Jak si chránit své soukromí

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
480 miliard dolarů, taková je tržní hodnota společnosti Facebook, jde ale jen o samotnou sociální síť. Facebook od svého založení v roce 2004 koupil už skoro 70 dalších firem. Konkrétní cena většiny transakcí nebyla nikdy zveřejněna, ty známé ale dohromady přesahují 23 miliard dolarů. No, a drtivou část této sumy tvoří 3 největší akvizice. Před 6 lety koupil Facebook za jednu miliardu dolarů Instagram, platformu na sdílení fotografií. V té době šlo o dosud největší investici, zcela ji ale zastínil nákup komunikační aplikace WhatsApp v roce 2014. Cena transakce se vyšplhala na 19 miliard dolarů, v dnešním přepočtu skoro 390 miliard korun. V posledních letech se portfolio společností vlastněných Facebookem rozšiřuje i mimo oblast sociálních sítí. Facebook tak patří třeba i, Facebooku tak patří třeba i Oculus VR, výrobce brýlí pro virtuální realitu Oculus Rift. Firmu koupil za 2 miliardy dolarů. No, a dalším hostem dnešní Devadesátky je Václav Jírovský, vedoucí ústavu bezpečnostních technologií a inženýrství z Fakulty dopravního Českého vysokého učení technického v Praze. Dobrý večer i vám.

Václav JIROVSKÝ, vedoucí, Ústav bezpečnostních technologií a inženýrství, Fakulta dopravní, ČVUT v Praze
Dobrý večer i vám i divákům.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Na to, co jsme právě teď říkali, navazuje divák Ladislav, který se ptá: "Facebook má pod sebou ještě další firmy, například WhatsApp a tak dále, a tak dále, týkala se ta kauza," myslí tím kauza, kauza Cambridge Analytica, "taky této komunikační sítě?"

Václav JIROVSKÝ, vedoucí, Ústav bezpečnostních technologií a inženýrství, Fakulta dopravní, ČVUT v Praze
Já bych pokusil se odpovědět trošku šířeji, protože já se domnívám, že Facebook je tak trošku obětním beránkem. Facebook není jediný, který se něčím takovým zabývá, stejně tak jako není jediná Cambridge Analytica, kterým se zabývá. Jsou stovky takových firem. Navíc všichni říkají, že Facebook třeba nebo Cambridge Analytica ovlivnil svým způsobem nějaké volby někde. Uvědomte si ale, že takové firmy, jako Facebook, Google a všechny tyhle ty velké firmy, mají podepsanou smlouvu s americkým bezpečnostním úřadem. A tam se nemluví o tom, že třeba tyhle ty data mohly být zneužity tímto úřadem, stejně tak Spojené státy mají obrovský odposlechový systém, kde ty data se skutečně zneužívají, protože když někdo dá data na Facebook, tak vlastně řídí se tím, že ovlivňuje data, která jsou ovlivněna ven, čili vlastně porušuje své soukromí nebo dává k dispozici své soukromí, a tam to dává dobrovolně. Když systém odposlechne váš telefonní hovor nebo když si firma, která provozuje, nechci jmenovat, aby potom někdo nezažaloval, firma, která provozuje obrovské úložiště, vyžádá po vás například telefonní číslo a pak si vám stáhne vaše kontakty z vašeho telefonu, aniž byste o tom věděli, tak to je daleko horší než ten Facebook a ten Facebook, když to spočítáte, tak 2 miliardy uživatelů a 50 milionů bylo staženo dat, vždyť to je méně než 2,5 procenta. Takže ono to vlastně není tak strašné. To je jenom nafouknutá bublina a tyhle ty věci se běžně dějí, to se běžně dějí. Takovýchto analytických firem je spousta. Všimněte si, že když třeba si dáte něco vyhledat pomocí vyhledávače Google, okamžitě vám na to téma začnou naskakovat reklamy na /nesrozumitelné/, takže není to nic neobvyklého, bych řekl, jako spíše nafouknutá bublina a Facebook se stal obětí té bubliny.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Vy jste zmiňoval vyhledávač, to je větší problém? Řekněme, kvantitativně větší problém možnosti zneužití dat než sociální sítě?

