Padělky hledají vesmírnou technologií

Čeští vynálezci zkoumají pomocí speciálního rentgenu vlastní výroby obraz doslova do posledního tahu. Umí odhalit, co se skrývá pod samotnou malbou, a pomáhají odlišit padělek od originálu. Základem technologie je přístroj z Mezinárodní vesmírné stanice.

Setkáváme se v sídle firmy InsightART (Vhled do umění) v pražských Holešovicích. Výzkumníci přístrojem, který začínají nabízet veřejnosti, rentgenují zatím hlavně obrazy soukromých majitelů.
"Odhaduje se, že téměř polovina prodaného umění po celém světě jsou padělky. Máte tak šanci padesát na padesát, že koupíte originál," tvrdí Jiří Lauterkranc, absolvent AVU v Praze (Akademie výtvarných umění), restaurátor a jeden ze tří hlavních "mozků" firmy. Sběratelé objednávají u českých odborníků obrazy na "rentgenové vyšetření" stále častěji. "Teď jsme pro jednu aukční síň rentgenovali obrazy Kamila Lhotáka, nedávno jsme tu měli Jana Zrzavého a Josefa Čapka, máme připraveného Antonína Slavíčka," sype Lauterkranc jména z rukávu. Celý projekt přitom odstartoval teprve loni. Navíc, poněkud překvapivě, v jednom horolezeckém klubu.

Potkali se na skalách

Restaurátor se tam mezi lezením po skalách dal do řeči s dalšími horolezci. "Samozřejmě jsme se bavili i o tom, kdo se čím živí," vzpomíná. Mezi horolezci byli i Jan Sohar a Josef Uher ze společnosti Advacam, která vyrábí nejmodernější senzory a kamery. Sohar ji spoluzaložil a má na starosti finance, Uher v ní pracuje jako fyzik. Tehdy je napadlo, že by nebylo špatné spojit síly.
Jako základ si vzali technologii, kterou už dříve vyvinul tým Advacamu. "Původně vznikla v CERN (Evropská organizace pro jaderný výzkum sídlící v Ženevě) pro urychlovač částic. Vědci se na konci devadesátých let rozhodli, že své poznatky nabídnou dalším výzkumným institucím po celém světě. Jednou z nich je i Ústav technické a experimentální fyziky ČVUT," vysvětluje fyzik. A s tímto ústavem spolupracuje právě Advacam.
"Naše výrobky dodáváme i NASA. Nachází se na satelitech i na Mezinárodní vesmírné stanici," říká ekonom Jan Sohar. "Senzory tam zkoumají třeba kosmické záření, tedy proud částic z kosmu, jemuž je vystaven každý astronaut," dodává fyzik, který studoval na ČVUT právě ve zmíněném Ústavu technické a experimentální fyziky. Následně se mi pokouší vysvětlit, že analýza kosmického záření a výtvarného umění k sobě mají vlastně docela blízko.

Rentgen známe všichni

Josef Uher začíná zlehka: "Když vám v nemocnici provedou rentgen plic, dostanete černobílý obrázek." Rentgenové paprsky projdou naším tělem a my se na výsledném obrázku koukáme na jejich stín.
"Moderní přístroje umí změřit vlnovou délku rentgenových paprsků a ten obrázek, který známe z rentgenu jako černobílý, vykreslit barevně," pokračuje fyzik. Dostaneme tak snímek, kde mají různé tkáně odlišnou barvu. Stručně řečeno: vidíme, z čeho se vzorek skládá. A využití je mnohem širší.
"Po studiích jsem na několik let odjel do Austrálie. Zkoumal jsem, zda by se takový rentgen dal použít v důlním průmyslu. Ve vytěženém materiálu by mohl hledat vzácné minerály," pokračuje Uher. "A to už jsme vlastně blízko obrazů," dodává překvapivě.
"Barva na obraze, to je často nadrcená hornina s pojivem," vysvětluje Josef Uher. "Klasický rentgen, jak ho známe z ordinace, se používá na zkoumání obrazů už desítky let. Jenže takový snímek je černobílý, plný šumu," vkládá se do rozhovoru Jiří Lauterkranc. "Naším rentgenem dostaneme snímek barevný, kde lépe vidíme, co se pod malbou nachází," vysvětluje. Když mi popisuje, co vše o miliónových obrazech dokážou svým rentgenem zjistit, připomíná spíše šikovného soukromého detektiva než restaurátora.

Kdo přemaloval Schikanedera?

