Čekám teď čtyři roky pekla

     Navzdory škarohlídům sází Cyril Svozil už 28 let na vše, co souvisí s elektrickým vytápěním. "Asi největší krize nás postihla v polovině devadesátých let, kdy v souvislosti s debatou o dostavbě Jaderné elektrárny Temelín přišel tvrdý mediální útok proti přímotopům. Zachránilo nás, že jsme se orientovali na export," vzpomíná podnikatel, jenž svůj byznys už od roku 1990 rozvíjí z příhraničního lázeňského města Jeseník.
"A vidíte, dnes jde elektřina zase prudce nahoru, zvláště u nových nízkoenergetických domů," říká spokojeně byznysmen, když nás provází výrobním areálem mateřské firmy Fenix. Ukazuje nám provozy, kde dělníci vyrábějí topné kabely, rohože a sálavé panely. Mnohé linky jsou plně automatizované, nechybí ani robotizovaná pracoviště. Zvláště pyšný je ale pan majitel na novou firemní administrativní budovu v Jeseníku, postavenou za 15 milionů ve spolupráci s odborníky z ČVUT.
Právě ta má veřejnosti ukázat další možnosti elektrického vytápění. Podstatnou část spotřeby elektřiny zabezpečuje fotovoltaická elektrárna umístěná na střeše budovy.
Ta je propojena s bateriovým úložištěm. Elektřina, která se na střeše vyrobí, se v budově také stoprocentně zužitkuje, nic se nikam nepřeprodává. Systém je kvůli vyrovnání bilance propojen s běžnou sítí. V době nízkého tarifu se levná elektřina ze sítě používá k dobíjení baterií, v době vysokého tarifu dům funguje v takzvaném ostrovním režimu, bez pomoci zvenčí.
Svozil věří, že právě v kombinaci s domovními fotovoltaickými elektrárnami a bateriovými úložišti má elektřina jako zdroj pro vytápění velkou budoucnost. Zvláště proto, že si tyto systémy vystačí s relativně nízkými vstupními investicemi.
A tak někdejší zaměstnanec Rudných dolů Jeseník neváhá dále investovat do rozšíření výroby a prodeje.
Nejen doma, ale i v zahraničí. Nedávno v Jeseníku přikoupil polovinu sousedního průmyslového areálu po zkrachovalé továrně na ocelové konstrukce Hard. Svozilova skupina Fenix Group dnes výraznou většinu výrobků exportuje, a to do 63 zemí světa. Zaměstnává 323 zaměstnanců v sedmi zemích Evropy. Je největším evropským výrobcem velkoplošných sálavých systémů. Loni Svozilův holding, zastřešující už deset evropských výrobních a obchodních firem, dosáhl rekordních výnosů 1,44 miliardy korun.
Zisk měl 165 milionů. "Příležitosti pro další růst jsou vždy a všude, je pouze třeba je soustavně vyhledávat," nehodlá jesenický fabrikant šlapat na brzdu.

- Kromě Jeseníku máte výrobní závody i ve Velké Británii, Francii a Španělsku, koupil jste obchodní firmu v Norsku a naposledy před pár měsíci v Německu. K čemu je vám nakupovat západoevropské podniky, když si vše můžete dělat levněji v Česku?

Doma bychom možná byli v lecčems levnější, ale nám se ukázalo, že akvizice firem působících na zajímavých západních trzích jsou pro nás ve výsledku největším zdrojem dalšího růstu. Je to finančně dosti náročné, ale přináší nám to rychlejší expanzi. Poprvé jsme takto koupili závod na výrobu topných fólií ve Skotsku a během tří let jsme zaznamenali sedminásobný růst prodeje na britském trhu.

- Dostanete se na trh snáz, než když tam přijedete jako "obyčejní" Češi?

