Datum zveřejnění: 
21. 6. 2018

Česko není jen zemí velkých zahraničních společností, ale i stovek malých firem a start-upů.
Mají mnoho zajímavých nápadů, ale současně potíže dát o sobě vědět, sehnat finance a prorazit doma i ve světě. Podmínky mají těžší zejména kvůli velké byrokratické zátěži, která komplikuje jak samotný vznik firmy, tak získávání peněz. Potvrzuje to loňská studie Světové banky mapující obtížnost založení nového podniku – Česká republika je ze 190 sledovaných ekonomik až na 81. místě. Před ní figurují nejen Slovinsko a Slovensko, ale i Moldávie, Ukrajina, případně africký Benin.
Několik podpůrných programů pro začínající podniky proto má pod svými křídly státní agentura CzechInvest.
Díky radám zkušených mentorů už firma Sewio Networks, vyvíjející pro průmysl bezdrátové monitorovací systémy, získala partnery v Evropě a s dalšími právě vyjednává v New Yorku a Kalifornii. Start-up SoftGate Systems se zase z malé firmičky spoléhající na náhodné zakázky přerodil ve stabilní společnost s fungujícím marketingem a obchodem. Nabízí firemní software na míru, tvorbu webových stránek či originálních log.
S pomocí přicházejí i vysoké školy. "Hrdí jsme hlavně na projekt Sens Foods, který po proteinových tyčinkách vyrábí chleba z cvrččí mouky. Získali investici v řádu milionů korun. A začátkem roku se rozhodli vybudovat vlastní cvrččí farmu v Thajsku. Jejich výrobky se prodávají v obchodním řetězci Penny Market," řekla Ekonomu Noema Hipká z xPORT Business Acceleratoru při Vysoké škole ekonomické v Praze. Také České vysoké učení technické nedávno otevřelo inovační laboratoř, v níž se studenti vzdělávají v podnikatelských dovednostech a učí se přeměňovat projekty na skutečné inovace.
A odchovanci Impact Hubu, který patří pod nadnárodní společnost Hub Ventures, jsou úspěšní výrobci kol na zakázku Favorit, která v roce 2016 získala designová ocenění IF a Red Dot. Jde přitom o značku navazující na tradici slavných československých bicyklů.
Další možností jsou soutěže, na nichž se firmy stavící na moderních technologiích představují investorům. Ty se zatím podle šetření ministerstva průmyslu a obchodu daří získávat jen devíti procentům českých start-upů. Jednou z příležitostí, jak tuto bilanci vylepšit, je Vodafone Nápad roku. Soutěž se letos v červnu uskutečnila už pojedenácté a přihlásilo se do ní 192 projektů. Hlavní ocenění tentokrát získal start-up Sense Arena se světově unikátním hokejovým simulátorem. Na druhém místě skončil slovenský Nanoscreen se zařízením na zjišťování nezávadnosti vody. A zvláštní cenu týdeníku Ekonom získal projekt Eliot, zařízení firmy VisionQ.cz na on-line měření spotřeby elektřiny.
Hlavní tváře těchto tří podniků podrobněji představujeme na následujících stránkách a přidáváme k nim ještě zkušenosti jednoho z loňských finalistů, plzeňského Ventusky. Ten za rok uvedl na trh aplikaci pro meteorologii a teď jedná o spolupráci s americkou vesmírnou agenturou NASA.

BOHDAN TĚTIVA: NAUČÍM HOKEJISTY DÁVAT GÓLY

Spojit sport, nové technologie a byznys je sen, který si od loňska plní někdejší profesionální basketbalista Bohdan Tětiva. A kvůli svému desetiletému synovi, který teď za žáky hraje hokej, vsadil právě na tuto hru. Jeho firma Sense Arena nyní uvádí na trh ve světě ojedinělý systém pro virtuální trénink rozmanitých herních situací, do nichž se hráč na ledě může dostat. Jednou by se tak mohla zvýšit produktivita hokejových útočníků, i když nejen těch českých.
Co je potřeba, aby se mladý hokejista naučil dávat góly? Speciální VR brýle, hokejka s čidlem, počítač, volná plocha dva krát dva metry a především to hlavní – software, který před očima hokejisty vykouzlí iluzi zimního stadionu.
