Praha si posvítí na slunce

Meteorolog Jan Zákopčaník se kdysi loučil slovy "slunce v duši". Praha i další města mají problém, který by se dal nazvat "slunce v bytě".

Pravidla na proslunění domovů leckdy brání kvalitní zástavbě.

PRAHA Pravidla pro výstavbu v celé republice mají kromě jiného i podmínku, že byty mají být prosluněné. Je to veličina, která se poměrně složitě měří, ve zkratce lze říct, že se dostatečná prosluněnost bytu měří podle toho, že 1. března dopadají přímé sluneční paprsky na třetinu podlahové plochy, a to nejméně 90 minut.
Povinnost podle některých dostatečnou prosluněnost bytu nezaručí, má ale zásadní vliv na urbanistickou podobu města. V podstatě totiž vylučuje stavět domy v klasické blokové zástavbě, která dělá město městem, a nahrává zástavbě podobné té na sídlištích.
Hlavní město chce teď přísnou normu zrušit. Může, protože má jako jediné výjimku a smí se řídit vlastními stavebními předpisy. Jejich novelu, která by požadavek na proslunění odstranila, má podle informací LN zítra projednávat rada. "Byty budou i nadále světlé a zdravé pro život, nechceme se vrátit zpátky do 19. století. Tahle norma to ale nepřináší, akorát způsobuje, že se v podstatě nedá stavět hezké město," říká k tomu ředitel pražského Institutu plánování a rozvoje (IPR) Ondřej Boháč a dodává, že Praha svými předpisy zajišťuje světlost bytu už nyní, a to například díky požadavkům na odstup budov.
Nejde přitom jen o "hezké město". Zrušení normy by mohlo výstavbu bytů, kterých je nyní v Praze zoufalý nedostatek a jejichž ceny stoupají čím dál výš, urychlit. Projednávání všech povolení by mělo totiž o jeden spor, na kterém se investoři s úředníky zadrhávají, méně. I to je v Praze, kde se loni vyšplhala reálná doba od žádosti o povolení po zahájení stavby bytového projektu na neuvěřitelných sedm let, dost.

Málo slunce? Tak je to ateliér

Do budoucna je ale neméně důležitý i dopad na estetickou část. Praha se chce v příštích letech zaměřit především na výstavbu v brownfieldech, které nabízí obrovské nevyužité plochy v centru nebo širším centru města. Stavět by se mělo v průmyslových zónách v Bubnech, na Smíchově, Žižkově nebo kolem Masarykova nádraží. Vzhledem k tomu, že tady budou vznikat celé nové čtvrti, je žádoucí, aby zástavba byla i kvalitní. Dlouhodobě jsou přitom v Praze nejžádanější byty v těch částech města, které by kvůli pravidlům na proslunění nemohly vzniknout. Jde například o Vinohrady nebo Dejvice, které vznikaly v době, kdy požadavky na proslunění platné nebyly. Dnes se architekti a developeři normám přizpůsobují.
"Vznikají tak zvláštní domy na podivných půdorysech, které dohromady nemohou tvořit smysluplný kus města. Stavebníci dnes natáčejí, prohýbají a snižují stavby, aby podmínku splnili," dodává Boháč. Jako příklad uvádí IPR Rezidenci v Jeseniově ulici na pražském Žižkově, kde namísto domů s vnitrobloky, charakteristickými v okolní zástavbě, musel architekt navrhnout absurdní půdorys. Ani tak ale pravidlo nesplnily všechny byty a některé tak musely být zkolaudovány jako ateliéry.
Praxe ukazuje, že i o ty mají lidé zájem, a to přesto, že pravidla na proslunění nesplňují. Mají ale jedno velké praktické minus – člověk sice na ateliér dostane hypotéku, nemůže si ale na ni odečíst náklady ze základu daně a nemůže si do něj ani nahlásit trvalé bydliště. Pro ty, kteří chtějí bydlet vměstské části, která má parkovací zóny, může být i tohle významný problém – nedostane rezidenční kartu a parkovné se mu o desetitisíce prodraží.
Netýká se to přitom jen novostaveb, zkolaudovat nejdou kvůli proslunění ani ty byty, které se v čase změnily na kanceláře a teď je poptávka z nich znovu udělat obytné prostory. I ty končí jako ateliéry.
"Požadavky na proslunění tak nepřímo podporují vysidlování centrální části města. Stavební předpisy měst, která se z hlediska kvality bydlení pravidelně umisťují na nejvyšších příčkách v žebříčku hodnocení obytných kvalit, například Vídeň, Berlín, Mnichov, Curych, Amsterdam nebo Kodaň, požadavky na proslunění bytů nemají předepsány," uvádí materiál pro pražskou radu.

Proslunění versus klimatizace

Ministerstvo pro místní rozvoj, jež má problematiku v gesci, namítá, že nemá signály, že by požadavky na prosluněnost bytu znemožňovaly v Česku stavět v blokové zástavbě. Kromě Prahy má k normě výhrady ale například i Brno. "Proslunění velice limituje stavění bytů, v podstatě se nedá stavět bloková zástavba. V Brně vlastní předpisy nemáme, platí tady stavební zákon, takže snahu Prahy podporujeme, ale je to běh na dlouhou trať. Celková otázka proslunění by se měla ve stavebním zákoně upravit," míní ředitel Kanceláře architekta města Brna Michal Sedláček.
Ministerstvo nevylučuje, že by se tak mohlo stát. "Problematiku stavebního práva bude ministerstvo řešit zcela nově v rámci rekodifikace veřejného stavebního práva, na které se v tuto chvíli pracuje," sdělila tisková mluvčí ministerstva Veronika Vároši.
Podle Boháče by proslunění bytu neměla být norma, ale jedna z kvalit bytu, podobně jako třeba výhled. Hlavní město bymělo zároveň doporučit změnu jiné vyhlášky tak, aby měly byty podobně jako třeba energetický štítek, informaci o tom, jak je byt prosluněný. Nevznikaly by pak absurdní situace, kdy musí investor na jedné straně splnit požadavek na proslunění, a zároveň normy, které se týkají chlazení bytů. Vznikají tak stavby, které se kvůli slunci snadno přehřívají a musí mít zabudovanou klimatizaci. A je tu ještě jeden paradox. "Požadavky na proslunění jsou ryze stavebně technické, nikoliv hygienické. Je k dispozici řada příkladů, kdy vzhledem ke konfiguraci okolních staveb má normativně,neosluněný byt‘ v průběhu roku více slunečního záření než byt normativně,osluněný‘," cituje materiál soudního znalce v oboru projektování Viktora Zwienera.
Požadavky na oslunění mají podle materiálu výhradně postkomunistické země. "Pokud srovnáme obytné prostředí, které plně vyhovuje současným požadavkům na oslunění staveb, s prostředím, které často tyto požadavky nesplňuje, většinou srovnáváme zástavbu sídlištního typu se zástavbou takzvaného tradičního kompaktního města, tedy se širším městským centrem. Přitom výrazně srozumitelnější a žádanější bydlení v centru města chápe současný předpis ve smyslu požadavků na oslunění jako místo, které je pro bydlení nevhodné," zní stanovisko architekta Michala Kohouta z Ústavu nauky o budovách Fakulty architektury ČVUT.