Nepochybně. Všechny ty původní západoevropské firmy byly soustředěny jen na relativně úzký sortiment výrobků, my dnes skrze ně nabízíme celé naše portfolio. Britská firma sice dál vyrábí topné fólie, ale kromě toho zákazníkům nabízí další naše produkty z jiných závodů mimo Británii. Tenhle model se nám velmi osvědčil. Zopakovali jsme to i v dalších zemích. Naposledy v Německu, kde jsme koupili obchodní firmu Limmer Group, s níž jsme dříve mnoho let úzce spolupracovali.

- Vidíte v tom návod, jak podnikatelé z východní Evropy mohou uspět na Západě?

My určitě chceme jít právě touto cestou. Důležité je – a to se nám potvrdilo v Británii, Španělsku i ve Francii –, že spousta tamních lidí slyší na pojem britský, španělský a francouzský výrobek. A jestliže se u nich prezentujete jako místní výrobce, tak už nesledují, zda v zemi vyrábíte desetinu, či sto procent výrobků. Přijímají vás daleko lépe než jinou zahraniční konkurenci, která tam žádnou výrobu nemá. Třeba Čechy nebo Číňany.

- Je to taková skrytá identita. Podobná jako v mladoboleslavské Škodovce, kterou my stále máme za českou firmu, byť má německé vlastníky.

Přesně tak. Nikdo už moc nezkoumá, co z toho bylo skutečně vyrobeno tady, důležité je, že v Čechách zůstala výroba a lidé mají práci. Škodovka je dnes samozřejmě stejně česká jako nošovické Hyundai s korejským kapitálem, ale třeba naši politici to berou stále jinak.

- Stalo se, že se tato vaše akviziční strategie někde nezdařila?

Měli jsme v merku i jednu firmu v Rusku a tam to nevyšlo. Rusko pro nás byl historicky velmi významný trh – jeden z největších – ale po zavedení protiruských sankcí se to zlomilo. Ačkoliv na naše výrobky se sankce nevztahují, prodeje šly v posledních letech prudce dolů. V Rusku se úplně změnilo klima. Dříve tam byly evropské výrobky brány jako pomyslný vrchol kvality, dnes Rusové vlastenecky upřednostňují domácí zboží. Naši tamní obchodní partneři dříve vůbec nemuseli Putina a chodili proti němu demonstrovat. Dnes se s nimi o politice nelze bavit, to je ztráta času. Putin je pro ně jediný velký vůdce. A my jsme se tomu výraznému poklesu prodejů chtěli bránit tím, že koupíme jednoho ruského výrobce, ovšem námi vyhlídnutá firma byla pro nás nečitelná. Tak jsme to zatím odpískali. Ale dlouhodobě chceme hledat cestu, jak se do Ruska vrátit.

- Naznačujete, jak i pro vás je velmi důležitá politická atmosféra v Evropě. Nakolik vás zneklidňuje třeba brexit nebo separatismus ve Španělsku?

Už si z toho děláme legraci, že kam vstoupí Fenix, tam přichází separatismus. Když jsme na začátku devadesátých let založili pobočku na Slovensku, přišlo rozdělení federace, koupili jsme firmu ve Skotsku, záhy tam bylo referendum o odtržení, převzali jsme podnik v Katalánsku a opět to samé. Je to určitě špatné, byznysu štěpení neprospívá, ale co se třeba brexitu týče, to tak úplně negativně nevidím. Teď myslím z pohledu Britů, pro nás i Evropu to špatné jistě je, protože Britové byli v EU ostrovem zdravého rozumu. Jsem ale přesvědčen, že Británie si nakonec dojedná s většinou zemí světa speciální obchodní dohody a využije hlavně své nadstandardní vazby na země Commonwealthu. I my bychom se z Británie takto mohli dostat na další trhy.

- Navzdory veškerému separatismu neochabuje globalizace. Nakolik je pro vás stále výhodou držet hlavní část výroby v Jeseníku, v regionu, kde je v rámci České republiky druhá nejvyšší nezaměstnanost a mzdy jsou spíše nižší?

