Pracoval v Hollywoodu a animátorům dal do rukou nástroje k usnadnění jejich práce.
Výzkumník z ČVUT Daniel Sýkora teď v USA došel k významnému "zlepšováku" svého algoritmu.
Ten chce nabídnout veřejnosti bez nároku na honorář.
d chvíle, kdy mu v e-mailu přistála nabídka práce od hollywoodského studia Disney, už uplynulo víc než osm let. "Bylo to na Štědrý den. V ten moment jsem si musel promnout oči, jestli se mi to nezdá," vzpomíná Daniel Sýkora, výzkumník a trochu i digitální umělec. Američany tehdy nadchlo video, kde Sýkora představoval svou počítačovou technologii, která umí elegantně obarvit černobílé animované filmy. A českému výzkumníkovi z ČVUT nabídli práci na převedení animovaného snímku Lví král z "placatých" obrázků do trojrozměrné podoby. On na to kývl.
Od té doby se v životě Daniela Sýkory mnohé změnilo. Rok na to se vydal na tři měsíce do hollywoodských studií, později na stejnou dobu ještě jednou. "Fascinoval mě kompletní servis ještě před příjezdem. A když jsme s rodinou dorazili do Los Angeles, jak v Jiříkově vidění jsem vstoupil do studia a viděl tam paní, které léta dělaly kreslené animáky. Když jsem jim ukázal nástroje, které mohou jejich práci zrychlit a usnadnit, koukaly na mě jako na boha, který se snesl z nebes a vyřešil jejich problémy," popisuje Sýkora.
Amerika si ho ale nezískala úplně. "Pracovat s lidmi z Disney byla čirá radost, ve svém oboru patří mezi nejlepší na světě, vše šlape jako hodinky. S rodinou nám ale chyběla česká příroda, jazyk i lidé, a zůstali jsme proto v Česku," říká devětatřicetiletý autor algoritmu, který se stal součástí profesionálních nástrojů pro barvení kreslených filmů u animačních studií po celém světě.
"Rád pracuji s umělci, obdivuji je, je to základ mé inspirace. Sám jsem nikdy nebyl umělecky zručný, i když můj pradědeček byl malíř a talent zdědil i otec a bratr. Vždycky jsem měl ale k umění blízko, už jako kluka mě fascinovaly obrazy od Kamila Lhotáka, Adolfa Borna nebo filmy Karla Zemana," popisuje Daniel Sýkora v kanceláři na Fakultě elektrotechniky ČVUT.
Rozmluvím Slovanskou epopej
Tam vyučuje a zároveň se svým malým vědeckým týmem vymýšlí, jak postupy počítačového zpracování obrazu vylepšit. Nejraději má, když se může zavřít v podkrovní kanceláři na pražském Karlově náměstí a nerušeně si programovat. "Mým největším snem je být neviditelný. Někam zmizet a bádat si," směje se Sýkora.