"Pár let hokej trénuji, a tak vím, co při tom klukům chybí. Co se na ledě s dvaceti hráči nedá stihnout, a přesto by jim to pomohlo rozvíjet hokejové myšlení a týmový způsob hry. Nejde o kliky a fyzičku či nácvik střelby, to ať dělají doopravdy. Ve virtuální realitě se učí rozhodovat, jak se v různých situacích chovat," vysvětluje Tětiva smysl systému. Ten například umožní nacvičit, jak hrát dva na jednoho, dorážet před brankou či co s přihrávkou do jízdy.
"Při běžném tréninku na bruslích se k tomu každý dostane asi tak na minutu a to je hrozně málo. S naším trenažérem se tomu může věnovat třeba 40 minut. Jde hlavně o mozek, ale i tak se docela zapotí," dodává. Právě hokejová inteligence je podle něj nesmírně důležitá, což dokládá na příkladu Kanaďana Wayna Gretzkého, který na ní založil svou hvězdnou kariéru.
Start-up Sense Arena vznikl jen kvůli tomuto projektu a tým sedmi lidí, který zahrnuje i odborníka z Fakulty ? tělovýchovy a sportu Univerzity Karlovy a virtuálního mága, pracoval na systému tři čtvrtě roku. Používané technologie se postupně vylepšují. Poslední model se už obejde bez baťohu s počítačem na zádech a signál do VR brýlí se přenáší bezdrátově. V blízké budoucnosti by dokonce elektromagnety přimontované k hokejce měly imitovat úder puku.
Všechna data získaná při virtuálním tréninku, rychlost a přesnost střelby nebo rychlost reakcí, se zaznamenávají a analyzují. Třeba v podobě grafů ukazujících silná a slabá místa. To je důležité nejen pro trenéra, aby okamžitě věděl, na co se příště zaměřit, ale rovněž pro mladé hráče. Ti spolu mohou soutěžit nejen ve vlastním oddílu, ale i s jinými hokejisty, ať v Praze, Torontu, či Moskvě. "Jsou soutěživí a chtějí se stát jedničkami. Přes náš systém se mohou porovnávat s celým světem," říká Tětiva.
ve vegas se stály fronty Vývoj měl ve firmě dosud přednost před reklamou a obchodem.
"Zatím jsme neměli moc čas na aktivní marketingovou kampaň, ale v září jdeme na trh. Teď je nejvíc práce s výrobou návodů, jak trenažér uvést do chodu. Ohlas na sociálních sítích byl ale výborný. A dost už kolem toho cestuji, právě jsem se vrátil z Washingtonu," říká podnikatel.
Právě Spojené státy, kde se na ukázky technologie Sense Arena stály fronty na letošním veletrhu CES v Las Vegas, mají být hlavním odbytištěm. Možná až z 80 procent.
Proto firma v srpnu poblíž Bostonu otevře kancelář se dvěma lidmi.
Před pár dny systém nainstalovala – k velké spokojenosti rodičů tamních hráčů – pro mládežnický klub Colorado Springs Tigers, který vychovává hokejisty pro vyšší severoamerické soutěže. Software se v USA bude zájemcům pronajímat: měsíc přijde profesionály na 1500 dolarů, a pokud si ho někdo pořídí domů, zaplatí 100 dolarů.
Sense Arena rovněž hodlá proniknout do evropských hokejových zemí, do Švédska, na Slovensko a přes něj do Ruska. A mnoho si slibuje od namontování systému pro Red Bull v rakouském Salzburgu.
Pilotní projekt ale dávno běží v extraligovém klubu Bílí Tygři Liberec. Tři měsíce tam už mladí hokejisté tímto způsobem trénovali a od léta začnou znovu. Tamní šéftrenér Filip Pešán navíc chce, aby si brýle pro virtuální realitu nasazovali i dospělí hokejisté z áčka. "Snad to trochu přispěje k odstranění letité bolesti českého hokeje při zakončování, k tomu, že se zase bude dávat více gólů," říká Tětiva.
nejen hokej, ale i basket nebo lakros Ačkoliv se zařízení původně chystalo pro desetileté hokejisty, ukazuje se, že bude ideální hlavně pro hráče mezi 14 a 16 lety. Není však určeno jen pro profesionály.
I běžným klukům, kteří jinak nesportují, zajistí doma slušnou porci pohybu.
