Na jaře se v Krkonoších objeví pět nových lávek. Navrhli a vlastními silami je postavili studenti Fakulty architektury ČVUT v Praze.
Na stavbě lávek pracovali studenti před budovou Fakulty architektury, kde je ve čtvrtek 18. ledna za účasti vedení fakulty, rektora ČVUT a zástupců Správy Krkonošského národního parku představili veřejnosti. Než na horách roztaje sníh, budou lávky k vidění dejvickém kampusu ČVUT.
Spolupráce fakulty a nejstaršího českého národního parku začala na jaře 2017, kdy architektka Hana Seho oslovila Správu KRNAP. „Největší radost architekt prožívá, když vidí realizovaný vlastní nápad, když si může ověřit, jak se který materiál chová, jak vypadá a voní. Chtěli jsme předběhnout čas a dát našim studentům tuto nabíjející zkušenost ještě ve škole,“ vzpomíná vedoucí ateliéru FA ČVUT. Společný projekt se zdál být přínosem pro obě strany, a Správa KRNAP proto vytipovala na svém území mostky ve špatném technickém stavu, do jejichž opravy by musela tak jako tak investovat, a místo klasické opravy nabídla studentům tvůrčí prostor pro jejich realizaci.
„Líbil se nám přesah tohoto projektu, kdy studenti mají možnosti realizovat svůj návrh od začátku až do fáze reálné instalace stavby na místo. Krkonošský národní park má v kontextu České republiky výlučné postavení a my máme zájem na tom, aby i stavby, které zde děláme, byly kvalitní,“ vysvětluje Luděk Khol, náměstek ředitele Správy Krkonošského národního parku.
Jeho slova dokládá hned několik oceňovaných staveb, které byly v Krkonoších v posledních letech postaveny, např. Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání ve Vrchlabí (Petr Hájek Architekti) oceněné v roce 2014 Piranesiho cenou nebo stavební úpravy a přístavba Vrbatovy boudy (Ateliér IXA) nominované za Českou republiku na Cenu Miese van der Roheho 2017.
Návrh lávky jako zadání semestrálního projektu nabídlo studentům pěti ateliérů Ústavu navrhování II. FA ČVUT a zapojilo se do něj celkem 30 studentů. Každý tým vybral z několika úvodních návrhů jeden, který dopracoval do prováděcí a výrobní dokumentace a za asistence profesionálů – inženýrů i řemeslníků postavil.
Výběr konstrukcí nebyl jednoduchý, od začátku museli studenti brát ohled na to, co sami zvládnou i kolik budou jejich vize stát. Pro realizovatelnost lávek byla zásadní spolupráce s externími konzultanty a dodavateli, kteří projekt od začátku sledovali, např. se statikem Tomášem Bryčkou, který si cení nápadů, ale především komplexního přístupu studentů a jejich schopnosti obhájit si vlastní řešení. Vladimír Janata ze společnosti, která pro lávky zajišťovala speciální ocelové komponenty, dodává: „Studentům jsem jen předal skici principů detailů a upozornil na finesy, které získáte až po 10 letech praxe. Považuji za skvělý nápad, že si to ‚vyžrali‘ až do dna a museli se s tím poprat.“
Výsledkem jsou dvě dřevěné lávky – přes Medvědí potok u Medvědí boudy nad Špindlerovým Mlýnem (ateliér Kordovský – Vrbata) a Rennerův potok U kostela na Malé Úpě (ateliér Zavřel – Jelínek), dvě ocelové lávky Klínová cesta I. (ateliér MáMA) a Klínová cesta II. (ateliér Hlaváček – Čeněk) na cestě ze Špindlerova Mlýna na Klínové boudy a lávka na Hrnčířských boudách (ateliér Seho – Světlík), která kombinuje dřevo a ocelová táhla se spoji.
Vzhledem k tomu, že většina vybraných lokalit je obtížně přístupná, jsou lávky navrženy jako rozebíratelné, snadno transportovatelné a lze je smontovat bez použití těžké techniky. Každý návrh je specifický a každý tým se potýkal s jinou výzvou.