Stávka železničářů ve Francii

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
A stále posloucháte Český rozhlas Plus. Ve Francii stávkují železničáři proti záměru vlády reformovat státního dopravce SNCF. Francouzský premiér Édouard Philippe v rozhovoru pro deník Le Parisien zkritizoval kvalitu služeb státního podniku. Stávky komplikují Francouzům odjezdy na dovolenou, v některých městech, jako třeba v Lyonu, Bordeaux nebo Dijonu totiž začaly jarní prázdniny. Nejenom stav francouzských státních drah, ale také jejich návaznost na jiné evropské země teď proberu s Petrem Moosem, někdejším ministrem dopravy. Dobrý večer.

Petr MOOS, bývalý ministr dopravy
Dobrý večer.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
Nejdřív přece jen otázka na SNCF samotnou. V jakém stavu je tedy státní dopravce ve Francii?

Petr MOOS, bývalý ministr dopravy
SNCF je velmi komplikovanou a přitom technicky velmi silnou firmou. Je to státní firma, jak jste řekli ve Zprávách, a v Evropě vlastně veřejnost ví, že SNCF je nesmírně společnost prestižní. Francouzské společnosti to, že je ve vlastnictví státu, tak si na tom zakládají. A má svůj obrovský výzkum, má velké propojení i s infrastrukturou, to znamená s vlastními dopravními cestami a podobně. Ale to všechno už je proti pravidlům dá se říct Evropské unie. Jestliže chceme v dopravě docílit pokroku a efektivity, tak je třeba dopustit, aby v těch službách došlo k soutěži, aby podmínky byly vystaveny soutěži a ty společnosti byly nuceny zlepšovat podmínky jak ekonomické, tak i vlastní technické a pro pasažéry, pro cestující vlídné.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
Jinými slovy, ve Francii není velká konkurence privátních společností na železnici?

Petr MOOS, bývalý ministr dopravy
No, to právě že ne, právě ten krok, který připravuje vláda, který nastiňuje, tak má otevřít liberalizaci trhu v železniční dopravě, a k tomu je třeba splnit čtyři takové podmínky. Říká se tomu někdy čtyři železniční balíčky, které byly před řadou let v Evropské komisi, tenkrát ještě v EHS, formulovány. A na prvním místě je kapitalizace státních podniků. To znamená vytvoření akciových společností s účastí státu, nebo plné vlastnictví státu, ale akciových společností, tak, aby tu společnost bylo možno vystavit obchodní soutěži s jinými subjekty, které mají právo vstoupit na železniční síť a nabízet služby. To je pro Francouze a zejména tedy pro pracovníky SNCF něco, co je solí v očích, protože jakoby se té konkurence báli nebo komfortní život, který mají, tak jakoby se tím měl změnit. U nás něco podobného bylo na konci 90. let, začátek tohoto tisíciletí, kdy se transformovaly naše České dráhy.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
A jak moc využívají teď Francouzi vlaky, ve srovnání s námi?

Petr MOOS, bývalý ministr dopravy
No, /jaksi/ v naturelu Francouzů vlaková, nebo železniční doprava není jak se u nás, promiňte mi ten výraz, že to je socka. To znamená, že je jenom pro sociálně slabé. Naopak. Cestovat francouzskými železnicemi často představuje příjemný zážitek, zejména těmi vysokorychlostními. No ale zapomněl jsem ještě říci, že v těch čtyřech balíčcích, tam je ještě důsledné oddělení správce infrastruktury od poskytovatele dopravních služeb, tam musí nastoupit funkce regulátora, což je institut, který je známý ve Spojených státech už mnoho desetiletí a v západní Evropě už se celkem ustálil tento pojem, i v České republice už máme regulátora v železniční dopravě. Jiným dalším krokem má být oddlužení železničních podniků, které jsou státními podniky, a umožnění přístupu alternativním dopravcům na síť železniční v dané zemi. Třeba i zahraniční, tak jako to u nás známe v pohraničí třeba v severních Čechách a podobně.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
Teď bych se ráda dostala k onomu evropskému propojení železnic. Jak se daří Francii zapojovat se do toho systému evropských tratí, které vedou napříč státy?

Petr MOOS, bývalý ministr dopravy
Tak celkem dobře. Dá se říct, že Francie spolu s Německem jsou vůdčími státy v této oblasti koordinační. Dokonce měly hlavní slovo při volbě koridoru v železniční dopravě. A jenom co tedy vázne, je ta skutečnost pustit na vlastní tratě i železniční společnosti zahraniční, to znamená, aby měly možnost lokomotivy, které táhnou nějaký osobní vlak, tak aby měly možnost jezdit i po francouzských železnicích, přestože řekněme jsou vlastněny Deutsche Bahn nebo jinými společnostmi. Takže tady je prostě určitá obava železničářů ve Francii z tohoto procesu. Ale možná že to je obava lichá, protože ona ta konkurence vede ke zlepšení kvality, zlepšení nabídky a tím pádem i zlepšení poptávky po osobní železniční dopravě, ale i nákladní. A tím pádem se zaměstnají další železničáři, ale třeba v jiných alternativních společnostech, takže... Ovšem to už přeci jenom trochu sahá na tu jistotu, kterou dneska těch 150 tisíc zaměstnanců SNCF má. No takže 50 000, zhruba třetině, se to tak nelíbí, že vstoupily do stávky.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
No a pokud bychom na závěr to měli vzít ještě více ze široka v Evropě. Co podle vás brání lepšímu propojení železnic zejména v Evropské unii. Kde se to například daří a kde méně?

Petr MOOS, bývalý ministr dopravy
Tak daří se to přeshraniční spolupráci státu, to vidíme u nás, ale nedaří se to ještě v dálkové dopravě. Problémy jsou určité v ochranářských přístupech v nákladní dopravě. Nicméně tohle všechno právě má odstranit dokonalá liberalizace, na kterou mají dohlížet regulátoři v jednotlivých státech. Dokonce vím, že Evropská komise uvažovala o zřízení jakéhosi superregulátora, který by ty regulační činnosti, to jest hlídání, zda přístup na dopravní síť je regulérní pro všechny zúčastněné, tak aby se nestalo, že ti národní dopravci, hlavně jako je právě SNCF nebo u nás České dráhy, zda nemají, nejsou zvýhodňovány vůči jiným dopravcům jak to třeba známe u nás. A ta úloha regulátora u takového to síťového odvětví je prostě nudná.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
Petr Moss z Ústavu aplikované informatiky v dopravě fakulty dopravní ČVUT a také bývalý ministr dopravy. Děkuju vám za rozhovor. Na shledanou.

Petr MOOS, bývalý ministr dopravy
Děkuju, na shledanou.