky úsporný superčip Prodigy s desetkrát větším výkonem, než se může pochlubit konkurence. Pokud by se podařilo propojit 250 tisíc čipů Prodigy, výpočetní síla by odpovídala lidskému mozku.
Nikoli nadarmo Danilák svůj objev navlékl na tvrzení o velkém skoku v dějinách umělé inteligence (AI). A nikoliv náhodou počátkem tohoto měsíce Tachyum oznámilo otevření své slovenské pobočky. Může za tím stát i Danilákův patriotismus, ale důraz na "evropský design" a příběh Prodigy, na němž pracují evropské mozky, ukazuje ještě jeden fakt. Jakkoliv je Tachyum slibná firma, stále je jedním z tisíce hardwarových start-upů. A expanze ze Silicon Valley do Evropy může také znamenat, že umělá inteligence Made in EU má i racionální základ v podobě politické podpory a nových investic.
Danilák každopádně drží prst na tepu doby. Svou slovenskou pobočku Tachyum otvírá v příhodné době - v Evropě se totiž rozbíhá boj, kdo si zajistí solidní financování výzkumu a vývoje v oblasti gigantických výpočetních výkonů, kybernetické bezpečnosti a umělé inteligence. Dokonce jindy opatrná Evropská komise vypouští jednu studii za druhou, aby dokázala, nakolik je AI slibnou technologií.

Skepse Bruselu

Podle odhadů z března automatizace práce, robotika a autonomní systémy s procesem vlastního učení přinesou evropské ekonomice v roce 2025 až 12 bilionů eur ročně - osmkrát víc než roční rozpočet Německa. Být v pravou chvíli s kvalitním projektem na pravém místě je důležitější než jindy. A s nadsázkou řečeno, o těch úspěšných nerozhoduje ani tolik technologické vizionářství jako selský rozum.
Začátkem června Brusel představil svůj historicky první dotační balík, který by v letech 2021 až 2027 měl směřovat především do oblasti AI a superpočítačů. Program Digitální Evropa počítá v další unijní "sedmiletce" s 9,2 miliardy eur - čtyřikrát více, než Evropská unie naplánovala na projekty s využitím AI ve vědeckém rozpočtu na období 2014 až 2020.
Program Digitální Evropa je oproti osm let staré Digitální agendě pro Evropu, jež ani neměla vlastní rozpočet, velký skok. Technologický optimismus ovšem vystřídala skepse a varování. "Žádná země ani podnik nemůže provádět kritické investice do digitálních technologií v potřebném rozsahu ani je rozšířit na úroveň nezbytnou k úspěchu," nabádá Brusel v návrhu nařízení, jímž se program Digitální Evropa spustí. Potíž je, že ne každá země s tímto hodnocením souhlasí. A ne všem se chce čekat, až unijní nařízení projde schvalovacím kolečkem.
Příkladem je Francie, jejíž prezident Emmanuel Macron letos na jaře slíbil uvolnit z rozpočtu 1,5 miliardy eur na výzkum umělé inteligence. "Pokud propásneme začátek války, ztratíme kontrolu pozitivních dopadů těchto technologií i jejich případných negativních efektů," prohlásil Macron na konferenci AI for Humanity v Paříži. Hned poté mimochodem jako první šéf Elysejského paláce poskytl obsáhlý rozhovor v angličtině časopisu Wired, jenž sleduje technologické trendy.
Macron není sám, kdo touží po místu na slunci. Letos v dubnu podobný národní investiční balík představila britská premiérka Theresa Mayová. Miliardu liber dá vláda, britské firmy i japonští investoři. A do třetice - také Německo chce vlastní masterplan pro umělou inteligenci. Kancléřka Angela Merkelová se minulý měsíc v Berlíně sešla s odborníky a bankéři a ohlásila, že na podzim Německo předloží svůj plán, kterým převezme "vedoucí roli" ve světě autonomní inteligence.

