Kvalita vzdělání na vysokých školách

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Teď vysoké školy z pohledu čísel. Počet absolventů vysokých škol od začátku milénia výrazně rostl. Zatímco v roce 2001 vystudoval vysokou školu zhruba 24 000 lidí, tak později začaly vznikat nové vysoké školy, především ty soukromé. V posledních letech počty absolventů zase klesají vzhledem k demografickému vývoji. V roce 2016 vysokoškolské vzdělání získalo bezmála 40 000 lidí. I když se forma závěrečných zkoušek na různých vysokých školách může lišit, student musí zpravidla projít třemi základními fázemi. Tou první absolvování seminářů, odborných praxí, zápočtů a zkoušek, které jsou rozloženy do celé délky studia. Teprve po jejich splnění může student přistoupit ke státní závěrečné zkoušce, ve které před komisí prokáže znalosti daného oboru. Státnicové komise tvoří tři až čtyři členové a jejich předsedou musí být docent, profesor a nebo jiný významný odborník v daném oboru. Všichni studenti, vyjma například lékařských oborů, musí obhájit svoji diplomovou práci před komisí. Nejprve musí k obhajobě práci doporučit vedoucí a také oponent práce. Jako určitý ukazatel vzdělání může posloužit světový žebříček škol. Tomu už tradičně vévodí žebříček amerických univerzit. Tady jsou uvedeny graficky. Mssachusettský technologický institut. Stanfordova a Harvardova univerzita a také Californský technologický institut. Potom následují dvě prestižní univerzity z Velké Británie Oxford a Cambridge. Nejlepší českou školu v celém žebříčku je Univerzita Karlova. Aktuálně na 317 místě. Do 600 nejlepších se vešlo ještě České vysoké učení technické a Masarykova univerzita v Brně. Vladimíra Dvořáková stále s námi ve studiu, bývalá předsedkyně Akreditační komise ministerstva školství. Divák Jarda, ptá se: zda můžete porovnat vzdělávací systém v České republice a Spojených státech. Tam má nějakou college každý druhý a titul z montáže klimatizací a podobně. Je u nás situace lepší nebo se máme orientovat tímto směrem? Žebříček ukazuje možná jasně.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze
Já si myslím, že ten žebříček v té knize kritizujeme, protože se srovnává nesrovnatelné. Dobrá škola studenta z něho udělá kvalitního profesního bakaláře a nebude si hrát na velkou vědu a potom jsou výzkumné univerzity. Když třeba vezmeme poměr peněz, které dostanou naše vysoké školy na vědu a jejich vědecké výsledky, tak budeme někde na prvních místech ve světě. Protože ten nepoměr je naprosto jasný. Takže já bych ty žebříčky nechala stranou. Myslím si, že máme některá pracoviště, které jsou skvělá. A opravdu mají vynikají výsledky
i v těch podmínkách, které máme. Co je problém je, že u nás vzdělávání po maturitě vlastně nebylo počítáno, když se zadávaly údaje, tak se tam toto nedávalo. Tam se nedávaly ani VOŠky, dalo se tam pouze bakaláři a magistři. A předtím to ještě nebylo udělané, takže pouze magisterské studium. Kdežto na západě je poměrně běžné, včetně Spojených států, že někdo kdo si udělá pomaturitní vzdělání, třeba půl roku nebo rok, tak už má za sebou terciární vzdělávání. Neříká se, že má vysokoškolské vzdělání, ale má to další vzdělání. U nás se vzala tato data. Myslím si, že dost úmyslně, protože se na to mockrát upozorňovalo a začalo se říkat, že my musíme dohnat počet těch lidí vysokoškolsky vzdělaných a začalo se tlačit na obrovskou masyfikaci školství jak na veřejných školách, tak se samozřejmě otevřel ten velký prostor pro soukromé školy, protože musely najednou si všichni dodělávat to vzdělávání a nebyla kapacita. Popravdě řečeno ani nebyly vyučující. Když chci dělat boty, tak potřebuji ševce. Když potřebuji dělat studenty, tak tomu musím mít podmínky. Zároveň lidé byli špatně placení. Mnoho učitelů čelo různě. V tomto okamžiku máte spoustu studentů a nemáte čas se jim tolik věnovat. Probíhají závěrečné zkoušky, obhajoby prací, kdy pokud tam někde nebyly limity. Našli jsme školy, kde bylo to tak, že 100 prací vedl jeden člověk, jako údajně, takže to se vůbec nedalo brát. Diplomové a bakalářské práce mohou vést externisté, pokud to jsou odborníci z praxe. Ale většinou by to měly být domácí lidé, kteří s těmi studenty umí pracovat a umí je učit akademické práce.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Na druhou stranu všechny tyto problémy vyústily ve velkou novelu zákona o vysokých školách v roce 2016, který zavádí také ten důvod proč skončila Akreditační komise. Zavedla se Národní akreditační úřad. A do toho vnitřního docení kvality. Pomohlo to?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze
