Sedmdesát vysokých škol? Opravdu dobrých je jen šest

Odmítl nabídku stát se ministrem školství. Místo toho chystá rektor Masarykovy univerzity v Brně MIKULÁŠ BEK přelomové změny v systému univerzitního studia. "Inspirujeme se v Německu a anglosaském světě. Chceme udávat trendy ve vysokém školství," říká sebevědomě.

- Masarykova univerzita připravuje zásadní novinky. Od roku 2019 například zavede čtyřleté bakalářské studijní programy, které standardně bývají tříleté, a roční navazující magisterské programy, běžně dvouleté. Nevnášíte do studia trochu chaos?

My neočekáváme, že čtyřletý bakalář bude nějakou převažující formou studia, že všichni zájemci se budou hlásit právě do těchto prodloužených programů. Pro některé obory to ale může být dobrá cesta -jde zejména o případy, kdy se očekává, že absolvent hned po škole odchází do praxe, nebo o programy, kde praxe tvoří podstatnou část studia. V anglosaském světě je to poměrně běžné a funguje to. A pokud jde o vámi zmíněný chaos - naším cílem skutečně je ten dočasný poměrně uniformní vysokoškolský systém rozvolnit a umožnit fakultám, aby struktura studia lépe odpovídala dnešním požadavkům trhu práce.

- Další překvapení je zavedení modelu "minor a major". O co v něm jde?

Inspirovali jsme se v Německu a v anglosaském světě. Posluchač bude povinně studovat jeden hlavní obor a vedle něj jeden vedlejší, a to v poměru dva ku jedné. Například sociolog si přibere psychologii nebo například politologii či jazyk. Pro právníka by mohla být zajímavá třeba informatika, pro ekonoma právo.

- Dvouobory už ale na vaší univerzitě nabízí například filozofická fakulta nebo fakulta sociálních studií. V čem je přínos představené novinky?

Ta změna je opravdu výrazná: díky tomu, že měníme a reakreditujeme všechny programy na celé univerzitě, nikoli pouze na určitých fakultách, začínáme u čistého stolu. A naši studenti si poprvé budou moci vedlejší minor zvolit na jiné fakultě, než je jejich hlavní, domovská, s oborem major. Vznikne nepřeberné množství kombinací, které si budou moci vybrat ruku v ruce s tím, jaké požadavky klade trh práce. V dnešní době si už totiž lidé často nevystačí jen s orientací v jednom oboru.

- Velkou pozornost získal zkrácený roční navazující magisterský program. Nemusíme se bát rychlostudentů, tolik známých z kauzy univerzity v Plzni?

Rozhodně ne, už kvůli tomu, že roční navazující magistr bude možná studijně náročnější než dvouletý. Navíc opět nepůjde o převládající model, je to možnost vhodná jen pro některé oblasti vzdělávání. Cílíme především na zájemce, kteří by si po nějaké době od získání bakalářského titulu rádi doplnili kvalifi kaci a místo práce by chtěli rok studovat. V takovém případě zvažujeme tři velmi intenzivní trimestry během jednoho roku. "ádné prázdniny nebo výuka ve dvou dnech týdně, ale opravdu každodenní intenzivní výuka.

- Jsou změny v nabídce studia to jediné, co může vysoká škola udělat pro své zkvalitnění?

Jsou nejméně dvě další podmínky, jež považuji za naprosto zásadní pro to, aby došlo ke zlepšení, ale školy k tomu potřebují úpravu legislativy nebo součinnost vlády. Tou první je otevřenější personalistika. Nemůžeme přistupovat na to, že máme na všech vysokých školách v drtivé většině případů učitele, kteří jsou absolventy dané univerzity. To je z mezinárodního hlediska naprosto bizarní a sebevražedné. Potřebujeme, aby naši pedagogové měli bohatší zkušenost z jiných vysokoškolských institucí, ze zahraničí, z praxe. Musí být běžné, že učitel přechází mezi jednotlivými vysokými školami, je mobilní a nebojí se nových výzev.

- A ta druhá podmínka?

