Sejdou se kutilové, hračičkové a programátoři, začnou si vzájemně předvádět svoje výtvory a je z toho víkend plný zábavy pro půl Prahy. Ano, oblíbený veletrh Maker Faire se letos poprvé konal i u nás. V Průmyslovém paláci na Výstavišti bylo vážně veselo.
Kutilské veletrhy Maker Faire slaví po světě úspěchy na každém kroku – pořádají se už dvanáct let, loni se jich ve 45 zemích uskutečnilo přes dvě stovky. V Praze se akce konala vůbec poprvé a v národě kutilů bylo zjevně na čase. Obě použitelná křídla Průmyslového paláce chvílemi příval návštěvníků málem nezvládala. Celkově jich za dva dny dorazilo přes 10 tisíc.
Kroužek dýmu, který zbourá zeď
Asi největší oblibu si mezi velkými i malými návštěvníky získal vynález studentů gymnázia ze Slaného – vzduchové dělo, údajně největší na světě. Funguje na zcela jednoduchém principu – v několikametrovém kovovém válci se napne pružný gumový píst a pak se vypustí. Vtip je v tom, že vše probíhá zcela mechanicky, píst se musí roztáhnout na laně, což si žádá aspoň šestero silných paží, případně kombinovanou skupinku dětí a dospělých. „Střelivem“ je umělý dým známý z rockových koncertů, a když se výstřel povede, letí pak halou dokonale tvarovaný kroužek a na patnáctimetrovou vzdálenost spolehlivě zboří hromadu kartonových krabic. Praktický smysl je diskutabilní, nicméně zábava je to náramná.
Čidla pro každou příležitost
Je devět hodin ráno a na recepci operátora T-Mobile stojí dvacet studentů, kteří se jdou seznámit s internetem věcí. Právě začíná druhý den programu Big Step, v němž se seznamují s fungováním a know-how různých společností. Kromě T-Mobile jsou mezi nimi také Accenture či ČEZ.
Stranou samozřejmě nezůstaly ani chytřejší technologie. V téhle oblasti se blýskl především T-Mobile, na jehož stánku se předváděla zejména jednoduchá, funkční a zábavná řešení pro internet věcí. Kupříkladu chytrá pípa, která měří průtok tekutiny, takže má hospodský nebo organizátor domácí party neustále přehled o tom, kolik piva či malinovky mu v sudu zbývá. Nebo záplavová čidla v podobě kačenek či krokodýlů – vypadá to jako dětská hračka do vany, ve skutečnosti to ale oceníte ve chvíli, kdy vám vyteče pračka (protože se okamžitě dostanete zprávu do telefonu).
Na stánku T-Mobile byly k vidění i úspěšné projekty z tradiční soutěže pro začínající podnikatele Rozjezdy, které díky tomuto úspěchu mají šanci prosadit se v běžné výrobě. První den veletrhu v sobotu se tak návštěvníci mohli seznámit se systémem chytrého zavlažování Vivanto, který dokáže nastavit množství vody i dobu zavlažování podle aktuálního počasí či vlhkosti půdy. V neděli pak na stánek dorazil Pavel Buben, autor mobilní aplikace Glucly pro diabetiky nebo Matin Greň, duše projektu chytré termosky Mounti.
3D tisk: čokoláda i ponorky
3D tiskárny zabíraly snad třetinu stánků – ostatně se není čemu divit, když záštitu nad celým festivalem převzal jejich světoznámý výrobce Průša Research a nafukovací panák v podobě majitele Josefa Průši se celé dva dny třepetal nad hlavním vchodem. A některé modely stály skutečně za to. Máte pocit, že se na podobných přístrojích dají vyrábět leda tak hračky a suvenýry, které pak na poličkách lapají prach? V tom případě doporučujeme vaší pozornosti třeba Čokotiskárnu – ano, stačí místo běžného plastu nakrmit tiskárnu čokoládou či dalšími přísadami a vytisknete si cokoli od oplatky po čokoládové autíčko.
