Původně studenti pražského ČVUT před lety založili start-up Ackee, ze kterého se postupem času stala úspěšná firma.
I tak ale pro ně bylo vítězství v soutěži o aplikaci, na které lidé najdou přímé přenosy z jednání Bundestagu nebo statistiky o hlasování, překvapením.
V českých výběrových řízeních je téměř vždy špatně napsaná dokumentace nebo podmínky, proto jsme odešli do zahraničí, říká jeden z majitelů firmy Josef Gattermayer.
Česká vývojářská firma Ackee dosáhla neobvyklého úspěchu. U německého Spolkového sněmu vyhrála zakázku na vývoj mobilní aplikace, přes niž budou zájemci získávat informace o tamním parlamentu nebo třeba sledovat jednání v přímém přenosu. Je to přitom první podobná zakázka, kterou původně start-up tří spolužáků z pražského ČVUT získal. A to i proto, že se rozhodl ignorovat zakázky pro tuzemské úřady a instituce a zamířil do zahraničí. "České veřejné zakázky na IT jsou často tak špatně napsané, že jsou skoro nesoutěžitelné," říká jeden z majitelů Ackee Josef Gattermayer.
Jak se mladá firma z Prahy dostane k zakázce pro německý Spolkový sněm?
Byla to trochu náhoda. Přihlásili jsme se do výběrového řízení, které nás zaujalo tím, že bylo celkem rozumně napsané.
Co znamená rozumně napsané?
My se moc neúčastníme výběrových řízení pro veřejnou správu v Česku, protože se většinou soutěží na cenu. Tedy že zadavatel dá specifikaci, která ale nikdy není dokonalá, spíše je hodně nejasná, a potom chce znát cenu. Ale ta cena se hrozně liší podle toho, jak kvalitně a co vlastně chcete dodat. Ve výběrovém řízení na cenu jsme absolutně nekonkurenceschopní, protože to děláme dobře a nechceme, aby naše aplikace vypadaly jako budík, který máte v operačním systému telefonu.
A většina těch tendrů veřejného sektoru, které jsem v Česku viděl a do kterých nechodíme, vás k tomu tlačí. Třeba jen grafická podoba určité aplikace ovlivňuje náročnost a cenu o třicet procent. My chceme dělat hezké aplikace a grafiku na míru, ale pak jsme náročností i cenou úplně jinde.
Němci vás tedy přesvědčili tím, že netlačili jenom na cenu?
Ano. Měli to postavené tak, že chtěli koncept. A napsali k tomu: Nevíme, jak má ta aplikace do detailu vypadat, ale rámcově bychom tam chtěli toto a budeme hodnotit to a to a to.
To vypadá logicky. To se u nás neděje?
Ne.
Jak vypadá české výběrové řízení?
Většinou se to zadá právníkům, kteří vytvoří čtyřicetistránkový dokument, kde je technická část minoritní. Tím se oni tváří, že vše je specifikované – víme, co chceme, jen dejte cenu. A protože soutěžíme otevřeně, vybereme to s nejnižší cenou. Což je v takovém případě nesmysl.
Proto se v Česku nehlásíte do soutěží pro veřejný sektor?
Téměř vždy je špatně napsaná dokumentace nebo podmínky, takže jsou nesoutěžitelné. Nás si naopak klienti často sami vybírají a oslovují nás přímo, od start-upů až po opravdu velké korporace.
Je tedy špatně postavený zákon o zadávání veřejných zakázek?
Zákony jsou postaveny dobře. Do dvou milionů korun můžete použít uzavřenou soutěž, což se má využívat na ty koncepční a přípravné práce, ale využívá se to na to málo. Za ty dva miliony jste schopen si v pohodě nadefinovat, co budete soutěžit na cenu. Zákony nastavené jsou, potíž je ale v alibismu a absenci know-how na straně zadavatele, což souvisí samozřejmě s tabulkovými platy, rozpočty a podobně.
Vraťme se k té aplikaci pro Bundestag. K čemu má sloužit?
Je to náhrada stávající aplikace, která je plně funkční, ale za téměř deset let už přece jenom zastarala. Je určená pro novinářskou obec a veřejnost, která se zajímá o to, co se v Bundestagu děje. Máte tam jak živý přenos ze zasedání, tak starší záznamy, jsou tam zprávy Bundestagu, přehledy jeho poslanců a klubů i záznamy o hlasování.
Ta stará aplikace má od roku 2004 celkem 850 tisíc stažení a my máme za úkol ji nahradit. Zabodovali jsme funkčním, až minimalistickým pojetím aplikace.
Vy jste si už v Berlíně založili i pobočku, proč zrovna tam?
To, že chceme jít za hranice a nezůstat zasekaní v české kotlině, jsme věděli už dlouho. Možnosti byly tři. První byla jít do USA, kde je ale obrovský přetlak a uspět tam je složité. Náklady s tím spojené a rizika jsou nereálné, protože se přetlačujete například s Indy, kteří mají ceny úplně někde jinde. Druhá možnost byl Londýn, který je blíž a dá se líp obsluhovat. Ale poměr mezi nájmy a platy na jedné straně a tím, co můžete získat, není tak dobrý. Navíc se očekává brexit.
Nakonec jsme se rozhodli pro Berlín. Jsou tam snesitelné náklady a je to hlavně blízko, z Prahy tam jste vlakem za čtyři hodiny. Když je tvůrčí fáze a řešíme něco technického, není problém, aby hned přijel i programátor z Čech. A to je oproti ryze outsourcingovým firmám naše výhoda, kterou bychom například v Americe neměli.
Bude to vaše první větší zakázka v Německu?
Rozhodně ne. My už z Německa máme třetinu svých zákazníků, přes partnery jsem tam celkem silní. Ale loni jsme se rozhodli odstřihnout se od partnerské sítě a postavit si vlastní.
Co tam už máte za sebou?
Například aplikaci pro německou tiskárnu triček Hi5 – před dvěma lety jsme udělali Photoshop v prohlížeči, kterým si můžete navrhnout tričko, jaké chcete, a oni vám ho vytisknou. To bylo tehdy dost inovativní, plně na technologii HTML 5. Dělali jsme také mobilní aplikaci pro německou banku Grenke.
Jak těžké bylo prosadit se?
Hodně nám pomohly reference z Čech, když jsme dělali pro firmy, které v Německu znají. Když v Německu řeknete, že jste dělali aplikaci pro T-Mobile, tak to má mnohem větší zvuk než u nás, protože německý trh je mnohem větší a prosadit se tam u T-Mobilu je mnohem těžší než u nás. Je ale výhoda, že už jsme poměrně velká firma. Protože ty větší zakázky typu Bundestag nedají nějaké garážové firmě se šesti programátory.
Asi vám pomáhá i to, že můžete být lacinější než německé firmy.
Rozhodně nekonkurujeme cenou, občas jsme i dražší než německé firmy, protože hodně staví na outsourcingu. Mají místní designové oddělení, ale vývoj outsourcují třeba na Ukrajinu. To my neděláme a pár výběrových řízení už jsme naopak prohráli proto, že jsme byli dražší než lokální německé firmy.