Mobilní dohledový systém Smysl domácího měření v kontextu digitalizace zdravotnictví

Díky multioborovému pojetí Univerzitního centra energeticky efektivních budov se objevují nové a nové korelace mezi bádáním biomedicínských inženýrů psychologů, energetiků a dalších odborníků na inteligentní řízení z oblasti personalizované telemedicíny. Středem této problematiky je Laboratoř personalizované telemedicíny, jejímž cílem je mj. sdružit do jednoho
týmu lékaře, vědce, výrobce a samotné uživatele asistivních technologií a jiných nástrojů eHealth. Uživatelem může být nemocný i zdravý člověk jakéhokoli věku. Laboratoř je tak skvělým prostředím pro participaci na projektu v oblasti zdravotních i sociálních inovací.

Jedná se o laboratoř typu "living lab", je vybudována jako reálné prostředí domácího bydlení. Jedná se o bezbariérovou garsoniéru vybavenou moderní inteligentní elektroinstalací. Díky datovým a silovým rozvodům je možné prostřednictvím řídicí jednotky ovládat téměř veškeré prvky domácnosti (dveře, okna, osvětlení, vzduchotechniku, AV techniku, domácí spotřebiče, zásuvky, vodu apod.). Jednotka se ovládá pomocí webového rozhraní, takže je možné k němu přistupovat odkudkoli z jakéhokoli zařízení. Systém kromě ovládání zmíněných prvků zaznamenává data technického charakteru z EZS, měřidel energií, PHS (personal health system) a dalších.
Laboratoř je dále vybavena inteligentní senzorovou sítí pro automatický sběr a správu zdravotních dat. Jedná se o soubor přístrojů, které pomocí bezdrátové technologie přenášejí data do datové brány a dále na server. K bráně lze připojit glukometr, tlakoměr, chytrý náramek s údaji o fyzické aktivitě a tepové frekvenci, biováhu a další zařízení. Na serveru je aplikace, která je správcem naměřených hodnot a automaticky vyhodnocuje jejich trend, provádí další analýzy a vyhodnocuje pacientovo chování. Následně tyto výstupy slouží uživateli samotnému, starostlivé rodině a především lékařům k maximálnímu zefektivnění léčby. Takto vybavená laboratoř je základ, na kterém stavějí vyvíjené asistivní technologie nejen pro domácí nasazení.
V rámci zakázkového výzkumu a vědeckých grantů pokračujeme v oblasti personalizované telemedicíny a vznikají různé úpravy bytu pro jednotlivé skupiny uživatelů. Například pro vozíčkáře, diabetiky, duševně nemocné, seniory, pacienty po mozkové příhodě, kardiaky, ale i pro zdravé jedince. U poslední zmíněné skupiny je záznam dat prováděn z preventivního hlediska. Po úpravě bytu dle potřeb daného jedince bychom rádi nechali nemocného člověka v této laboratoři bydlet a následně při dalším vývoji vycházeli z jeho poznatků a připomínek.
Vědecký tým působící v této laboratoři je původem z vědeckého pracoviště Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT a 1. lékařské fakulty UK. Na svém kontě má nejen řadu patentů, ale i komerčních produktů. Jedním z nich je mobilní asistenční služba pro seniory ProtectU (www.protectu.cz). Jedná se o nepřetržitou vzdálenou asistenci prostřednictvím chytrého mobilního zařízení. Malá krabička s jediným tlačítkem je vybavena i mikrofonem a reproduktorem, takže se jedná o takový zjednodušený mobilní telefon, který je ale neustále pomocí datové komunikace ve spojení se serverem. Na serveru se neustále vyhodnocují došlá data a v případě detekce krizové situace se vyvolá alarm v dohledového centru. Alarm se na pultu operátora objeví i v případě, že uživatel zmáčkne ono jediné tlačítko na krabičce. Alarm jakéhokoli typu je ihned vyřízen pomocí sousedů, příbuzných, pečovatelské služby, případně IZS. Cílem celého systému je poskytnout uživateli soběstačnost a nezávislost, ať už z vlastního uvědomění, nebo z podnětu starostlivé rodiny. Ta má navíc díky systému jistotu, že je o jejich blízké postaráno v režimu 24/7.
Další je domácí systém rehabilitace HomeBalanc (www.homebalance.eu). Jedná se o interaktivní domácí rehabilitační pomůcku, určenou pacientům s poruchou rovnováhy. Je složená z přenosné stabilometrické plošiny, tabletu a speciálního terapeutického SW. Výhodou tohoto systému je právě jeho jednoduchost a přenositelnost. Takže je možné zařízení využívat nejenom ambulantně, ale i v domácím prostředí, což přináší velké časové úspory pro pacienty i ošetřující lékaře z řad pediatrů, ortopedů a rehabilitačních odborníků.