Tam je to trochu složitější, ale já bych nechtěla hodnotit ten úřad po těch dvou letech.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Spíš kvalita vysokých škol. To, že existovaly soukromé školy, které se orientovaly obchodním směrem, tak to je fakt. Platí to také v roce 2018?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze
Tak já si myslím, že asi ty obchodní společnosti pravděpodobně nezmění svoji logiku fungování té obchodní společnosti. Potom záleží na tom, co je na papíře. Na papíře mnohé školy fungovaly velice dobře a v praxi to bylo jiné. Ale teď ten pohled na to, když nejsou elektronicky zveřejňované práce, tak už se teď na ty školy
skutečně dívají lidé trochu, nebo ti co hodnotí ty školy, trochu s podezřením. Ale je pravda, že běžně školy dělaly to, že práce měly v knihovně. To když zkoušíte něco proti plagiátorství, tak to moc nejde. Toto byl problém, který byl naprosto jasný. Že třeba přes ty práce, že k nim nebyl přístup, nebo byl velice omezený. A když chcete zhodnotit tu školu, tak tam choďte sledovat všechny ty práce a posudky a tak dále.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
To je pohled Akreditační komise. Z pohledu zájemce o studium. V té škále soukromých vysokých škol. Jak se vlastně orientovat? Stačí jednoduchá poučka, že když má vysoká škola vlastní vědecké práce, vlastní výzkumnou činnost, tak to je soukromá vysoká škola, které třeba nejde pouze o zisk?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze
Já si myslím, že první co si uchazeč musí říci je, co vlastně chce. Pokud chce profesního bakaláře a jsou školy, které mohou být velice dobré z hlediska přípravy pro profesi. Tak se podívám, kdo tam učí. Podívám se, jaké jsou praxe. Jakým způsobem jsou zajišťovány ty praxe. To je další věc, která je hrozně podstatná. Jaké jsou nabídky praxí. Potom se podívám, zdali tam jsou nějaké katedry a na těch katedrách figurují určití lidé. Klidně se mohou podívat, zdali ti lidé nejsou na dalších pěti školách. To mi udělá ten obrázek. V zásadě platí, že čím méně toho škola o sobě zveřejňuje, teď nemyslím ty krásné obrázky rozesmátých studentů a promocí. Ale čím méně takových informací má student k dispozici, tím bych byla mnohem opatrnější, pokud mi jde opravdu o vzdělání. Pokud jde pouze o nějaký titul, tak tam pravděpodobně toto může být spíše návodem, že třeba tady by to šlo.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Jaký je dnes poměr mezi vysokoškoláky, kdy chtějí mít titul a vzdělání? Ptá se Václav K.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze
To se dá velice těžko říci. Já si myslím, že záleží také na oborech. Studenti lékařských fakult chtějí vzdělání. Myslím si, že většina studentů opravdu chce to vzdělání dostat. Na druhou stranu někdy mají pocit, že některé věci stačí dělat jednodušeji. Mají trochu pocit, že něco je pouze k použití. A vlastně i ta společnost na to ukazuje. Říká podívejte se, vy musíte připravovat studenty pro pracovní trh. Já to většinou dávám otázku. A pro jaký? Teď, za 10 let, za 20, za 50? Jaký bude? Potřebujeme udělat studenty mnohem flexibilnější. Dostat do nich nějak, aby byli schopni pracovat v tom oboru. Aby byli schopni o tom oboru přemýšlet. Nikoliv jim dát pouze kurzy, které přímo vedou k nějaké praxi, které potom použijí hned jakmile nastoupí. Také studenti často nechtějí ty kurzy, které by jim dávaly ten hlubší základ. Prostě chtějí pouze něco, co se dá okamžitě využít.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Kéž by tomu tak nebylo do budoucna. O kvalitě vysokých škol jsme se bavili s Vladimírou Dvořákovou. Paní profesorko, mockrát díky, že jste přišla. Na shledanou.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze
Děkuji za pozvání.