Tou je transparentní a dostatečné financování. Mám radost, že učitelé Masarykovy univerzity mají platy celkem pěkné, ale na individuální úrovni to stále není ideální stav. Naši zaměstnanci nemohou spoléhat na rovnoměrný příjem, protože ten je často vázán na vědeckou činnost a různé krátkodobé granty. Proto základní tarifní plat není atraktivní a univerzity jen těžko vytvářejí závazky vůči špičkovým odborníkům na delší časová období. Pokud skvělému učiteli, například z Německa, řekneme, že dané peníze mu zaručíme jen po dobu grantu, a pak mu plat klesne na třetinu, nerozumí tomu. Protože v Německu má stálý profesorský plat a ví, že má jistotu, protože ho z pozice profesora může odvolat jen ústavní soud. Z pohledu financování vysokého školství se ještě trochu obávám roku 2022, kdy přestaneme být příjemci peněz z evropských strukturálních fondů. Teprve tehdy se naplno projeví, jak bylo dosavadní národní financování terciárního vzdělávání nedostatečné.

- V současné době má v Česku státní souhlas více než sedmdesát vysokých škol. Nepomohlo by i ekonomicky, kdyby se jejich počet výrazně snížil?

Já se nedomnívám, že problém je v počtu vzdělávacích institucí. Ty soukromé obsluhují velmi málo studentů, stát na ně nic nedává, až na výjimky nejsou příjemci státních dotací. Dvacet osm veřejných a státních vysokých škol také není vzhledem k velikosti republiky nějaké extrémní číslo. Problémem je ale nedostatečná diferenciace v jejich cílech a úkolech. Měli bychom mít skupinu pěti až šesti špičkových škol, které budou mít celou škálu studijních programů až po ty doktorské a budou páteří celého systému z hlediska kvality. Ty by se měly umísšovat ve světových žebříčcích, pracovat na prvotřídních vědeckých projektech, měly by mít světové renomé. Zbytek vysokých škol by doktorské programy spíše mít neměl, měl by se zabývat prakticky zaměřenou výukou a vychovávat experty do praxe.

- Jaké školy by měly tvořit páteř vysokoškolského systému?

Pokud se podíváme na data scientometrická a na schopnost získávat náročné vědecké granty světového významu, je to naprosto jasná skupina škol: Univerzita Karlova v Praze, Masarykova univerzita v Brně, Univerzita Palackého v Olomouci, České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně a Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Více jich, při vší úctě k dalším školám, není.

- Počet vysokých škol vás tedy neděsí. A co počty studentů? Není šedesát procent mladých lidí s vysokoškolským vzděláním už příliš?

Z hlediska mezinárodních srovnání je to zcela průměrné číslo. Polistopadové vlády rozhodly o tom, že má studovat tato mezinárodně obvyklá část populace, měli bychom tedy na školství věnovat i odpovídající finance, což se u nás ovšem neděje. Zadruhé je potřeba pracovat na odlišení škol. Nemá smysl, abychom měli v České republice deset filozofických fakult nebo mnoho fakult přírodovědeckých. Naopak bych velmi uvítal, kdybychom měli více škol, jako je Vysoká škola polytechnická Jihlava, která se nestydí za to, že je zaměřená prakticky a vzdělává například bakaláře technických oborů.

- Vy sám jste vystudovaný muzikolog, proto mě trochu udivuje, že podporujete technické vzdělávání. Je v něm podle vás budoucnost?

Spor mezi humanitním a technickým vzděláním považuji do značné míry za nesmyslný. Potřebujeme obojí, v rozumných proporcích a především v dobré kvalitě. Nekvalitní vzdělání je nanic, ať už je humanitní, nebo technické. Nyní vnímám velkou poptávku po informaticích nebo některých dalších technicích. Domnívám se, že této poptávce je třeba vyjít vstříc zejména na bakalářské úrovni, která bude postupně nahrazovat tradiční odborné středoškolské kvalifikace. Na středních školách by studenti měli být vzděláváni více všeobecně, do větší hloubky a odbornosti by pak zamířili například v rámci již zmiňovaného čtyřletého bakaláře.

- Za dva roky na vaší škole zanikne obor genderová studia. Studenti i učitelé se proti tomu bouří, někteří požadují hlavu děkana fakulty sociálních věd. Zaznamenal jste tyto problémy?

