Lidé vs. roboti: válka o práci začíná

Rostoucí tuzemský průmysl naráží na hranice svých možností. České hospodářství se v celosvětovém srovnání drží na třicátém místě, k vyšším příčkám mají pomoci čtvrtá průmyslová revoluce a reforma vzdělávání. V sázce jsou statisíce pracovních míst. Mají se lidé bát robotů?

Českému průmyslu se nebývale daří, podobně jako celé ekonomice. V obou případech v podstatě navzdory "pomoci" státu, který nestíhá plnit své sliby a ještě se k tomu připravovat na budoucnost. Za posledních sedm let se výkon průmyslu zvýšil o více než třetinu. Jsme osmou nejlepší zemí z evropské sedmadvacítky. V jejím případě se růst výroby držel na dvanácti procentech.
Domácí firmy přitom těží především z růstu produktivity práce, protože za stejnou dobu se počet odpracovaných hodin zvýšil jen o 4,3 procenta. Za stejný čas se toho prostě stihne více. Díky tomu v oboru rostou i mzdy, čemuž pomáhá také rekordně nízká nezaměstnanost.
Tím ale výčet dobrých zpráv končí. Průmysl totiž pomalu, ale jistě naráží na hranice svých možností. A začíná rovněž přicházet o výhody, které měl oproti konkurenci z okolních zemí. Předně jde o kvalifi kovanou, a přitom levnou pracovní sílu, dále třeba o solidní dostupnost Česka s kvalitní infrastrukturou. V té už nás předhánějí i Poláci.
"Například v přehledech dopravní infrastruktury jsme na 74. místě na světě. Chybí nám i základní dálniční síť, která by zajistila napojení na okolní země. Měla být hotová v roce 2010, podle nynějších odhadů se to povede tak do roku 2050," uvedl jeden z příkladů Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR. Tato instituce mimochodem minulý týden oslavila sto let od svého vzniku.
Průmysl má na budoucnost české ekonomiky zásadní vliv, protože se na tuzemském hrubém domácím produktu podílí přibližně třetinou. Hanák připomněl, že v dobách první republiky patřila naše ekonomika i díky průmyslu k deseti nejvýkonnějším hospodářstvím světa. Dnes podle žebříčku Doing Business 2018 uzavírá třetí desítku. Podle Hanáka je sice šance, že se Česko dostane mezi prvních dvacet, nesmí si ale nechat utéct příležitosti spojené s takzvaným průmyslem 4.0. Tedy s nástupem robotizace a digitalizace výroby a využitím umělé inteligence.

Mizející pracovní místa

Čtvrtá průmyslová revoluce se stává strašákem především v řadách zaměstnanců, u kterých rostou obavy, že je na jejich pozicích nahradí roboti. I studie Úřadu vlády ČR pod názvem Dopady digitalizace na trh práce v ČR a EU odhaduje, že do roku 2029 z tuzemského pracovního trhu zmizí kolem 700 tisíc míst. To je bezmála tolik, jako by o místo přišli všichni z Brna, Ostravy a Mladé Boleslavi dohromady. Jenže na druhé straně i podle konzervativního vládního odhadu vznikne 300 tisíc nových pracovních míst. Dlouhodobé odhady Českého statistického úřadu navíc předpokládají, že se v roce 2029 bude kvůli demografickému vývoji o práci ucházet o 400 tisíc lidí méně. Z pohledu statistik se tedy situace co do schopnosti pracovního trhu dosahovat rovnováhy prakticky nezmění.
Podle odborníků nejde o to, že by roboti lidem brali místa, spíše jim uvolní ruce k tomu, aby se věnovali něčemu jinému. Nahradí především rutinní, ovšem leckdy dobře placenou práci, v níž zároveň dochází k vysoké chybovosti. Hodit se budou pro zpracování dat například ve státní správě nebo v monotónní výrobě. Vlastně jde o proces, kterým hospodářství prochází permanentně. V Česku ještě v roce 1993 pracovalo v průmyslu 1,4 milionu lidí, dnes jich tam najdeme o 200 tisíc méně. Přičteme-li k tomu úbytek pracovních míst v zemědělství, dostaneme se na 400 tisíc lidí. Ti se přesunuli jinam, převážně do služeb a vzdělávání.
"Lidé mohou dělat lepší práci než datovou analytiku nebo šroubování," shrnuje situaci lakonicky Michal Pěchouček, vedoucí Centra umělé inteligence na Fakultě elektrotechnické ČVUT. "Je ale třeba v lidech podporovat snahu učit se celý život a podporovat rekvalifikaci, která bude v budoucnu potřeba, protože ani nevíme, kam se práce za pár desítek let posune," dodává.

