DEJVICE – ambiciózní čtvrť, kde to žilo

Pražský deník přináší cyklus Jak jsme žili v Československu. Každý týden pozveme čtenáře do novodobé historie jednotlivých pražských čtvrtí. Na procházku po významných momentech let 1918 až 1992. Tentokrát zveme do Dejvic.

Srdcem Dejvic je ambiciózní činžovní čtvrť kolem Vítězného náměstí a univerzitní kampus. Širší okolí dotváří vilová zástavba na Babě a Hanspaulce, která je obklopená zelení Horní Šárky a Podbaby. Když se Dejvice připojily v roce 1922 k Praze, byly malinkatým městečkem s několika domy.
"V roce 1936, když jsme se přistěhovali, byly Dejvice silně nezastavěnou čtvrtí, která se neustále rozšiřovala o moderní domy. Bylo zde mnoho volného místa a stále se stavěly důležité budovy," vzpomíná Vlasta Winkelhöferová, která tu strávila celý život.
Stavělo se podle urbanistického plánu architekta Antonína Engla. Ten pojal nové náměstí a jeho okolí monumentálně, vytyčil všechny důležité úlohy, zakreslil parcely pro plánované instituce armády a církevní objekty. Všemu dal jednotný neoklasicistní výraz. Ve stejné době vznikly i vily a domky na Hanspaulce, v Horní Šárce a na Babě.

HOTELOVÉ VELIKÁŠSTVÍ

V bývalém Československu vznikal nejen celkový urbanistický ráz Dejvic, ale i univerzitní kampus. Postupně zde rostly moderní budovy rektorátu ČVUT fakult VŠCHT, bohoslovecký seminář a Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy. Později přibyla i Národní technická knihovna. Vedle vysokoškolské čtvrti se dominantou Dejvic staly hotely International a Praha. Socialistický mrakodrap International, přezdívaný také Stalinův dort, vznikl na místě původní cihelny na Julisce. Šestnáctipůvodní patrovému kolosu dodnes vévodí symbol minulého režimu, pěticípá hvězda na vrcholku věže. Další reprezentací komunistické moci v Dejvicích byl Hotel Praha. Byl stavěn jako špičkové ubytovací zařízení pro zahraniční delegace. Po dlouhém boji památkářů a příznivců architektury 20. století byl pro nevyužitelnost v roce 2014 zbořen.

GABČÍK, KUBIŠ A KADLEC

První republika byla pro Dejvice požehnáním, II. světová válka už tolik ne. Většinu výstavních budov zabrali Němci a místní obyvatele přesunuli jinam. Málokdo dnes ale ví, že v bytě místního učitele Josefa Ogouna se schovávali parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík. Právě z tohoto bytu vyrazili splnit svou misi – zabít říšského protektora Reinharda Heydricha. Stejně jako celá Praha se i Dejvičtí zapojili do Pražského povstání.
"V květnu roku 1945 se tu všude stavěly barikády. Hlavně v ulici Jugoslávských partyzánů a směrem na Velvary. Zatímco bratr bojoval v ulicích, já s maminkou a babičkou jsme trhaly prostěradla na obvazy," vzpomíná paní Vlasta. Smutnou událostí byla sovětská okupace. Po Evropské se valily tanky a "bratrská pomoc" za sebou zanechala mrtvého dejvického rodáka Milana Kadlece. Dejvice s centrem Prahy dlouho spojovala pouze autobusová doprava. Po II.
světové válce se přidaly veřejné trolejbusy. Zásadní ale bylo uvedení do provozu zastávky Leninova, dnešní Dejvické na lince metra A.
"Vybudování metra bylo to nejbáječnější, co nás mohlo potkat. Doprava směrem do centra byl vždycky zdlouhavá, takže metro bylo pravé požehnání," chválí se paní Winkelhöferová.

BEZ KINA, ALE S DIVADLEM

Kultura v Dejvicích kvetla ve všech dobách. "Byla tu obrovská spousta velkých biografů. Chodilo se do kina Svornost, kde je dnes Divadlo Spejbla a Hurvínka. Dále se chodilo do kin Kyjev, Orlík, Bruska a do dalších. Ani jedno ovšem nevydrželo dodnes a všechna po listopadové revoluci zanikla," vzpomíná paní Winkelhöferová. Krátce po roce 1989 naopak vznikl jeden z nejvýraznějších stánků kulturního dění Prahy 6 – Dejvické divadlo.
Za pozornost také stojí bluesovo-bigbítová scéna legendárního klubu Houtyš na Hanspaulce. Vznikl v roce 1976 a scházely se zde spřízněné duše nad pivem příslovečně špatným a písničkami příslovečně dobrými. "Byla to živná půda pro plno divokých lásek a přátelství, bláznivých, okamžitě realizovaných nápadů. Doba úzkosti přebíjená neustávajícím veselí," vzpomíná zpěvák a kytarista Ivan Hlas.

"Snad všichni znají Dejvice díky Lakomé Barce. Už dávno ale nejsou vesnicí za Prahou. Jde o výstavní pražskou čtvrť, vyhledávanou pro svůj klid. Mylně často lidé do Dejvic zařazují i část Bubenče a naopak mnoho lidí zapomíná, že součástí Dejvic je například i Hanspaulka nebo Baba." Ondřej Kolář, starosta Prahy 6

Co říkají místní lidé?

"Dejvice jsou báječné místo na bydlení, nejenže za rohem máme park Stromovku, ale na Kulaťáku je každou sobotu jeden z nejlepších trhů v Praze. Mám po ruce všechny obchody, které potřebuji, včetně spousty dobrých restaurací a kaváren. Co mě opravdu štve, je smrad, který pochází z blízké čističky, a málo nočních tramvají ve směru na Podbabu." Marie Alice Tabačíková, žije v Dejvicích přes dva roky

"V Dejvicích se žije krásně. Všude je to blízko, do centra i za Prahu. Co je tu tunel Blanka, je to ještě lepší. Jinak samotné Dejvice jsou jedna velká vesnice. V obchodech se potkáváme pořád se stejnými sousedy, obsluha už se mě i ptá na to, jak se mají děti. Je tu i dost dětských hřišť. Jediné, co tu jako matka postrádám, jsou bezbariérové vstupy do metra." Gabriela Houšková, žije v Dejvicích 15 let