Česká ambice

Vedle "velké trojky" - Francie, Velké Británie a Německa - je řada jiných zemí, jež si dělají nárok na evropského lídra v umělé inteligenci. Tradičně je to například Estonsko, které platí za vzor digitalizace státní správy a chce si prvenství v technologiích udržet i v dalším desetiletí. Loni závod o evropské prvenství v AI odstartovalo také Finsko. A nelze opomenout ani Švýcarsko. To sice není členem EU, řadu vědeckých kapacit ale s ní sdílí. Totéž Izrael, jenž čerpá z unijního vědeckého programu Horizont 2020.
Pozadu nezůstává ani Česko, které se inspirovalo u západních sousedů. I u nás se projevuje snaha o centralizaci. Výzkum a vývoj umělé inteligence formálně spadá pod Úřad vlády. Když se připravoval program Digitální Evropa, přispěchalo Česko s ostatními státy Visegrádské čtyřky s vlastní pozicí, kterou zaslalo do Bruselu. Stála za tím představa, že spolek proslulý spíše snahou o odmítání společných řešení tentokrát zbytku EU nabízí konkrétní řešení.
"Navrhujeme podpořit datovou ekonomiku a co nejširší sdílení dat, které jsou pro rozvoj umělé inteligence klíčové. To by se mělo dít prostřednictvím panevropských virtuálních datových skladů, do jejichž fungování by se mohl zapojit ten, kdo by dodržoval potřebná pravidla, třeba na ochranu soukromí a osobních údajů," líčí státní tajemník pro Evropskou unii Aleš Chmelař.
Nejde jen o politickou proklamaci. Minimálně v podobě Centra pro umělou inteligenci při ČVUT, které vede Michal Pěchouček, nebo ostravského centra IT4Innovations, jehož superpočítač Salomon patří na evropském kontinentu stále do první čtyřicítky nejvýkonnějších, má Česko co do sdílených kapacit co nabídnout. Samostatně si žádné naděje na mocenské postavení ve světě AI dělat nemůže. "Šance, že můžeme být v tomto oboru světovou jedničkou, je prakticky nulová," zhodnotil Chmelař v květnu na debatě v Národní technické knihovně.

Zaostávání za USA

Problémem je, že podobné naděje na úspěch si nemůže dělat žádná evropská země. A to ani v rámci starého kontinentu. Hledání evropského středobodu AI připomíná hledání středu Evropy. Taková místa existují, jenže jich je v Evropě příliš, aby tomu označení ještě někdo věřil. Německo má u Stuttgartu své Cyber Valley, v Paříži má svou základnu pro evropskou AI Google, Microsoft i Facebook, z Británie zase pocházejí průkopnické firmy v oblasti umělé inteligence, jako je DeepMind, Swiftkey nebo Babylon.
Jenže všechna centra jsou příliš rozdrobená a nemohou si dělat nárok na ústřední postavení. Skupina vědců, mezi nimiž je i Josef Sivič z ČVUT, se proto v dubnu obrátila na evropské lídry otevřeným dopisem, v němž volají po zřízení nového supercentra, které by bylo vybudované a řízené podle slavného CERN v Ženevě. Dokonce pro něho mají i název - European Lab for Learning and Intelligent Systems (ELLIS). Mezi řádky proklamace lze vyčíst velké obavy - pokud se Evropa ve výzkumu a vývoji AI nespojí, ujede jí vlak.
Ve srovnání s USA totiž starý kontinent pokulhává. Bez ohledu na roztříštěnost evropského bádání o tom svědčí i investice do odvětví umělé inteligence. Evropská komise, jež nemá důvod evropský výzkum podceňovat, dospěla ve své studii z letošního ledna k alarmujícím číslům. Zatímco celkové investice do AI se v roce 2016 po započtení soukromých i firemních peněz v Evropě pohybovaly mezi třemi a čtyřmi miliardami dolarů, Severní Amerika investovala pětkrát tolik - 15 až 23 miliard dolarů.
Zdaleka nejde přitom jen o Silicon Valley. Co do rizikového kapitálu a přísunu chytrých mozků Kalifornii zdatně konkuruje východní pobřeží USA. Rozdíl mezi Evropou a USA je i ve struktuře peněz. Na první pohled je situace podobná - většina investic byla firemních. Jenže v Evropě tvoří tyto korporátní investice v drtivé většině americké společnosti, jako je Google, Amazon, Apple nebo Facebook.
Jejich zájem o Evropu je sice logický z hlediska počtu evropských klientů, zároveň je ale limitován unijní legislativou. Americký investor Peter Thiel, spoluzakladatel platební platformy PayPal, si nedávno na přednášce v New Yorku posteskl nad nařízením na ochranu dat (GDPR): "Dobrou zprávou je, že soukromí v Evropě někoho zajímá. Tou špatnou pak, že v Evropě nejsou žádné úspěšné technologické firmy, Evropané na Američany žárlí a trestají nás."

Souboj o velmocenskou pozici

Za oceánem se totéž neděje. Úřad pro vědu a technologie, který spadá pod Bílý dům, slíbil, že v rámci pětiletého strategického plánu otevře databáze vládních agentur výzkumníkům v oblasti umělé inteligence. Tím by USA v pomyslném závodu o autonomní inteligenci nad Evropou zvýšily náskok. Na rozdíl od EU, jež soukromá data chrání podle jednotného vzoru, v USA žádná obdoba GDPR neexistuje.