Chytrý zavlažovací systém sám rozhodne, kdy je nejlepší zalévat
Kdo má zahradu se záhonky nebo alespoň trávníkem, zná to dilema velmi dobře. Bude pršet, nebo ne? Má cenu zalévat? Nebo z těch mraků nakonec vážně něco spadne? Nově můžete toto rozhodování přenechat technice. Stačí jen zahradu svěřit zavlažovacímu systém s umělou inteligencí, který uspěl v jihomoravském kole soutěže T-Mobile Rozjezdy. Systém nejdřív pomocí čidel zjistí vlhkost půdy, ověří, jaké panuje počasí a podle nasbíraných zkušeností sám rozhodne, jestli má cenu rostliny svlažit, nebo bude lepší počkat na očekávaný déšť.
Na jiných stáncích s 3D tiskem byly k vidění třeba funkční dopravní prostředky (tedy jejich modely, ale i to se počítá). Firma RCSubs představila vytištěné ponorky – věrné kopie nejrůznějších typů od historických plavidel z 2. světové války až po současné atomové stroje. Všechny se ovládají pomocí běžných radiových ovladačů a fungují bez problémů. Ještě zajímavější byly robustní letadla z dílny firmy 3D LabPrint – ta největší měla více než dvoumetrové rozpětí. Něco podobného samozřejmě z běžné 3D tiskárny nevyleze vcelku, jednotlivé díly si musíte sestavit dohromady, ale i tady platí, že každý jednotlivý dílek je vytištěný.
Vzdělání trochu jinak
Velký prostor dostaly na veletrhu vzdělávací instituce všeho druhu. A nejen ty univerzitní, k vidění byly i expozice středních škol. Třeba čím dál tím známější Smíchovská střední průmyslová škola tu představila vlastní hru pro virtuální realitu nebo robotickou ruku, jak jinak než z 3D tiskárny. Elektrotechnická průmyslovka v Ječné ulici zase postavila speciální létající sondu J-SAT, která dokáže vynést dron až do kilometrové výšky.
Největší pozornost na sebe ale samozřejmě strhávaly školy vysoké. Student Marek Bečka z elektrotechnické fakulty ČVUT představil chytrou autodráhu, po níž jezdil konvoj autíček řízených autonomně: „Komunikují spolu, vyměňují si informace o tom, jak rychle jedou, a když se jedno zastaví, reagují na to. Pokud se zastaví první, zastaví se celá kolona, pokud zastavíme poslední, ostatní autíčka zpomalí a nechají to poslední, aby se k nim po vyřešení problému zase připojilo. Vypadá to jako hračka, ale ve skutečnosti takhle testujeme systém, který by mohl v nějaké podobě fungovat i v reálném provozu.“
Martin Němec rovněž z ČVUT představil další zajímavý projekt – chytrého robota hrajícího na piano. „Ve skutečnosti jsou to řídící jednotky ze stavebnice Lego Mindstorms. Ovládací program jsem psal v Javě – vezmu písničku ve formátu MIDI, v počítači napíšu program, který MIDI převede do formátu podporovaného tím systémem od Lega, a další program mi koordinuje funkci řídících jednotek, aby hrály ve správnou chvíli správné tóny.“
Na mnohých stáncích se ovšem představily i nejrůznější nízkoprahová vzdělávací zařízení, která se spíše než na výrobu zajímavých hraček soustředí na vzdělávání nejrůznějších skupin lidí od dětí až třeba po tělesně postižené. Do této kategorie patří třeba firma Intellectus, která pořádá kursy robotiky nebo programování, či Timixi, společnost vyvíjející alternativní výukové systémy s využitím nejrůznějších kvízů a dalších moderních pomůcek. A také sdružení wITches neboli čistě dámská iniciativa studentek FEL ČVUT, jejichž kursy programování pro děti nás zaujaly natolik, že s jejich manažerkou přineseme zanedlouho samostatný delší rozhovor.