Pokud je výroba z větší části automatizovaná a robotizovaná – o což se my snažíme –, nehraje už místo výroby tak významnou roli jako dříve. To je důvod, proč nemáme ani zásadnější problém s asijskou konkurencí. Tím, že je lidská práce omezena na co nejnižší míru, jsme i vůči Asiatům cenově konkurenceschopní. I v Británii už v podstatě máme plně automatizovaný provoz a náklady na lidskou práci jsou minimální. Samozřejmě když jsme britskou firmu koupili, zvažovali jsme, zda by se nevyplatilo výrobu přenést do Česka, ale ukázalo se, že v zásadě ne. Do automatizace a robotizace chceme investovat velké peníze, protože víme, že je to jediná možnost, jak v budoucnu obstát.

- Bude brzy jedno, kde se co vyrábí, náklady budou všude podobné?

Profesor Milan Zelený tvrdí, že globalizace už skončila. Já si to nemyslím, bude pokračovat. Zároveň věřím, že v té globální konkurenci je pro Česko obrovskou výhodou stále zachovalá průmyslová tradice. Pořád u nás průmysl tvoří klíčovou část HDP. Já jsem se vždycky podivoval, jak američtí či západoevropští topmanažeři bezhlavě "outsourcují" hlavně v Číně. Neuvědomovali si, že Číňané nebudou věčně pro ně jen vyrábět, že časem se vypracují na vyšší úroveň a připraví Západ o know-how. Technici a vývojáři musí být vždy v neustálém kontaktu s výrobou, v denním kontaktu, aby viděli i své vlastní chyby, které při vývoji udělali. Musí tam být ta zpětná vazba. Nejde výrobek vyvíjet ve Francii či v USA a vyrábět v Číně. To musí být spojeno, jinak se vám know-how do Číny přenese. Však to vidíme, co se stalo třeba s Intelem, s jeho počítačovými čipy. A já to vidím i v Norsku, kde už několik let působíme. To je podle mě velmi nešťastná země.

- Proč nešťastná, když je jedna z nejbohatších?

Norové si samozřejmě žijí neuvěřitelně dobře, mají velmi vysoké příjmy, které jsou odvozeny od nerostného bohatství, nicméně až ta ropa skončí – ne že by došly zásoby, ale fosilní paliva budou překonána –, tak oni už nebudou mít na co v těch uvadajících výrobních odvětvích navazovat. Už na to nemají ani odborné školství, jelikož mnohé technické profese tam teď nejsou vůbec potřeba. Má to obrovské dopady – celá řada profesí navěky mizí, tradice je ničena. Kdybyste ji chtěl obnovit, už nemáte jak. A všechny tyto země, jako je Norsko, budou mít velký problém. Stejně jako třeba Francie, kterou znám od roku 1990, protože to byl náš první exportní trh. My jsme tam dříve spolupracovali s podniky, které měly pět tisíc zaměstnanců, dnes jich mají 200. Jsou v Paříži, ale výrobu mají v Tunisku, na Ukrajině, v Egyptě či v Rumunsku. To už se zpátky nikdy nevrátí, oni už nebudou mít na co navázat.

- Česko je podle vás na tom výrazně lépe?

My máme velké štěstí, že u nás k tomu nedošlo. A máme tak velkou šanci uspět v tom, co s novými technologiemi přichází. Umíme stále vývoj a výrobu propojovat. Budeme mít pořád schopné techniky, lidi s praktickými zkušenostmi z provozu, pouze přeskočíme na onu automatizovanou a robotizovanou úroveň.

- Velkým tématem pro české hospodářství je rychlý růst mezd a platů. Mluví se o něm v médiích víceméně jen pozitivně, moc se neřeší, jaké může mít překotný růst dopady.