Firma se zatím orientuje na hokej, chystá se však i na další sporty, kde se něco drží v ruce. Především na basketbal. Opět nepůjde o střelbu na koš, ale o spolupráci při hře. Nabízí se rovněž florbal, u něj je ale problémem ekonomie, respektive pochybnosti, zda by se našla odpovídající poptávka. Daleko slibnější se proto zdá lakros, který se vášnivě hraje na amerických školách. Třeba o tenisu se ale ve firmě nemluví, nejde o týmový sport a nejde při něm o souhru se spoluhráči.
Na poli virtuálního tréninku se může objevit konkurence, ale zatím to tak nevypadá. Jediná zaoceánská firma, která to s hokejem zatím zkoušela, z projektu pro technologické obtíže zase vycouvala. Ve Velké Británii a částečně v Nizozemsku tímto způsobem dělají do fotbalu a v USA do amerického fotbalu.
investor se přihlásil sám Jak se vůbec Bohdan Tětiva k podnikání dostal? Vystudoval Strojní fakultu na ČVUT a do roku 2011 pracoval pro dnešní O2. S virtuální realitou přišel do styku ve společnosti Brainz VR. A protože se kromě basketbalu věnoval i alpskému lyžování, spolupracoval s firmou Vagus kolem sjezdaře Ondřeje Banka.
Nyní ho živí start-up Sense Arena, v němž je většinovým vlastníkem a který sídlí v Praze a v Brně. "Když jsem loni s jedním zaměstnancem firmu zakládal, měl jsem obavy, zda svůj čas a peníze nevydávám na něco, co jinde dávno mají. Ukázalo se, že ne. Netušil jsem ani, že vše půjde tak rychle a že začneme prodávat v USA, kde se na náš trenažér dívají jako na zjevení. Hodně nám pomohl také investor, přihlásil se sám, když se o našem projektu objevila po tiskové konferenci zprávička v médiích," říká Tětiva.
Proto je rád, že nyní vyhrál v startupové soutěži Vodafone Nápad roku 2018, kterou zmíněná společnost každoročně vyhlašuje. "Nikdy nevíte, s kým se na takové akci potkáte a co někdo napíše," vysvětluje.
Tvrdí ale, že v jeho podnikání nejde jen o peníze, i když pochopitelně chce, aby byznys dobře běžel.
"Důležité přece je, že přichází něco nového a že to funguje," říká.

PAVOL MIŠKOVSKÝ: ŽÁDNÁ ŠPÍNA SE VE VODĚ NESCHOVÁ

Proměnit objevy vědy v úspěšný byznys je zaříkadlo posledních let nejen v Česku. Udělat z něj realitu nyní zkouší profesor Pavol Miškovský z Ústavu fyzikálních věd Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích. V září minulého roku vysoká škola založila Technologický a inovačný park, jenž má podporovat vznik a rozvoj nadějných startupových projektů. "Mluvíme hlavně o nových technologiích, ne o digitálních inovacích. Ty díky rychlé návratnosti nemají problém se sháněním investorů jako právě firmy vyvíjející nové technologie založené na základním vědeckém výzkumu," říká Miškovský, který je ředitelem parku.
Sám se tu snaží ověřit, jestli nová instituce může fungovat. "Nedokážu řídit instituci, když nerozumím všemu, co se v ní děje. Když má park produkovat úspěšné high-tech firmy, musel jsem si proces nejprve vyzkoušet na vlastní kůži," vysvětluje. Tak se zrodila firma Saftra Photonics, jejíž technologie Nanoscreen v letošním Nápadu roku obsadila druhé místo a také vyhrála ve zvláštní kategorii Demo Day.
Chytré nanočástice Nanoscreen může být průlomem v kontrole kvality vody.
Tím, že analýzu vzorků výrazně zrychlí – z dnů na hodiny až minuty –, může ušetřit velké peníze. Do vody, přímo na kontrolovaném místě, vloží výzkumník čip vzhledem připomínající USB flash disk. Na něj se navážou molekuly obsažené v tekutině, které následně vyhodnotí zařízení s názvem Ramanův spektrometr. Ten lze propojit i s chytrým telefonem, který výsledky zobrazí.
Hlavním cílem je odhalit ve vodních zdrojích takzvané POPs neboli perzistentní organické polutanty. Ty mohou způsobovat mnoho zdravotních problémů – jsou karcinogenní nebo dokáží narušit reprodukční schopnosti živočichů včetně člověka. Asi nejvíce nechvalně proslula látka DDT, která se v minulosti používala v zemědělství jako insekticid. Postupné vymýcení těchto sloučenin řeší mezinárodní Stockholmská úmluva, kterou podepsalo už 152 zemí.