"Často se stává, že pod malbou najdeme ještě jednu, odlišnou," popisuje Lauterkranc. "Řada umělců měla hluboko do kapsy. Využívali plátno, dokud to šlo, a když se obraz nepovedl, přemalovali ho. To se ostatně dělá dodnes," vysvětluje. Rentgen českých vědců nám vlastně umožňuje cestu do minulosti – můžeme se vydat proti proudu času.
Lauterkranc dává jeden příklad za všechny. "Nedávno jsme pro soukromého sběratele zrentgenovali obraz Hráči karet od Jakuba Schikanedera. "A zjistili jsme hodně zajímavé věci," napíná mě.
"Odhalili jsme, že část obrazu někdo přemaloval," říká. Slovo si bere zase fyzik Josef Uher. "Hráč karet měl původně čepici a vojenskou uniformu. Dnes je bez čepice a má civilní oblečení. Na původním obrazu byl navíc sud a karafa, tam je teď jen černá barva. I karty byly větší než teď," vypočítává rozdíly. Kdo a proč původní dílo takto "upravil"? "Nejspíš to nebyl sám Schikaneder, ta přemalba není moc kvalitní," odpovídá Lauterkranc. O padělek se však nejspíš nejedná. "Schikanedera známe jako autora romantických zákoutí. Proč by někdo padělal pod jeho jménem scénu s karetními hráči?" klade restaurátor řečnickou otázku.
"Navíc jsem kontaktoval i Vojenský historický ústav, zda ta vojenská uniforma, která je na původním obrazu, časově odpovídá. Historici ji zařadili do období první světové války, takže to by znamenalo pozdní období Schikanederova života," říká restaurátor. "Baví mě, že při zkoumání obrazů používáme různé metody, od fyzikálních technik až po pátrání v archívech," říká Lauterkranc. "Často vznikne celá kniha věnovaná jedinému obrazu, kde je na stovkách stran zmapována celá historie díla, všechny jeho úpravy," říká a dává k dobru ještě jednu historku.
"Zrovna včera jsem zkoumal jedno zajímavé dílo. V malbě jsem našel velké množství organických materiálů: semínka a dřeviny. Je to krajinomalba, takže je jasné, že nebyla malována v ateliéru, ale v plenéru, tedy na vzduchu," vypráví.
"Když je semínko zachovalé, dá se odebrat a odeslat na biologickou analýzu. Ze semínka můžeme určit nejen dobu vzniku obrazu, ale i oblast, kde byl nejspíš namalován," popisuje detektivní práci. "Organický materiál také může nést stopy radiace. Na základě toho všeho pak můžeme dílo lépe zařadit nejen do konkrétního roku, ale dokonce do měsíce, kdy byl namalován," uzavírá. Jméno obrazu a jeho autora však prozradit nechce a nemůže.

Aukční síň Sotheby’s? Jednáme

Svůj projekt Češi představili doma teprve letos v březnu, teď je čeká podobná akce ve Velké Británii. "Už jsme v kontaktu s několika aukčními síněmi," říká Jan Sohar a potvrzuje, že mezi nimi byla i ta vůbec nejstarší a největší, londýnská Sotheby’s. "Zatím je to jednání v plenkách,” usmívá se ekonom.
Hodně záleží na dalších přáních zákazníků – někomu stačí snímat malé obrázky, někdo potřebuje zkoumat plátna dlouhá několik metrů. Vynálezci přitom neustále vymýšlejí nové zlepšováky. "Začínáme používat robotické ruce," říká Sohar. V laboratoři mi následně ukazují, jak vše bude fungovat. Obraz se vloží mezi dvě robotické ruce – jedna "ruka" rentgenové záření vyzařuje, druhá ho př?ímá. "Díky tomu můžeme snímat daleko větší obrazy," vysvětlují vědci s tím, že zatím mohou snímat "jen" obrazy ve velikosti cca metr na metr.
"Určitě bude mít i bezpečnostní pojistky," dodává fyzik. Kdyby takovému robotovi "cukla" ruka a skončila uvnitř obrazu, byla by to hodně drahá analýza. Nepochybuji o tom, že to dokážou. A věří jim i další.
Finančně je podpořil Pražský byznysový inkubátor (ESA-BIC), jenž spolupracuje s Evropskou vesmírnou agenturou a podporuje nadějné projekty související s vesmírným výzkumem. A ozval se i první soukromý investor. "Zatím je to jen malá investice, několik miliónů korun," říká ekonom. "Když si vezmete, že se loni prodal obraz Salvator Mundi, Spasitel světa, od Leonarda da Vinciho za 9,8 miliardy korun," říká Jiří Lauterkranc s tím,, že ve světě umění se točí daleko větší peníze než "pouhé" jednotky miliónů. A český projekt by si z tohoto velkého koláče rád nějaký ten menší kousek ukrojil.