V pátek byl na Olšanských hřbitovech slavnostně odhalen zrekonstruovaný hrob Josefa Božka, českého mechanika a konstruktéra, známého především konstrukcí prvního parního automobilu v českých zemích. Na adopci hrobu se podílelo České vysoké učení technické v Praze a Gymnázium Josefa Božka v Českém Těšíně.
Adopce hrobů běží šestým rokem
Správa pražských hřbitovů spustila v roce 2013 úspěšný Projekt adopce významných hrobů, který si klade za cíl záchranu hrobů známých osobností, nacházejících se na 29 pražských hřbitovech ve správě SPH.
„Pokud jsou tyto hroby bez platných nájemních smluv, jsou ze zákona považovány za opuštěné a hrozí jim zánik. A to jak tím, že by mohlo dojít k novému pronájmu, tak i nevratná poškození neudržovaných náhrobků. Díky Projektu adopce významných hrobů se podařilo prostřednictvím péče adopčních nájemců zachránit více jak 150 náhrobků z celkového počtu 350 doposud do projektu zařazených hrobů,“ uvedla k tomu Oldřiška Dvořáčková, koordinátorka Projektu adopcí.
ČVUT se chce starat o hroby technických velikánů
České vysoké učení technické v Praze je kromě hrobu Josefa Božka adopčním nájemcem hrobů Josefa Fanty, Karla Václava Zengera a Otakara Nováka. „Adopce hrobu technických velikánů na ČVUT logicky patří. Tím, že budeme pomáhat vracet důstojnou tvář hrobům, dáváme najevo, že žijeme v kulturní zemi, vědomi si jejích tradic. Osobnosti, jakou Josef Božek nepochybně byl, žijí na naší škole svým odkazem dodnes, například i skutečností, že po něm máme na Fakultě strojní pojmenované jedno z center kompetence zaměřené na výzkum spalovacích motorů a automobilů,“ uvedl Vojtěch Petráček, rektor ČVUT.
Restauraci hrobu provedl Milan Šturm. Během opravy a restaurování hrobu Josefa Božka došlo k šetrnému odkopání náhrobku a úpravě okolního terénu, demontáži těla náhrobku a rámu včetně zábradlí a krycí desky, zhotovení nových základů, osazení demontovaných částí, celoplošnému očištění kamenných, prvků, zábradlí a krycí desky, obnově zlacení písma a biocidnímu ošetření.
Josef Božek – rozlícený konstruktér našeho prvního automobilu
Josef Božek se narodil 28. února 1782 ve slezských Běrech v české mlynářské rodině. Běry leží v jižním Polsku ve Slezském vojvodství v okrese Bílsko-Bělá na území Těšínského Slezska.
Vystudoval gymnázium v Těšíně, kde prý sestrojil na čtyřicet důmyslných mechanismů a modelů, poté dva roky v Brně matematiku a mechaniku na škole prof. Christiana Carla Andrého a v roce 1804 odešel do Prahy.
V Praze začal studovat univerzitu, ale pak neodolal nabídce ředitele pražské polytechniky Františka Antonína Gerstnera (1795 v Praze – 1840 ve Filadelfii) a nastoupil jako technik do Stavovského polytechnického ústavu. Nepřišel jako student, ale z existenčních důvodů nastoupil jako mechanik. Brzy si získal skutečný věhlas sestrojením pohyblivé protézy pro knížete Ypsilantiho a ruského důstojníka Danilevského.
Božek konstruoval i hodiny pro účely výuky na polytechnice, kde zhotovil soubor modelů hodinových kroků nejprogresivnějších systémů, i pro speciální použití od typů přenosných, interiérových až po věžní hodiny. Jeho přesné kyvadlové hodiny pro hvězdárnu Klementina z roku 1812 sloužily až do roku 1984 v Astronomickém ústavu v Praze. Dále zhotovoval nástěnné kyvadlové hodiny.
Setkání s parním strojem
V roce 1811 přivezl hrabě Jiří František August Buquoy (1781 v Bruselu – 1851 v Praze),
rakouský a český národní ekonom a spisovatel, vědec, národohospodář, podnikatel a vynálezce, do Čech první parní stroj. Anglický stroj nebyl sestaven a jednotlivé součásti byly jen hrubě opracovány. Zprovoznění parního stroje se ujal právě Josef Božek.
V září roku 1815 předvedl v Královské oboře první parou poháněný automobil na našem území. Při opakovaném předvádění 1. června 1817, kdy ukazoval na náhonu Císařského mlýna ve Stromovce i parník vlastní konstrukce, se strhla průtrž mračen. V nastalém zmatku někdo ukradl pokladnu s vybraným vstupným. Zadlužený Božek rozbil svůj vůz a zanevřel do konce života na experimenty s parním strojem.
Dále se pak věnoval konstrukci čerpadel pro vodárny, konstruováním hodin (věžní hodiny na karlínské Invalidovně) a později i vagónů pro koněspřežnou železnici České Budějovice – Linec. Při stavbě pražského vodovodu dostal zápal plic, kterému 21. října 1835, třiapadesátiletý, podlehl.
Jablko nepadlo daleko od Božkova stromu
Konstruktéry se stali i jeho synové František Božek a Romuald Božek.
František (1811 v Praze – 1886 tamtéž) navázal na jeho činnost hodinářskou a jemnomechanické a převzal po něm i funkci mechanika Polytechniky. V posledních letech byl i pedagogem na české technice. Byl dobrým hudebníkem a skladatelem.
Romuald (1814 v Praze – 1899 v Královských Vinohradech) vynalézal a konstruoval mj. dopravní prostředky, stroje pro vodárny, astronomické a časoměrné přístroje, lékařské pomůcky (umělé nohy) nebo hudební nástroje (sirenofón, chartofón). Jako inspektor při pražské vodárně učinil některé vynálezy v oboru hasičství a vodárenství. I on byl hudebníkem a pilným skladatelem.