Mladá slovenská firma využívá fyzikálního jevu, kdy molekuly různých látek ve vodě vysílají v blízkosti kovového nanopovrchu několikanásobně silnější signál než obvykle. Tak dokáže Nanoscreen odhalit i velmi nízké koncentrace nebezpečných sloučenin. "Vysoké citlivosti našeho zařízení jsme dosáhli také tím, že v našich čipech máme kovové nanočástice různého tvaru, a navíc to kombinujeme s organickou chemií," vysvětluje Miškovský.
Firmu Saftra Photonics založil společně s domovskou univerzitou. Nyní už v ní ale vlastní stoprocentní podíl a se školou bude spolupracovat dál na základě smlouvy. "Musíme se rozhodnout, zdali rozjedeme skutečný byznys, nebo jen dokončíme projekt, na který jsme získali peníze od EU. Zjistili jsme totiž, že povinnost detekovat POPs v legislativě mnohých států ještě není v zakotvena. Ty by přitom mohly pro společnost představovat klíčové trhy," objasňuje Miškovský.
Technologie je ale podle něj univerzální. "Ve vodě dokážeme najít i zbytky léčiv, látky používané ve sportovním dopingu nebo různé toxiny," říká.
Bez peněz z EU bychom tu nebyli Vynález bude zanedlouho připraven k sériové výrobě.
Ještě jej čeká testování, které bude probíhat v České republice a ve státech jihovýchodní Asie. Pokud vše dobře dopadne, na trh by mohly první "flashky" s technologií Nanoscreen přijít už příští rok. Nový způsob kontroly vody by se díky snadnému postupu mohl dostat i k široké veřejnosti. "Na trh bychom mohli dodávat komplexní řešení – tedy že by zákazník od nás dostal čip a zároveň také Ramanův spektrometr, který je dnes dostupný i v regionálních vědeckých centrech," představuje si Pavol Miškovský.
Firma také plánuje budoucí využití dat, která její přístroje nasbírají. "Náš produkt můžeme vylepšit tak, že budeme moci zákazníkovi poskytnout kompletní servis i analýzu naměřených dat. Může to třeba probíhat tak, že nám lidé pošlou naměřené vzorky do cloudu, který budeme spravovat, a my jim následně pošleme výsledky analýzy," soudí Miškovský. V delším časovém horizontu by tak firma mohla vytvořit globální platformu pro monitorování kvality vody. "Práce a obchod s daty je naše dlouhodobá vize." Poptávka po údajích o nezávadnosti vody po celém světě bude podle vědce v budoucnosti rozhodně stoupat.
Společnost ale čeká kromě rozhodnutí o rozjezdu sériové výroby i budování renomé, aby se o ní dozvěděli potenciální zákazníci či investoři. "Pokud se malá high-tech firma, jako je ta naše, takto nezviditelní, nemá téměř žádnou šanci prorazit na mezinárodním trhu," obává se Miškovský. Příležitostí jsou proto startupové soutěže. V minulosti už Saftra Photonics vyhrála slovenské Startup Awards. "Samozřejmě nás ale zajímá, jestli jsme konkurenceschopní i v mezinárodním měřítku. Prvním takovým vykročením byla účast v Nápadu roku. Chceme se zúčastnit něčeho podobného i ve vzdálenějším zahraničí," plánuje Miškovský.
V současnosti zaměstnává Saftra Photonics deset lidí. Miškovský ji rozjížděl sám, nyní s ním spolupracují výzkumníci ze Španělska, právník z Prahy nebo marketingový specialista z Anglie.
Kromě samotné technologie je Saftra jedinečná ještě v další věci. Jako jediná společnost v historii Slovenska získala evropské peníze z programu SME – Horizon 2020 –, který podporuje výzkum a inovace. "Samozřejmě ještě nejsme v cíli procesu přerodu ze základního výzkumu do úspěšné aplikace jeho výsledků. Jedna věc je ale jistá už teď. Bez evropského projektu Horizon 2020 bychom se tu teď spolu vůbec nebavili," říká Miškovský.

