Co se chystá ke zlepšení situace s parkováním kamiónů?

"Radši informace nebudeme posílat vůbec, než abychom posílali ty špatné," říká Zdeněk Lokaj z ústavu aplikované informatiky Fakulty dopravní ČVUT v Praze. Hovořili jsme s ním o jeho práci na projektech, ze kterých se bude vycházet při řešení systému o volných parkovacích místech pro kamióny na nejvytíženějších tazích.

- O čem je vaše práce spojená s parkováním kamiónů?

Když budu mluvit konkrétně, tak z pohledu parkování jsme realizovali před třemi lety výzkumný projekt s Ústavem informatiky Akademie věd a se společností Kapsch. Šlo o predikci obsazenosti parkovacích míst na dálnici D5. Predikční model byl online, pracoval totiž s reálnými hodnotami z mýtného systému v daném čase. Aktuální data jsme měli s pětiminutovým zpožděním a nad tím běhaly predikční algoritmy a počítaly výhled na hodinu až na dvě, kolik bude zhruba na daném parkovišti volných míst. Díky tomu, že předáme tuto informaci řidičům, jsme schopni distribuci parkujících kamiónů více rozložit mezi parkoviště. Nikdy to ale nebude úplně rovnoměrné, protože řidiči se rozhodují subjektivně. Někde můžou mít lepší bagety, tak tam zkusí zaparkovat, nebo tady parkuje kámoš, tak tam zaparkuje, protože večer budou hrát karty. Mají zkrátka nějaké zvyky, nebo mají nařízení od svých dispečerů, kde mají zastavit. Stále jde ale o to řidičům poskytnout platné a aktuální informace, aby se mohli sami rozhodovat jenom podle toho, jestli tam volné místo je, nebo není.

- Říkáte před třemi lety, proč už to někde neběží?

Ne že bychom nechtěli dávat informace řidičům, kolik je kde parkovacích míst. Už na začátku jsme ale měli problém. Testovali jsme na parkovištích detekční puky, kamerový systém i mikrovlnné snímače, abychom dokázali chování parkoviště nakalibrovat pro predikční model. Chybovost měření byla ale až 10 procent. To je pro tyto účely strašně velká chyba, která se vám ještě cyklí. Poslat jakoukoliv informaci řidičovi do nějaké aplikace, nebo jí vysvítit na tabuli, to už je to nejjednodušší. Nejdůležitější je mít kvalitní a důvěryhodné informace. Když budete mít aplikaci, která vám říká, že na parkovišti není místo, ale vy stejně zaparkujete, tak poprvé mávnete rukou. Podíváte se podruhé, aplikace vám bude opět tvrdit, že není místo, ale opět zaparkujete. Takže už té aplikaci budete přestávat věřit a potřetí se už ani nepodíváte, protože si budete říkat, že nefunguje. Vy sice máte možnost informaci poskytnout, ale máte jen jednu nebo dvě šance, aby vám lidé věřili. Když důvěru ztratíte, tak aplikace zapadne v dějinách lidstva a nikdo o ní nebude vědět. Opravdu se musí hodně zapracovat na primární části sběru dat.

- A pracuje se na tom?

Státní fond dopravní infrastruktury financoval studii, kde se testovaly technologie pro detekci obsazenosti parkovacích míst na parkovištích v Klimkovicích u Ostravy. Realizovalo ji Centrum dopravního výzkumu. Vyzkoušeli různé technologie a sledovali, které jsou optimální pro daná parkoviště. Nyní se dokončuje závěrečná zpráva. V rámci evropského projektu URSA budou v Klimkovicích a v Antošovicích u Ostravy osazena vybranou technologií čtyři parkoviště, vždy dvě a dvě v každém směru. Fakulta dopravní ČVUT v Praze v tomto projektu působí jako projektový manažer pro ŘSD, které na projekt URSA získalo peníze z evropského fondu CEF. Nyní se vysoutěžily dvě zakázky na funkční a technickou specifikaci jak systému na parkovištích, tak centrálního systému. Součástí projektu bude také mobilní aplikace, prostřednictvím které budou řidiči aktuální informace získávat. Jedná se o pilotní projekt. Pokud vše bude fungovat, budeme se s ŘSD bavit co dál.

- Jak asi bude aplikace fungovat?

Již ve zmíněném predikčním projektu jsme měli morální problém. A to, jestli máme řidiči říkat, že je vyčerpaná "namalovaná" kapacita, například 35 míst, nebo mu máme tvrdit, že tam ještě zaparkuje, protože vím, že se na parkoviště ve skutečnosti vejde třeba i 55 kamiónů, pokud budou parkovat všude možně. Oni si vždycky to místo najdou. To je otázka, co jim mám říkat? Když jim říkám, je tam místo, tak je nabádám k tomu, aby parkovali a porušovali vyhlášku o provozu na pozemních komunikacích. Na druhou stranu naplňují nařízení, kde jim je předepsáno, jak mají vykonávat odpočinek. To jsou přesně ta dilemata, která řešíme. U nás jsme to v rámci predikčního modelu vyřešili tak, že se jim do mobilní aplikace posílal pouze semafor. Jednoduché a srozumitelné: červená znamená, že s velkou pravděpodobností nezaparkuješ. Oranžová, že tam ještě nějaké místo bude a zelená indikuje, že místo bude určitě. Technologie je pro nás nástroj a je to o tom, jak ji uchopíme. Radši informace nebudeme posílat vůbec, než abychom posílali ty špatné.