Václav JIROVSKÝ, vedoucí, Ústav bezpečnostních technologií a inženýrství, Fakulta dopravní, ČVUT v Praze
Problém je úplně někde jinde. Problém je ve virtualizaci společnosti. Ta společnost se přesunula do virtuálního světa, se kterým neumí zacházet a je vlastně tím virtuálním světem zpracovávána, masírována, to, co, o čem tady kolegové mluvili, jestli ovlivňovaly nějaké volby nebo veřejné mínění, to je metoda známá desítky let. Říká se tomu perception management a tohle to se pouze přesunulo do toho virtuálního světa, prostě sociální sítě, webové stránky, všechno to, může být zacíleno marketingovým způsobem do jisté oblasti, ať ta oblast je politická, ať je to oblast komerční, ať je to oblast jakákoliv jiná.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Není to ovlivňování právě proto, že se nacházíme ve virtuálním světě, není intenzivnější?

Václav JIROVSKÝ, vedoucí, Ústav bezpečnostních technologií a inženýrství, Fakulta dopravní, ČVUT v Praze
Je velice intenzivní.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
A nebezpečnější tím pádem?

Václav JIROVSKÝ, vedoucí, Ústav bezpečnostních technologií a inženýrství, Fakulta dopravní, ČVUT v Praze
A je daleko nebezpečnější, protože ta virtualizace je plíživá. Lidé si neuvědomují, že vlastně jsou do toho světa vtahováni a nebrání se tomu, protože jim to zase něco, něco přináší, čili ten problém ani není v tom porušení těch dat a když už je tam někdo dal, protože chtěl, tak je tam asi dal, ale problém je z toho, že se z nich stávají vlastně virtuální jedinci a pracujou ve virtuální realitě, takže oni si třeba vidí produkty některé firmy, které třeba vůbec ani neexistují a podobně. Čili ta virtualizace je problém, nikoliv ty data.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Pokud tomu správně rozumím, pane řediteli, to je přece něco, co nemůže upravit, změnit, spravit jakýkoli zákon nebo ano?

Josef PROKEŠ, ředitel sekce správní, Úřad pro ochranu osobních údajů
Tak elektronický svět ...

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
To je problém lidské psychiky, lidského chování.

Josef PROKEŠ, ředitel sekce správní, Úřad pro ochranu osobních údajů
Ano, ano, elektronický svět je pro mnohé droga a jako s takovou s ní musíme v nějaké chvíli zacházet, čili určitě to není jenom vždycky zlý sluha, my v ochraně dat používáme nůž nebo auta, které lze taky využít k mnoha věcem, ale tady skutečně společnost se potýká s něčím, na co nebyla připravena, není to problém jenom ochrany dat. Víme, že lidé, kteří tráví více času na sociálních sítích nejsou schopni v reálném světě sociálně komunikovat a myslím si, že tady chybí hlubší pohled a je dobré se občas zastavit a třeba i vrátit o krok zpátky, když jsme udělali těch 5 kroků vpřed.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Ano?

Václav JIROVSKÝ, vedoucí, Ústav bezpečnostních technologií a inženýrství, Fakulta dopravní, ČVUT v Praze
Já jenom bych tady doplnil pana ředitele o tom, tohle tomu se říká už ten netholismus, že když ty lidé jsou na tom závislí a vy jste tady před tím mluvili o ovlivňování voleb. Ono tím, že v té virtualitě je k dispozici tak obrovské množství dat a  v tom obrovském množství dat se člověk těžko vyznává, tak vlastně takový ten jeho znalostní filtr, kdy on si filtruje informace z toho internetu, selže a on prostě na základě těch informací, které získá, už si nemůže udělat názor, protože jich je tolik, protože se v tom nevyzná. Čili tam převládne ten emoční filtr a ten člověk v podstatě si vybuduje postoj, ne názor, ale postoj na základě toho, co si někde přečte, řekne, to se mi líbí, to je můj postoj a pak začne tohle to samozřejmě propagovat, šířit a tak dále, aniž by k tomu měl jakékoliv znalostní odůvodnění, a to je dopad toho virtuálního světa, tohle to je to nebezpečí. To se nedá žádným zákonem upravit. To je otázka psychiky. Dneska v podstatě všechny tyhle ty firmy velké používají metody psychologického boje, psychologické války, to s tím asi nic neuděláme.