Já mohu Česko srovnávat s jinými zeměmi, kde máme podniky. Vůbec nemám pocit, že by čeští zaměstnanci, kteří mají proti Britům třetinové příjmy, měli horší kvalitu života. Mělo by to být přece obráceně – měli bychom tlačit na nezvyšování životních nákladů, pokud tu chceme udržet výrobu a práci pro všechny lidi. Upřímně řečeno, 40 procent populace nikdy nebudou žádní ajťáci, není přece možné je vylučovat z té budoucí společnosti a sázet jen na high-tech výrobu. Je třeba tu udržet i jednodušší práci, kterou jsou schopni naši lidé zvládat, umožnit všem žít relativně slušný život. Já tvrdím, že společenský tlak by měl směřovat i k tomu, abychom zůstali levnou zemí. A to má v rukou stát, který ovlivňuje ceny vodného, stočného, telekomunikačních poplatků i energií. Amerika z toho, že je levná, vždy profitovala. Jakoukoliv krizi prožila méně bolestivě než Evropa. V Evropě bez velkých státních subvencí nejsou lidé schopni přežít, životní náklady jsou výrazně vyšší než v USA. Neznamená to, že Američané žijí horší život.

- Nová ekonomika je spojena i s tlakem na energetické úspory. Kde vidíte místo pro svou firmu?

Vidím obrovské možnosti v tom, že dokážeme nabídnout systémy, kdy si třetinu roční spotřeby elektřiny vyrobí lidé doma sami. To je velký skok. To, co vyrobíte, díky bateriovému úložišti stoprocentně zužitkuje, nic nebudete přelévat do sítě, někam dodávat. Úložiště je například vybaveno systémem, který je schopen na základě předpovědi počasí rozpoznat, jak druhý den bude, zda si svou spotřebu dokážete vyrobit z fotovoltaiky nebo nakoupíte ze sítě. Podle toho se systém dopředu zařídí.

- To jsou řešení pro domácnosti. Co nabízíte firmám?

Nesoustřeďujeme se jen na rezidenční výstavbu. Teď v našem výrobním areálu v Jeseníku chystáme k testům velké bateriové úložiště, které by mělo být schopno udržet v provozu klíčové provozy celé naší fabriky, když dojde k výpadku elektřiny. Ale hlavním efektem by mělo být vyřešení problémů s nekvalitou v dodávkách elektřiny, problémů s mikrovýpadky. To je totiž dnes, ač se o tom málo ví, poměrně zásadní problém, který trápí řadu průmyslových podniků. Jde o to, aby jim to nevyhazovalo automatizované a robotizované linky, které jsou na nekvalitu dodávek velmi háklivé. I na tomto řešení spolupracujeme s odborníky z ČVUT. Když se osvědčí, chceme je nabídnout dalším firmám.

- Hitem doby jsou i elektromobily. Tam se také dokážete uplatnit?

Chceme se na tomto růstu podílet. I to byl jeden z důvodů, proč jsme investovali do start-upu AERS. Hodláme spolupracovat s řetězci benzinových pump, u nichž mají vyrůst nabíjecí stanice. Pumpy mají velký problém s elektropřípojkami, nejsou na takové odběry elektřiny stavěny. Ono nabít rychle jednu jedinou teslu není vůbec jednoduché, asi žádná přípojka u té současné stanice to není schopna utáhnout. Takže my nabízíme kontejner s bateriemi, které budou kontinuálně dobíjeny ze sítě, a když přijede elektromobil, může se jednorázově a rychle nabít z té baterie. Tušíme, že o to bude velký zájem.

- Mluví se o decentralizaci energetiky a ostrovních energetických systémech. K čemu to podle vás povede?

Čekají nás nepochybně velké změny, ale nemyslím si, že tady v Evropě kromě nějakých horských chat a osamělých staveb na odlehlých místech mají ostrovní systémy smysl. To je zbytečné, jednak ceny elektřiny nejsou u nás nějak dramaticky vysoké a kvalita sítě je také relativně dobrá. Jde spíše o to najít způsob, jak s tou sítí aktivně kooperovat. Něco si vyrobím sám, něco vezmu ze sítě – a to je naše filozofie. Jdeme tou cestou, aby nové domy byly aktivní součástí energetické soustavy. Pokud byste chtěl ostrovní systém, potřebujete mnohem větší fotovoltaickou elektrárnu, mnohem větší úložiště, mnohem větší investici. A je to vlastně u nás zbytečné.

