Vědci z ČVUT s Porsche otestovali řízení Drive by wir

Podle vědců z katedry řídicí techniky FEL ČVUT budeme do 10 let řídit auta s pomocí technologie aktivního dynamického řízení (Drive by wire) na základě principu, který se dnes již běžně používá v leteckém průmyslu. Při tomto režimu řidič nebude ovládat kola, motor a brzdy přímo, ale prostřednictvím mnohem přesnější elektronické řídicí jednotky.
 
Výzkumná skupina docenta Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky se věnuje počítačovým simulacím elektronické stabilizace vozů a ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering technologii Drive by wire úspěšně otestovala při jízdě na testovacím polygonu.
 
Vědci z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT simulují chování záměrně nestabilních aut. Ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering úspěšně otestovali technologii pro jízdní režim Drive by wire. Jde o princip aktivního dynamického řízení, který se již delší dobu používá u letadel. Nový směr výzkumu koresponduje s trendem elektromobility a autonomních aut.
 
Výzkumná skupina docenta Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT spolupracuje s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering a patrně jako jediný univerzitní tým na světě se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu. Podobný systém, u aut označovaný Drive by wire nebo Steer by wire, sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti tzv. nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci.
 
Jak uřídit superrychlé auto
Konstruktéři aut řeší podobné dilema jako dříve letečtí inženýři. Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysoké rychlosti. V případě letadel už je problém vyřešen: elektronická řídicí jednotka v systémech Fly by wire mnohem rychleji a citlivěji reguluje průběh letu sama a letadlo tak uměle stabilizuje.
 
Podobný princip by mohl fungovat i u aut - řidič auta vybaveného technologií Drive by wire by otočením volantu nebo sešlápnutím brzdy či plynu neovládal přímo kola a motor, nýbrž pouze řídicí jednotku, která by po vyhodnocení všech vstupů ze senzorů rychle a spolehlivě regulovala například natočení každého kola i na něj aplikovaný hnací nebo brzdný moment. Nad vozem a jeho řízením by tak elektronika měla nepřetržitou a plnou autoritu - to je zásadní rozdíl od existujících asistenčních systémů jako ABS, ESP, ASR a podobných.
 
Tato technologie zatím není na trhu k dispozici. Přitom je již leteckým průmyslem ověřená a znamenala by podstatné zvýšení dosažitelných výkonů a bezpečnosti řízení, zvláště u agilních aut určených pro velmi rychlou jízdu.
 
Technologie, která předběhne autonomní řízení
Ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering připravil tým Martina Hromčíka první experimenty k ověření přínosu myšlenky řízení Drive by wire na výzkumném vozidle a úspěšně vyzkoušeli jízdu na testovacím polygonu. Součástí jejich nedávno publikovaného výzkumu jsou i výsledky testů na počítačovém jízdním simulátoru, při nichž záměrně vyvolávají nestabilitu vozu tím, že přesunou jeho těžiště extrémně dozadu. Software pro jízdu Drive by wire následně dokáže toto virtuální auto snadno uřídit i tehdy, kde by v manuálním režimu každý lidský řidič selhal.
 
„Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za 5 až 10 let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání,“ uzavírá vedoucí výzkumu na FEL ČVUT Martin Hromčík.