Josef PROKEŠ, ředitel sekce správní, Úřad pro ochranu osobních údajů
Ne, já bych polemizoval, jestli mohu ještě, protože přeci jenom, jde o svobodu v digitálním světě a ta musí být založena na elementárních efektivních pravidlech. A ta cesta k nim třeba ještě není naznačena, ale určitě nechceme žít ve světě, kde kvůli nákupu rohlíku přes internet se budeme muset registrovat. Chtěli bychom se přiblížit k tomu, že zajdeme do nejbližšího obchodu a pořídíme si něco velmi rychlým a dostupným způsobem. Čili my jsme ve světě, který generuje data pro data a jsou také pojmy, jako informační šum, informační znečištění, otázkou je, jestli těch dat není příliš a jestli se v nich umíme vyznat a jestli je spíše nezneužíváme, než efektivně využíváme.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Tak to se bavíme spíš o dopadech. Pojďme se, prosím, vrátit ještě možná k příčině, co podle vás, pane Jirovský, vede uživatele sociální sítě nebo uživatele, který se pohybuje v tom virtuálním prostoru, že se velmi často, možná v naprosté většině případů chová nerozvážně? Že nedává pozor ani na elementární zabezpečení toho, co sdílí v tom virtuálním prostoru o sobě.

Václav JIROVSKÝ, vedoucí, Ústav bezpečnostních technologií a inženýrství, Fakulta dopravní, ČVUT v Praze
My tomu říkáme virtuální exhibicionismus. Je to v podstatě  jistý pojem intimity na internetu, protože on si je sám se sebou, jenom s tou obrazovkou, není tam nikdo kolem něho, kdo by ho nějakým způsobem ohrožoval a ten internet je v podstatě velmi přívětivé prostředí a on tam hledá uspokojení ten člověk. Čili to ho táhne k tomuhle tomu. Třeba byly kdysi nebo ještě stále jsou různé stránky, kde si, jako je třeba Pokec, kde si můžete popovídat v nějaké té místnosti chatové. My jsme jednou v jedné analytické studii našli dámu, která tam byla 186 hodin týdně, což když spočítáte, tak jí zbylo 8 hodin denně na všechno ostatní a ona se cítila v tom normálním životě nešťastná, protože neměla úspěch v práci, v rodině a tak dále, tak se upřela do toho virtuálního světa a tam žila, jo. Já jenom, abych nestrašil zbytečně. My se nacházíme dneska v podobné situaci, jako automobilismus nebo doprava automobilová v minulém, na začátku minulého století. My se musíme naučit chodit po těch přechodech, musíme se naučit řídit ty automobily, tak aby nás to poslouchalo a ne, abychom tím byli ohroženi.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Ano, a to jste možná svým způsobem ve shodě s panem ředitelem, že přeci jenom určitá reglementace, určitá právní úprava toho chování je.

Václav JIROVSKÝ, vedoucí, Ústav bezpečnostních technologií a inženýrství, Fakulta dopravní, ČVUT v Praze
Tak jako jsou pravidla pro provoz na pozemních komunikacích.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Tak a teď pojďme ještě k řešení toho, situace, kdy sem po mnoho let, mnoho měsíců, mnoho let sdělovat na Facebooku o sobě příliš nebo víc, než by bylo záhodno. Je řešením smazat profil, tedy ta kampaň, které jsme svědky mezi známými osobnostmi Vylít Facebook. Je to řešení?

Václav JIROVSKÝ, vedoucí, Ústav bezpečnostních technologií a inženýrství, Fakulta dopravní, ČVUT v Praze
Ne. Z jednoho prostého důvodu, tyhle ty data nejsou jenom na Facebooku, ty se udržují v celé řadě různých bafrů na internetu. Internet je obrovské médium a nikdy nevíte, kde se ta data ztratila, kde se ta data uchovala, prostě jakmile dáte na síť, tak ty data se nesmažou.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Když je smažu z Facebooku, když to dobře půjde, ale ten ... Jsou ...