Ano, že konec oboru vzbuzuje vášně, se ke mně dostalo. Každé takové rozhodnutí vyvolává polemiku a každý, koho se týká, se s tím logicky těžko smiřuje. Důvodem pro konec oboru bylo, že o něj není ze strany uchazečů příliš velký zájem. A já se obávám, že podobná situace se může vyskytnout i u řady jiných oborů, a to i s velmi dlouhou tradicí. Například klasická filologie bude určitě časem bojovat o přežití, protože zatímco před sto lety se latinský jazyk učil na každém gymnáziu, dnes je zcela výjimečný. Nicméně genderová studia bude možné dál studovat jako specializaci.

- Učitelé ale vyjadřují obavy, že si je jako "vedlejšku" nikdo nezvolí…

No, otázka je, zda je vůbec potřeba, aby si je někdo volil…

- Není oznámení konce takového oboru ve chvíli, kdy svět řeší kampaň proti sexuálnímu obtěžování #MeToo nebo nerovnost v odměňování podle pohlaví, špatně načasováno?

Já sice považuji genderovou nerovnost za významný společenský problém, to ale neznamená, že kvůli tomu musí na Masarykově univerzitě existovat studijní program. Na každý vážný společenský problém prostě zvláštní studijní program nepotřebujeme. Jeho zrušení je svrchovaným rozhodnutím děkana fakulty a já ho jako rektor nebudu zpochybňovat. Mou osobní odpovědí na genderový problém je ale to, že ve svém týmu mám většinou ženy, patrně poprvé v historii univerzity. A to nejsem absolventem genderových studií.

- Minulý týden požádala vláda Andreje Babiše Poslaneckou sněmovnu o důvěru. V čele resortu školství stanul dosavadní náměstek ministra Robert Plaga. Jak jste s výběrem spokojen?

Rozumím tomu, že pro pana Babiše muselo být v případě, kdy nemá dojednanou důvěru sněmovny, náročné najít kvalitního kandidáta. Pan Plaga má podporu České konference rektorů. Za této nepřehledné situace, kdy nevíme, zda a jak dlouho bude tato vláda u moci, je jeho jméno to nejlepší možné řešení. V tuto chvíli jsem tedy rád, že pan Robert Plaga je ministrem. On je pro nás rektory zárukou, že s resortem bude probíhat kultivovaná diskuse.

- Jednou z prvních věcí, které se budou řešit, je problematika šesti- a osmiletých gymnázií. Podle kritiků je jich příliš a už neplní svou funkci škol pro nadprůměrně inteligentní děti. Souhlasíte s nimi? Já sám jsem byl vždycky vůči osmiletým gymnáziím opatrný, zejména pokud by snad měla mít nějaký výrazný podíl na středním vzdělávání. Myslím si, že poměrně časné rozdělování dětí oslabuje společenskou soudržnost. Když ze základních škol oddělujeme ty s nejlepšími předpoklady, oslabujeme tím výkon ostatních, kteří na základních školách zůstanou. Je to ovšem čistě můj názor, odborně se tímto problémem nezabývám. Z toho, jaké informace se ke mně dostávají, bych ale uvítal vážnou, daty podloženou debatu nad tím, zda počet víceletých gymnázií nesnížit a zda je do budoucna více neregulovat.

- Myslíte si, že by tyto změny mohla provést již současná vláda Andreje Babiše?

Ne, nějakou revoluci ve středním školství od ní neočekávám. Pokud by ale ministr Plaga inicioval první diskuse na toto téma, určitě bychom do nich rádi zapojili odborníky z Masarykovy univerzity. Ostatně slovo "diskuse" je klíčové - my si u školství nemůžeme dovolit to, co se bohužel občas děje například v sociální oblasti. Tedy, že jedna vláda něco zavede a ta následující to hned zruší. Na takto významných krocích musí být společenská shoda. Podobně diskutovat bychom ale měli například i o budoucnosti učňovského školství. Celé střední školství potřebuje opravdu koncepční změny.

- Jak s odstupem hodnotíte kabinet premiéra Bohuslava Sobotky?

Už dříve jsem v médiích na tuto otázku odpověděl, že z pohledu vysokých škol šlo o nejhorší kabinet od pádu komunismu. Vedla mě k tomu řada důvodů, především to, že během jeho vládnutí nedošlo k narovnání škrtů z doby krize ve financování.

- Na to ale reagovala Kateřina Valachová s tím, ať "brzdíte". To ona prý nakonec přes parlament protlačila novelu vysokoškolského zákona a byla to údajně také ona, kdo ve vládě prosadil slíbené navýšení financí pro vysoké školství. Nekřivdíte jí?