- Podporujete stavbu nových jaderných bloků?

Vždy tu bude potřeba vyrobit nějakou levnou elektřinu ve velkém objemu. Ten základ. Když nebude uhlí, jiný zdroj než jádro nevidím. Ale pokud by se podařilo naplnit náš koncept, že si každý vyrobí 30 procent spotřeby sám, dovedete si představit jaké obrovské efekty to může mít? Elektřina může zůstat levná, nevidím důvod ji něčím nahrazovat. Je tu obrovský prostor zapojit daleko více fotovoltaik – malých, na střechách, ne zhůvěřile na polích. Já jsem odpůrce i větrníků, které jsou stejně obludné jako tovární komíny.

- Byl jste mnoho let členem ODS, jak teď z Jesenicka pohlížíte na současnou českou politiku?

Když jsem v roce 2010 z ODS odešel, tak jsem potom volil svobodné, než jsem zjistil, že se nedostanou ani přes tři procenta. Vzdal jsem to. Teď jsem po dlouhé době zase volil ODS, ale abych pravdu řekl, lituji toho.

- Proč?

Myslím si, že první, co se v politice musí respektovat, je výsledek voleb. Pravda je, že Babiš, kterého já osobně vůbec nemusím, nijak jej neuznávám, volby vyhrál. A velmi přesvědčivě. A základem demokracie je to respektovat. Je chyba, když ODS říká: My s Babišem nikdy! Já bych s ním do vlády také nešel, to je příliš velké riziko, ale mohla by stačit nějaká tolerance vlády výměnou za to, co ona nesmí nikdy udělat. To by byla správná cesta. Babiš nemá žádnou vizi, vyhraněný program, je schopen se domluvit s kýmkoliv, ale pokud by měl mantinely v ODS, věřím, že by zůstal středopravicový. Takto potáhne zemi doleva. A čekám, že tu bude čtyři roky peklo. Stačí poslouchat debaty o nemocenské. ODS je jediná schopná tomu zabránit.

- A nevadí vám Babišovo trestní stíhání?

Po tom, co se stalo s Nečasem po puči v roce 2013, mám obavy, že se u nás dá instrument trestního stíhání zneužít na kohokoliv. Tím neříkám, že je to Babišův případ, ale ta tendence vyvolávat trestní stíhání tady je pořád přítomna. Zabírá to a děje se to, proto bych tomu prostě nepřikládal takový význam. Volby proběhly v době, kdy se o Babišově stíhání vědělo, přesto mu ti lidé dali legitimitu. Bavil jsem se o tom se Zbyňkem Stanjurou (šéfem poslaneckého klubu ODS, pozn. red.) a on mi říkal, to by byla zrada na voličích, jít s Babišem, my je už zradili tolikrát… Ale já mu říkám, vy jste je zradili jinak, protože jste vyměnili program. Říkali jste, nezvýšíme daně, a zvýšili jste je. Když ODS přístup nezmění, budou její poslanci čtyři roky jen chodit pro peníze se sáčky od svačiny, víc nesvedou.

Akvizice firem působících na zajímavých západních trzích jsou pro nás největším zdrojem dalšího růstu. Dříve byly v Rusku evropské výrobky brány jako pomyslný vrchol kvality, dnes Rusové vlastenecky upřednostňují domácí zboží. Norsko je nešťastná země. Žije z příjmů z ropy. Ale až budou fosilní paliva překonána, nebude mít v uvadající výrobě na co navazovat. Cyril Svozil (63) Narodil se v Prostějově. V roce 1978 absolvoval Hornicko-geologickou fakultu VŠB v Ostravě. Po vojně nastoupil do Rudných dolů Jeseník, kde pracoval od pozice mistra až po vedoucího výroby. V roce 1989 byl mluvčím OF v Jeseníku. V roce 1990 založil na zelené louce firmu Fenix zabývající se výrobou elektrických topných systémů, kterou dodnes rozvíjí. V letech 1993 až 2010 byl členem ODS.