Václav JIROVSKÝ, vedoucí, Ústav bezpečnostních technologií a inženýrství, Fakulta dopravní, ČVUT v Praze
Můžou zůstat někde úplně jinde.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Někde jinde. Mimochodem divák Ondřej se v této souvislosti, pane řediteli, ptá: "Jak je možné, že Facebook uchovává data uživatelů včetně fotek i po smazání profilu? Proč není Facebook donucen, aby umožnil uživatelům definitivní smazání účtu, proč je to Facebooku v Evropské unii dovoleno?" Já se možná ptám, je to opravdu dovoleno nebo to je jenom přechodná doba před definitivním zrušením toho profilu?

Josef PROKEŠ, ředitel sekce správní, Úřad pro ochranu osobních údajů
Já nevím, jestli má ty informace z vlastní zkušenosti, to by se s námi měl o to podělit, ale v každém případě je k tomu Facebook dneska nucen v nějaké komunikaci oficiální s úřady. Pokud vím, tak alespoň jedno vedení s ním v minulém roce na toto téma bylo vedeno, čili šlo o smazání údajů, které už neměly být používány, případně měly být i na žádost uživatelů smazány a pravděpodobně k tomu nedošlo.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Mimochodem v souvislosti s GDPR Facebook byl donucen k tomu na zažádání zaslat v e-mailu veškeré informace, veškeré, veškerá data o konkrétním uživateli. Když takovýto e-mail dostanu, budu z toho chytrý?

Václav JIROVSKÝ, vedoucí, Ústav bezpečnostních technologií a inženýrství, Fakulta dopravní, ČVUT v Praze
No, tak, zaprvé je strašné, že vám někdo zasílá všechna osobní data v e-mailu, to jako je vůbec porušení všeho možného, protože ten e-mail může kdokoliv vidět. A druhá věc, není to první případ. Před nějakými lety, asi 7 lety se soudil německý politik Malte Spitz s Deuteschen Telekom o tom, že sbírají o něm data jako mobilní operátor a vyhrál ten soud a oni  museli ty data předat. On se spojil s, myslím, Die Welt to byl nebo některý tenhle ten časopis a ty na internetu zrekonstruovali půl roku jeho života minutu po minutě. Diváci si můžou tohle to jméno napsat do vyhledávače Malte Spitz a podívat se na tyhle ty stránky. Tam je napsáno, kolik měl hovorů, kolik měl SMSek, kde byl v tu dobu, co se, jak se to odrazilo v denním tisku a podobně. Tyhle agregátoři dat, to není jenom Facebook, Google, to jsou mobilní operátořil,  to jsou, třeba, já nevím, velké pojišťovny, banky, to jsou všechno agregátoři dat, kteří ty data obhospodařují. Samozřejmě, že je nutné, aby pro to existovaly pravidla, bez těch pravidel se nehnem. To je jako kdybychom nemohli jezdit autem bez pravidel. Ale musíme si uvědomit, že ten virtuální svět je někde jinde. Když dáte na počítači Delete soubor, ten soubor se nesmaže, ten v tom počítači zůstává, on se jenom označí a stejným způsobem je to v celém tom virtuálním světě. Když Facebook vymaže svá data, vaše data, tak ona tam zůstanou a je způsob, jak se k nim dostat.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Mimochodem, to jste mě vyděsil, to je jako z Orwella.

Václav JIROVSKÝ, vedoucí, Ústav bezpečnostních technologií a inženýrství, Fakulta dopravní, ČVUT v Praze
Ne, není, to je Orwell.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
To je Orwell, 1984, to je realita?

Václav JIROVSKÝ, vedoucí, Ústav bezpečnostních technologií a inženýrství, Fakulta dopravní, ČVUT v Praze
Já bych řekl Orwell 2018.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
Václav Jirovský, děkuju vám. Hezký večer.

Václav JIROVSKÝ, vedoucí, Ústav bezpečnostních technologií a inženýrství, Fakulta dopravní, ČVUT v Praze
Taky.