Pokračování na straně 12 Chyť data, když to dokážeš

Dokončení ze strany 11

Boj o datové sady je důležitější než finance. Nejde jen o "krmení" algoritmů, jež mají naučit stroje samostatně uvažovat. Dat, která je třeba probrat a roztřídit, přibývá všude na světě geometrickou řadou a bez autonomní inteligence je začas nebude možné použít a vyhodnotit. Jenže údaje z matrik, zdravotnických systémů nebo třeba kamer na veřejných prostranstvích podléhají ochraně, protože jsou vždy spojena s konkrétní osobou a tváří.
Koncept svobody jedince se tak dostává do konfliktu s přáním posunout se na technologickém výsluní v říši umělé inteligence. A nic v tomto souboji o velmocenskou pozici ve zpracování dat autonomními systémy s vlastní inteligencí nehraje do karet tolik jako tradičně slabé vnímání soukromí a nízké postavení jedince, který se musí podřídit vládnoucímu systému. Neexistuje snad země, která by měla z evropského pohledu stejně mizivé mínění o právech jednotlivce a kde by zásady konfuciánské poslušnosti byly s technologiemi natolik propojené jako v případě Číny.
A právě ta je pověstným třetím vzadu, který souboj o umělou inteligenci mezi Evropou a Spojenými státy americkými může rozetnout - a to ve vlastní prospěch. Má k tomu několik předpokladů -centrální řízení, dostatek peněz a v neposlední řadě poslušné občany, kteří se otázkou, co všechno o nich stát ví, netrápí. Čínský prezident Si Ťin-pching nedávno vyhlásil plán, podle nějž by se říše středu měla do roku 2030 stát jedničkou v oblasti umělé inteligence.
Na první pohled se jeho přání nijak neliší od Macronových slov, že je třeba obstát ve válce. Podstatný rozdíl je v politickém zadání. V Číně jde o stranický úkol, který má své vykonavatele na všech úrovních. A tudíž i řádově vyšší finanční zdroje, než je tomu v Evropě nebo v USA. Především ale - což je asi největší rozdíl - čínské firmy bádající o rozvoji umělé inteligence nemají problém s přístupem ke "krmivu".
Ještě před několika lety by platilo, že čínská umělá inteligence je jen špatně okopírovanou nápodobou americké nebo evropské, a tak se čínský účastník podobá závodníkovi, jenž krouží na stadionu v době, kdy už jsou opravdoví šampioni dávno v cíli. Číňané si mnoho nápadů opravdu bezostyšně vypůjčili - místo WhatsApp je tu čínský WeChat, místo na Twitteru mají Číňané svůj účet na Weibo a zboží objednané po internetu lze zaplatit prostřednictvím nepříliš původní služby Alipay.
Jenže další služby a produkty navázané na tyto klony původní jsou - stejně jako data o uživatelích. Zatímco Česká republika se státy V4 navrhuje virtuální datové sklady, k nimž by firmy musely získat "badatelskou" propustku, říše středu nabízí svým společnostem gigantickou veřejnou knihovnu.
"Palivem umělé inteligence jsou data - a těch má Čína k dispozici víc než kterákoliv jiná země. Údajů o platbách přes mobilní aplikace má Čína možná 50krát víc než Spojené státy. Čínští uživatelé jsou ochotní vyměnit své soukromí za pohodlí a bezpečnost. Není to vynucený proces, ale kulturní záležitost," říká Kchaj-Fu Lee. Tchajwanský matador IT byznysu, který ve vrcholných pozicích postupně pracoval pro společnosti Apple, Microsoft i Google, ví, o čem mluví. Jeho firma Sinovation Ventures investuje do start-upů, které se zabývají umělou inteligencí. Ve svém portfoliu má na 300 společností - amerických i čínských. A Lee ani nepochybuje, které společnosti budou mít navrch. "Duopol mezi USA a Čínou je realita, až na to, že můžete říct, že USA mají navrch. Ten poměr se ale nevyhnutelně změní," je přesvědčen Lee.
Pro technologické vizionáře, jako je Radoslav Danilák, i všechny evropské země snící o tom, že jsou hráči v mocenském souboji o ovládnutí světa umělé inteligence, to není dobrá zpráva. Jeden z nejvlivnějších Číňanů ve světě informačních technologií totiž s Evropou vůbec nepočítá.

Celkové investice do umělé inteligence se v roce 2016 po započtení soukromých i firemních peněz v Evropě pohybovaly mezi třemi a čtyřmi miliardami dolarů. Severní Amerika investovala 15 až 23 miliard. Palivem umělé inteligence jsou data, jichž má Čína k dispozici víc než kterákoliv jiná země. Údajů o platbách přes mobilní aplikace má možná 50krát víc než Spojené státy americké. Čínští uživatelé jsou ochotni vyměnit své soukromí za pohodlí a bezpečnost. Není to vynucený proces, ale kulturní záležitost.