JIŘÍ MERZ: ELEKTŘINA POD DOHLEDEM

Eliot je malá černá krabička, která po připojení k elektroměru pravidelně odečítá stav spotřeby elektrické energie a tyto informace prostřednictvím nízkoenergetické radiové sítě odesílá do webové aplikace. Uživatel tak má on-line k dispozici všechny informace, aby si mohl řídit odběr proudu. A ušetřit. Podnikatel Jiří Merz je proto přesvědčen, že jeho start-up VisionQ.cz může prorazit, protože při patentovém řízení se ukázalo, že nic podobného nikde jinde nevyrábějí. I elektroměry, na něž se Eliot připojí, jsou prakticky všude stejné. "V celé Evropské unii to má obrovskou šanci, v Číně a zbytku Asie také," míní.
Impulzem ke vzniku zařízení, jehož výroba se naplno rozbíhá, bylo špatné počasí. "Před časem jsme si v Liberci pod Ještědem postavili dům, a protože tam v zimě bývá hodně sněhu, nechal jsem si kvůli náledí zavést do šikmého výjezdu z garáže elektrické vytápění. Spouští ho senzory sledující teplotu a vlhkost vzduchu. Všechno bylo fajn až do chvíle, kdy přišlo vyúčtování za elektrickou energii – za zimu jsme navíc propálili 30 tisíc korun. Proto jsem se začal zabývat myšlenkou, co s tím dělat," vysvětluje Merz okolnosti, které vedly ke zrození vynálezu. Ten spolehlivě funguje za horka i za zimy a tužkové baterie v něm vydrží nejméně dva roky.
Tři tisíce ročně k dobru Nezůstalo jen u Eliotu. Start-up VisionQ.cz si právě nechává testovat inteligentní zásuvku. Ta je nejen na dálku ovladatelná mobilem, což se může hodit pro spuštění přímotopu na vzdálené chatě či chalupě. Ale hlavně opět umí měřit spotřebu. Když bude takových zásuvek, které se zastrčí do těch stávajících, více, získá jejich majitel dokonalý přehled o energetickém profilu své domácnosti.
O tom, jaké přístroje tak říkajíc dělají spotřebu. "Což je první krok k tomu, aby se začala omezovat. Přesné informace o spotřebě vedou podle francouzských studií k jejímu 10- až 15procentnímu poklesu. Což při českém průměru 30 tisíc korun ročně představuje úsporu nejméně 3000 korun, takže investice do Eliotu či do naší zásuvky – v obou případech jde o necelou tisícovku – se rozhodně vyplatí," podotýká Merz. Firma pro Eliot připravuje také měsíční pronájem.
Zájem o její výrobky zatím mají především firmy jako ČEZ a Pražská plynárenská, která on-line měřiče chce rozdávat jako bonusy svým zákazníkům, nebo vodárna v Havlíčkově Brodě. V případě zásuvek se ozvala i severomoravská poliklinika, v níž to má usnadnit spravedlivé rozpočítání účtů za odběr elektřiny v ordinacích jednotlivých specialistů.
On-line sledování spotřeby má podle Merze v Česku budoucnost. Podle nedávného šetření agentury STEM jen sedm procent dotázaných rozumí vyúčtování za elektrickou energii, a lidé by proto mohli mít zájem o vše, co jim přinese osvětu.
"Jde o to, abychom dostali spotřebu pod kontrolu a nečekali, až jednou za rok přijde faktura od dodavatele elektřiny, ale místo toho byli průběžně informováni, kolik propálíme, na kolik nás to přijde a jak na tom jsme vůči zaplaceným zálohám," soudí Merz. S tím, že přepočítat spotřebu přesně na koruny už nemusí být nijak složité a není k tomu nutné studovat složité ceníky a nepřehledné faktury. "Když se naučíme s elektřinou hospodařit a zjistíme, kolik nás stojí například ohřívání vody v zahradním bazénu, začneme se také šetrněji chovat k životnímu prostředí," zdůrazňuje.
Naléhá i Evropská unie. Ta vychází z předpokladu, že elektřina bude stále dražší a méně dostupná, a v jedné ze svých směrnic ukládá členským státům zavést do roku 2020 on-line sledování spotřeby. Na Slovensku se proto mění elektroměry. V Česku, kde jich je skoro šest milionů, se do toho nikomu nechce, protože účet za takovou operaci resort průmyslu odhaduje na 27 miliard korun. Černá krabička Eliot přitom znamená, že se elektroměry ani měnit nemusejí a že by splnění směrnice mohlo vyjít daleko levněji.
