Datum zveřejnění: 
11. 7. 2018

Internet věcí, ať už jde o zabezpečovací systémy domů a chalup, nebo o chytré pomocníky do domácností či aut, zažívá prudký rozmach. Jeho použití ani nemusí být drahé.

Senzory se v současnosti podle Martina Levantiho ze společnosti Sigfox, která pro internet věcí poskytuje přenosovou síť, prodávají za částky v řádu vyšších stokorun, nejlevnější podle něho začínají zhruba na 450 korunách. K tomu je třeba přičíst poplatek za připojení a softwarovou nadstavbu. Senzory si ale sami kupovat nemusíte. Firmy, které tato řešení lidem nabízejí, poskytují senzor, připojení a další služby jako balíček, za který měsíčně platíte. "Některé firmy to klientům neprodávají tak, že by si zařízení kupovali, ale dělají to formou služby. Třeba když chcete vědět, kolik spotřebujete elektřiny nebo vody, tak si ke svému stávajícímu účtu koupíte tuto službu za měsíční poplatek," uvedl Levanti.
Například innogy nabízí svým zákazníkům službu Monitoring spotřeby, která sleduje spotřebu zemního plynu, za 50 korun měsíčně. Ceny služeb obecně podle Levantiho začínají na 30 korunách za zařízení měsíčně. "Může to být jednodušší zařízení v řádu desetikorun měsíčně, složitější zařízení s dražším senzorem potom kolem 100 až 150 korun měsíčně, třeba u tzv. trackeru do auta nebo přívěsu, kontejneru nebo vagónu, který hlásí, kde se dopravní prostředek pohybuje a kdy se zastavil," dodal Levanti.
S rozmachem internetu věcí došlo na razantní rozšíření různých ovládacích a kontrolních zařízení, jako jsou senzory a čidla. V té souvislosti se pozornost obrací na důsledné zabezpečení informací přenášených v síti, aby je nikdo nemohl ukrást a zneužít.
Lidé ale podle Levantiho nemusejí mít obavy a měli by si spíš pohlídat, jak mají zabezpečený mobil, který používají dnes a denně v rozličných situacích. Zabezpečení internetu věcí je podle něj na vysoké úrovni.
"Ukazuje se, že internet věcí je v tomto ohledu dobře přijímán. Přenášejí se totiž jen jednotlivé kusé informace. Nejsou komplexní a velmi těžko se z nich dá něco vyčíst. Není to takové bezpečnostní riziko jako třeba nechráněný telefon. Ten toho o svém majiteli řekne tolik, že se to dá velmi dobře zneužít," uvedl.
Výhodou podle něho je, že používaná technologie neumožňuje velké datové přenosy. "Naopak klienty nutí do velmi malých, kusých přenosů. Máme 12bajtovou zprávu a jsme schopni přenést čísla, která bez širšího kontextu nikomu nedávají smysl. I kdyby zprávu někdo zachytil a dokázal rozkódovat, dostane 12bajtovou datovou větu v hexadecimálním kódu (šestnáctkové soustavy písmen a znaků) a vůbec neví, co zpráva přenáší. Zda se jedná o teplotu, stav elektroměru, se nedá rozluštit," řekl.
Pro srovnání, taková datová věta je velikostně srovnatelná se zhruba desetinou datové velikosti jedné SMS zprávy.
"Ve chvíli, kdy jsou statisíce zařízení, která posílají velmi malé fragmentované zprávy, je téměř nemožné dát dohromady, o co jde. Data se skládají do datového celku až na dobře chráněném datovém centru firmy, která službu poskytuje," dodal.
Dále pokračoval ve srovnání s mobilními telefony: "Když dnes posíláte zprávu z telefonu, obsahuje třeba i informace o svém uživateli, kde se v tu chvíli nachází, na jakou internetovou stránku se dívá, a to jsou věci, které je třeba chránit."
Levantiho slova potvrdil vedoucí k atedry telekomunikační techniky FEL ČVUT Jiří Vodrážka, když poukázal na důležitost ochránění datových center.
"Samozřejmě i u běžného internetu věcí se vyžaduje, aby nedošlo k narušení údajů, ale tam je to spíše otázka centrálních systémů, kde musí být data chráněna, chráněn přístup uživatelů na základě jména a hesla, aby se někdo neoprávněně nemohl připojit třeba na senzor, který máte v bytě a nemohl data zneužít," řekl Právu Vodrážka.       

Autor: 
Martin Procházka
Zdroj: 
Právo