Čtvrtá příležitost

Konkrétním příkladem digitalizace ve výrobě je využití speciálních čidel, která pomohou s předstihem předpovědět možnou poruchu strojů a odvrátit nákladné odstávky. Taková čidla vyrábí i česká firma Neuron Soundware, jež je dodavatelem pro Airbus či energetickou firmu E. ON. Využívají se i takzvaná digitální dvojčata vyvíjených výrobků. Umožňují jejich modelování a testování v digitálním prostředí, ještě než se vyrobí prototyp. Někdy i s využitím 3D tisku.
Takové postupy se vedle automobilek a strojírenských firem objevují i v tradičnějších oborech, jako je klenotnictví. "Ušetříme tak desítky hodin lidské práce a zhruba pětinu drahocenného materiálu, který tak můžeme využít pro výrobu šperků. Zpočátku se 3D tisk podílel zhruba na desetině nových modelů, dnes už je to ale polovina," říká Alojz Ryšavý, majitel ALO diamonds. Ušetřený čas podle něho mohou klenotníci věnovat finální práci.
Jak ukázal loňský průzkum poradenské společnosti EY, průmysl 4.0 považuje za příležitost i většina podniků. Společnosti si ho spojují se zvýšením produktivity práce (51 procent), její efektivity (47 procent) nebo se zajištěním datových podkladů pro řízení výroby (40 procent). Každá třetí firma pak hodlá v průběhu tří let do potřebných technologií investovat desetinu svých investičních prostředků.

Vysoká škola života

Aby v Česku proběhla čtvrtá průmyslová revoluce úspěšně, musí stát zabrat ve více oblastech. "Především v těch, kde dosud trestuhodně selhával. V nabídce vzdělání pro jedenadvacáté století, v rozvoji dopravní a technické infrastruktury a v digitalizaci státní správy a samosprávy, která uvolní desetitisíce lidí z administrativy do produktivní ekonomiky, a v rozsáhlé deregulaci práce a podnikání," tvrdí ekonom Pavel Kysilka, jenž se s vlastní společností 6D Academy věnuje pomoci firmám se čtvrtou průmyslovou revolucí (viz Zaměstnanec má mít schopnosti dítěte). Zvlášť školství podle průmyslníků neodpovídá 21. století. S tím souhlasí někdejší ministryně školství a nyní šéfka Národního vzdělávacího fondu Miroslava Kopicová, podle níž školství aktuálně
chybí zhruba třicet miliard korun. Pouhé nasypání peněz by ovšem jen zafixovalo dnešní nefunkční systém.
"V mateřských a základních školách se musíme zaměřit na rozvoj osobnosti – otevřenost, tvořivost, vlastní cestu. Na středních školách je třeba zkvalitnit všeobecný základ. Zároveň s tím musíme provést skutečnou reformu vysokých škol," míní Kopicová.
Ministerstvo školství změny na všech stupních vzdělávání avizuje, mluvčí resortu Jarmila Balážová již dříve uvedla, že půjde například o revizi rámcových vzdělávacích plánů pro předškolní, základní i střední vzdělávání a podporu učitelů v rozvoji digitálních kompetencí. Praxe ale podle účastníků konference Budoucnost průmyslu, pořádané Svazem průmyslu a dopravy ČR, dosud výraznější změny neukazuje, zatím se o nich jen mluví.
Podle odborníků je třeba zapomenout na systém, kdy člověk vystuduje školy a pak se jen věnuje svému zaměstnání. Je nutné se zaměřit na celoživotní vzdělávání. To musejí podporovat i firmy samotné, kterým už dnes ostatně leckdy nezbývá než si vychovávat vlastní odborníky. Příklady některých firem pak ukazují, že dosažené vzdělání by v budoucnu mohlo mít méně výrazný vliv při shánění pracovního místa. "Tři moji nejlepší vývojáři ani nemají vysokou školu. Důležité je jejich nadšení pro technologie a z hlediska vzdělání by mohl jednou klidně stačit nějaký certifikát o schopnostech v určitých činnostech," uvedl Josef Průša, šéf společnosti Prusa Research, která vyrábí 3D tiskárny a její obrat se pohybuje okolo jedné miliardy korun.