Merz kvůli Eliotu dokonce se společníkem založil novou firmu. Tu první, která se zabývá řízením výrobních procesů, dal dohromady už v roce 1991. "Před dvěma lety jsme využili toho, že jsme po 25 letech podnik předali dětem. Nechtěli jsme navíc kvůli adrenalinovým zážitkům s novým projektem riskovat pověst zavedené firmy a čerpat z ní zdroje," vysvětluje vznik nevelkého start-upu, který je celý zaměřen na sledování aktuálních technologických trendů spojených s internetem věcí.
Někdejší student elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze toho za sebou má ale daleko víc. Po škole nastoupil do severočeské textilky Elitex a v osmdesátých letech tři roky pracoval ve slušovickém velkodružstvu. "Byla to zajímavá zkušenost, sešla se tam parta nadšenců pro hardware i software a bylo to něco úplně jiného než tehdy v Liberci," vzpomíná.
Později pracoval v Německu u Volkswagenu a teprve pak se postavil na vlastní nohy. Nyní si velice cení nezávislosti, a proto nový byznys rozjíždí bez pomoci investora.
Dokud to půjde, peníze odjinud nechce. "Máme opravdu jen malou firmu a je to rizikovější než dřív, ale současně vzrušující. Do penze jako moji bývalí kolegové z Elitexu se rozhodně nechystám, ještě toho musíme hodně udělat," zdůrazňuje 63letý podnikatel. Myslí tím například budoucí vývoj elektronických zařízení, která by on-line sledovala také spotřebu z plynoměrů a vodoměrů.
A jak to dopadlo s výjezdem z garáže? "Senzory jsem odpojil, jinak by to topilo pořád. Vyhřívání zapínám ručně, když v Liberci hodně sněží. Takže mě to ročně nepřijde na 30 tisíc, ale na deset tisíc korun," říká Jiří Merz.

DAVID PRANTL: POČASÍ UŽ NEPŘEKVAPÍ

Konečně se trochu ochladilo, pochválil si David Prantl, když po období veder teploty v červnu mírně klesly. Díky svému výtvoru, meteorologické aplikaci Ventusky, o všem, co nastane, dopředu věděl.
Loni Ventusky získalo ocenění Nokia Startup roku a také obsadilo druhou příčku v celkovém pořadí Nápadu roku. V současnosti Prantl jedná s nejrůznějšími společnostmi o případné spolupráci. Jedním z potenciálních klientů je i americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku neboli slavná NASA.
Aplikace je jedinečná tím, že zpracovává data, která sbírají jednotlivé národní meteorologické ústavy, a poskytuje komplexní pohled nejen o globálním, ale také lokálním počasí. Tato data znázorňuje na mapě světa. Spočítat meteorologické modely je velmi nákladné – rozpočty jednotlivých národních úřadů se počítají ve stovkách milionů korun, v Německu v desítkách milionů eur. "Soukromá firma si to prakticky nemůže dovolit. Takže my předpovědi nevytváříme, spíše je vizualizujeme a zpřehledňujeme," líčí Prantl.
Konkurence, kterou představují například globální programy Windguru, Windy, norské Yr.no nebo nedávno spuštěná aplikace Českého hydrometeorologického ústavu, nabízí především předpověď pro konkrétní místo. "Když vidíte jen vaše město, nedozvíte se například, že dvacet kilometrů od Prahy může být přeháňka. Předpovědi nejsou stoprocentní, déšť se může vyskytnout trochu jinde a rázem zmoknete. Když naopak ve Ventusky uvidím, že široko daleko žádné přeháňky nejsou, deštník si nevezmu," vysvětluje Prantl, který aplikaci navrhl společně s programátory – svým bratrem Martinem a Markem Mojzíkem.
Nápad na vytvoření mapy, která by lidem přibližovala, jak funguje počasí, uzrával postupně. "Například znázornění proudnic větru, které máme i ve Ventusky, představili kdysi na konferenci dva pracovníci z Googlu. Jenže tehdy to použili spíše jako umělecké dílo, my jsme podobnou vizualizaci rozšířili na celý svět," vzpomíná podnikatel a doktorand na Fakultě ekonomické Západočeské univerzity. Meteorolog samouk Kolem meteorologie se David Prantl pohybuje přes deset let. Stala se náplní jeho práce, a to i přesto, že na Západočeské univerzitě vystudoval Fakultu ekonomickou. V roce 2011 rozjel firmu InMeteo, která provozuje populární web In-počasí.cz, nicméně počasí bylo Prantlovým koníčkem od dětství. Ve třinácti letech spustil vlastní stránku, která přinášela základní informace o počasí. "Samostudiem se toho dá i v meteorologii pochopit docela dost. Když už začala být práce na Ventusky složitější, začal u nás pracovat kolega, který má vystudovanou přímo meteorologii na pražském matfyzu," říká Prantl.