Celá terapie je založená na formě hry a pacient si v jejím rámci léčí nejenom poruchy rovnováhy, ale i podporuje kognitivní funkce. Všechna cvičení jsou v tabletu zaznamenávána, a lékař tak má přehled o výsledcích léčby.
Ve spolupráci s norskými kolegy se neustále rozvíjí projekt pro selfmanagment diabetu (www.diabetesdagboka. no). Zásadním problémem při léčbě diabetu I. typu je, že pacient si sám určuje přibližně 70 % léčby. Musí neustále vyhodnocovat, kolik cukru přijal, jakou měl fyzickou aktivu, jakou má aktuální hladinu cukru v krvi a jak byl psychicky zátěžován. Na základě těchto proměnných si diabetik "ordinuje" dávku inzulínu. S tímto nelehkým rozhodováním mu pomáhá výše zmíněný projekt. Pro uživatele je středem systému chytrý mobilní telefon, na němž běží aplikace, do které se bezdrátově zaznamenávají data z kontinuálních nebo klasických glukometrů, chytrých náramků, tlakoměrů, vah, inzulínových pump apod. Případně je možné ruční zadáváním prostřednictvím telefonu nebo chytrých hodinek. Ty navíc umožňují na svém displeji zobrazovat informace o měřených hodnotách, a tak má diabetik vše potřebné neustále na očích. Aplikace je napojená na server Diani, který má hned několik funkcionalit. Jednak slouží jako prostředník pro sdílení dat – data může uživatel sdílet s rodinou, ale i s lékařem. Dále se data uložená na serveru využívají ke zpětné edukaci pacienta. V případě, že se najde podobnost v aktuálních hodnotách s daty naměřenými v historii, aplikace sama ukáže, kolik inzulínu si pacient "naordinoval" a jak to dopadlo. Tím mu dává nástroj pro poznání nemoci jako takové, reakci jeho organizmu, a dlouhodobě tak dochází k lepší kompenzaci nemoci, což je pro diabetiky velmi důležité, protože následky vysokého krevního cukru jsou pro organizmus katastrofální.
Výše zmíněné projekty předběhly v českých podmínkách dobu. Existují mobilní dohledové a tísňové systémy, nástroje pro efektivní domácí sběr a vyhodnocení zdravotních dat a aplikace pro podporu léčby mnoha nemocí. Tyto technické nástroje nevyužívají pouze jedinci v domácím prostředí, ale čím dál častěji i pečovatelské domy nebo rehabilitační centra. Z mnoha studií je patrné, že nasazení telemedicínských řešení přináší peněžní úsporu celému státnímu systému a zkvalitňuje lidem život při zachování bezpečnosti a standardu zdravotnické péče. Bohužel státní aparát je v tomto směru nepružný a změny jdou velmi pomalu. Jedním ze zásadních problémů je rozdělení zdravotní a sociální problematiky a dávek už na úrovni ministerstev. Legislativa navíc neumožňuje poskytovatelům zdravotní péče schraňovat o klientech informace sociálního charakteru a obráceně. Ale například u seniorů na hranici soběstačnosti se těžko najde jedinec, který by nevyužíval služeb obou sfér. Proto doufejme, že v tomto směru nastanou změny a připravovaná Strategie digitalizace zdravotnictví ČR bude brzy realizována. Snaží se i zdravotní pojišťovny. Například VZP chce od roku 2018 prosadit financování systému mobilní paliativní péče z veřejného pojištění.
Zmíněné projekty jsou na dostatečné technické a datové úrovni, aby byly připraveny na vstupy informací z třetích stran, tedy například poskytnutí informací o pacientovi/klientovi v podobě standardizovaného Patient summary, a zároveň jsou připraveny na vstup do dokumentace pacienta/klienta, ať už je vedena v rámci lokálního programu praktického lékaře, serverového řešení velké nemocnice, agendy pečovatelské služby, anebo systému záchranné služby. Problém je tedy v dnešní době legislativní a hlavně právní. Protože není jednoduché propojit systémy různých vlastníků, a vyřešit tak vlastnictví dat. V tomto směru je pokrokový kraj Vysočina, který díky vlastnictví nemocnic, záchranné služby a dalších složek nemusel problematiku vlastnictví dat řešit.
Celá pracovní skupina v Univerzitním centru energeticky efektivních budov v dnešních dnech zná možnosti technických řešení a snaží se je integrovat. Využíváme metodu tzv. participativního designu řešení projektů. Participace je založená na zapojení všech zainteresovaných stran projektu, v případě asistivních technologií tedy uživatelů, rodiny, lékařů, pečovatelů, výrobců a dalších. Je důležité všem naslouchat, informovat je o aktuálním stavu problematiky a spolupracovat s nimi. Jen tím lze zajistit co nejvyšší spokojenost zainteresovaných stran a co největší podporu přijetí technologií s minimálním rizikem vzniku negativních scénářů a konfliktů. Projektu to dále přináší cenné informace, pohledy a know-how, čímž se celkově zvyšuje jeho kvalita a relevance.