Paní exministryni nelze upřít určitou razanci a to, že vždy byla velmi houževnatá. Já ale s novelou vysokoškolského zákona nejsem spokojen, protože podle mého názoru nevytváří dostatečné podmínky pro zvyšování kvality vysokých škol. Z přislíbených peněz nakonec vysoké školy také uvidí jen část, a to až v tomto volebním období.

- Právě zvýšení kvality ale bylo hlavním důvodem, proč se zákon přijímal. Co vám na něm vadí?

Jen jeden příklad: poslanecké návrhy byly nakonec příčinou toho, že rektor univerzity nadále nemá možnost zasáhnout do personální politiky na jednotlivých fakultách. To nikde ve světě, kde najdete ty nejkvalitnější vysoké školy, neexistuje. Jako rektor nemohu mluvit do výběru vedoucích kateder, do obsazení fakult docenty a profesory. Přitom schopní personalisté vám potvrdí, že čím dál je rozhodující instance od základní úrovně pracoviště, tím větší je šance, že se prolomí lokální zájmy a setrvačnost. Nejde o to, že by rektoři byli chytřejší než děkani - nejsou. Ale mají obrovskou výhodu v tom, že jsou dál a vidí věci v širším kontextu kvality školy.

- A co navýšení rozpočtů vysokých škol? To přece ministryně Valachová jednoznačně přislíbila a až potom vláda nakonec univerzitám přiklepla tři miliardy navíc.

Ano, to paní exministryni nikdo upřít nemůže. Ale původně slíbila čtyři a půl miliardy, nakonec jsou to "jen" tři. Navíc musím trochu ironicky podotknout, že to je sice pěkné, ale právě Sobotkova vláda reálně žádné navýšení rozpočtů vysokých škol za celé čtyři roky mandátu neprovedla. Jen zavázala další, aktuálně Babišovu vládu, aby s tímto zvýšením počítala a protlačila ho novým složením sněmovny v rámci rozpočtu. To znamená, že Sobotkova vláda sice návrh schválila, ale tu nejtěžší práci nechala na vládu Andreje Babiše (úsměv).

- Nakonec tedy vysoké školy dostanou o tři miliardy více. Za co je utratí?

Primárně poslouží na financování výuky. Univerzita ale není financována pouze z peněz, které dostáváme na výuku. Ty tvoří jen asi třetinu prostředků, zbytek získáváme za vědeckou činnost nebo z vlastních aktivit. Ani platy pedagogů nejsou postaveny výhradně na vzdělávání studentů, ale jsou složeny z několika částí. Z toho vyplývá, že tři miliardy sice mohou vypadat jako velká částka, za niž jsme vděčni, ve výsledku však k nějakému razantnímu skoku v platech nedojde.

- Budou mít vysokoškolští učitelé plat vyšší alespoň o desetinu? O tolik totiž vzrostly platy jejich kolegů v základním a středním školství.

Tolik to rozhodně nebude. Odhaduji, že v případě Masarykovy univerzity půjde o reálné navýšení zhruba o pět procent. I tak si ale naše škola, společně s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze, udrží nejvyšší průměrné mzdy pedagogů ve vysokém školství.

- Dalším důvodem, proč univerzity volaly po zvýšení rozpočtů, bylo navýšení stipendií studentů doktorských programů. Doktorandi si stěžují, že sedm tisíc korun měsíčně je málo. Platí původní plán, že jejich stipendium vzroste na dvojnásobek?

Ne, reálné zvýšení nakonec bude nižší, a to právě s ohledem na to, že vysoké školy nedostanou čtyři a půl, ale tři miliardy korun. Podle posledních propočtů by měla stipendia nově činit deset tisíc korun na jednoho doktoranda. Tato forma odměňování mi ale nepřijde ideální.

- A jak byste mladé učitele a vědce odměňoval?

Doktorští studenti by neměli mít žádné plošné stipendium. Mají dostávat plat, pokud získají určitou formu úvazku a pracují pro univerzitu. Tím pádem by se na ně vztahovaly jasné povinnosti a také plná práva zaměstnance. Ale dostávat peníze za to, že si zvyšujete svou kvalifikaci studiem, je podle mého názoru anachronismem a v moderním školství to postrádá smysl. Stipendium by měli dostávat jen ti nejlepší či sociálně znevýhodnění.