Ve vedení firmy musí znát trochu finančnictví, trochu meteorologie, trochu marketingu. "Jedině tak můžu vědět, co je realistické a splnitelné," vysvětluje.
Soutěž Nápad roku otevřela Ventusky dveře do světa a firma získala cenné kontakty. Minulý rok, téměř ihned po vyhlášení výsledků, se na webu iDnes.cz objevila zpráva, že Ventusky jedná s mezinárodními leteckými a námořními společnostmi. Poněkud překvapivě však všechny nabídky na spolupráci David Prantl odmítl. "Neměli jsme tehdy kapacity, abychom se mohli těmto zakázkám věnovat. Teď už o nich jednáme," říká. Kromě aerolinek a námořníků mají o aplikaci zájem i energetické firmy. Díky vizualizacím pohybu oblačnosti si mohou spočítat, kolik za den vyrobí solární panely energie, a tak lépe plánovat hospodaření.
NASA, která Davida Prantla sama oslovila, zase připravuje projekt, který by pomohl rozvojovému světu.
Zemědělci v Myanmaru například potřebují vědět, jaké bude počasí, jestli bude pršet, nebo bude sucho. Složité meteorologické modely jim ale moc neřeknou. Zde by svou úlohu sehrálo právě Ventusky, které by pro NASA jejich modely vizualizovalo, a jejich čtení by tak bylo mnohem jednodušší.
Na námitku, že se přece kdekdo může na web Ventusky dívat zadarmo, má podnikatel jednoduchou odpověď: "Drobným podnikatelům bude web dostačovat. Velké firmy ovšem často potřebují unikátní výstupy. Na webu pro veřejnost například neuvádíme míru solární radiace, která je důležitá třeba pro sluneční energetiku." Když hraje roli každá hodina Na důležitosti získává Ventusky hlavně v americkém prostředí, zvláště v oblasti Mexického zálivu, která je často sužována hurikány. "Když se na vás žene vítr, který nad mořem dosahuje rychlosti sto padesáti kilometrů za hodinu, když na vás míří počasí, které vás může připravit nejen o majetek, ale i život, potřebujete to vědět a získávat co nejaktuálnější informace," říká Prantl o situaci ve státech jako Florida, Texas, Georgia nebo Mexiko.
Údaje jeho aplikace v USA aktualizuje každou hodinu. Každá hodina, když se blíží hurikán, totiž hraje roli. Ventusky dokáže odhalit potenciál vzniku tohoto nebezpečného jevu až deset dní dopředu. Tehdy ale ještě neví, kam se možná bouře vydá. To lze určit tak tři dny před samotným úderem živlu, dva dny předem už Ventusky dokáže odhadnout konkrétní města, přes která se hurikán včetně oka přežene. V USA má Ventusky také nejpodrobnější údaje – jeho rozlišení je tam jeden kilometr čtvereční – dokáže tak odhalit i skutečně lokální jevy.
Že jsou pro aplikaci z Česka nejdůležitějším trhem právě Spojené státy, dokazují čísla. Aplikaci Ventusky, jejíž plná verze pro Android stojí padesát korun a verze pro iPhone 2,99 eura, už používá sto tisíc lidí. Stejnojmenný web má pak návštěvnost přibližně dvě stě tisíc lidí denně. Když se však řítí na východní pobřeží USA nějaká bouře, návštěvnost vyskočí prudce nahoru. "To máme většinou tak tři miliony denně," říká Prantl.
Úspěšnost aplikace také může dokládat fakt, že za tři čtvrtě roku, kdy si ji mohou vlastníci chytrých telefonů kupovat, přišla pouze jediná reklamace. "Prakticky všechny prostředky vracíme zpátky do rozvoje Ventusky. Do marketingu nic neinvestujeme. Kvalitní produkt si totiž najde k lidem cestu sám, sami si ho mezi sebou rozšíří. A u počasí to platí dvojnásob," věří podnikatel.       
 

Autor: 
JOSEF PRAVEC, ŠTĚPÁN ŠANDA
Zdroj: 
Ekonom