Na konec spalovacích motorů nevěřím

Vynálezce JAN PLOMER pro Deník:
Mladý český inovátor Jan Plomer vyhrál letos v září kategorii Nápad soutěže E.on Energy Globe Award s projektem cenově dostupné setrvačníkové baterie, uplatnitelné při provozu elektromobilů i ve fotovoltaice. Založil kvůli ní vlastní startup, firmu Plomer Engineering. Navíc je už několik let držitelem mezinárodního patentu na originální hybridní pohon. Hybridy jsou jeho láska, zákazu spalovacích motorů ale nefandí.

- V Německu nedávno ztroskotalo jednání o vládní koalici, přičemž jedním z jejích členů měli být Zelení požadující zákaz dieselových motorů a jejich nahrazení jiným pohonem. Jak jste se na ten požadavek díval ze své pozice specialisty na hybridní pohony?

Mně to přijde nereálné. Navíc si myslím, že lepší než něco zakazovat je jít cestou podpory ekologických technických řešení, jako jsou třeba hybridy nebo elektromobily. Ale cíl, aby se od roku 2030 neprodalo v Německu nebo jiné evropské zemi jediné vozidlo se vznětovým nebo zážehovým motorem, to si neumím představit. Nejdříve je třeba vyřešit infrastrukturu a dostatečné možnosti rychlonabíjení. Na druhé straně se některé technologie třeba v oblasti autonomních vozidel vyvíjejí tak rychle, že se může podařit nastavit vše tak, aby v té době opravdu běžně fungovala. Ale že by se od roku 2030 neprodávala auta se spalovacími motory, tomu já sám nevěřím. Navíc elektromobil má možná lokálně nulové emise, ale tu elektrickou energii je třeba někde vyrobit. Existuje studie, podle níž třeba elektromobily od Tesly, pokud se na ně podíváme globálním pohledem, vytvářejí ve finále větší ekologickou zátěž než malé auto se spalovacím motorem.

- Kde se ve vás vzal zájem o samohyby s neobvyklým pohonem? Vymýšlel jste něco takového už v dětství?

Dobrá otázka. Vždycky mě zajímala auta. Asi jako hodně kluků. Odmalička jsem si o nich četl v časopisech, internet ještě nebyl. Když jsem se někdy v roce 1990 dostal k francouzskému katalogu automobilových značek, tak to bylo něco. Máma mi ho přivezla z autosalonu v Paříži a dodnes ho mám doma. O automobilovou techniku jsem se tedy zajímal vždycky, automobily jsem sledoval a nějak jsem věděl, že bych se chtěl v téhle oblasti pohybovat. Že půjde vysloveně o hybridní pohony, v tom jsem ale samozřejmě tenkrát jasno neměl.

- A zájem o hybridy přišel kdy?

Nějak intenzivněji asi v roce 2007, kdy jsem začal dělat dálkově doktorské studium na ČVUT, dopravní fakultě, a potom od roku 2008, kdy mě paralelně se studiem zaměstnala německá firma ZF ve Friedrichshafenu. Tam jsem pracoval jednak na vývoji osmistupňové automatické převodovky, jednak na hybridních pohonech a přišel jsem tehdy s nápadem relativně jednoduché dvou až třístupňové převodovky, dvou elektromotorů a jednoho spalovacího motoru. To se pak podařilo patentovat.

- O tom patentu se psalo jako o "planetové převodovce". Co to vlastně znamená?

V podstatě jde o převodovku, jejíž převod tvoří dohromady vnitřní centrální kolo, kolem něj umístěné satelity na unašeči a vnější korunové kolo. Satelity zapadají svým ozubením do vnitřního centrálního i do vnějšího korunového kola. Umožňuje to realizovat víc převodových stupňů v menším prostoru.

- Jak se patentu vede?

Jsem jeho jediný autor, ale nejsem vlastník patentu, protože přihlášku a veškeré náklady pro získání patentu zafinancovala firma ZF coby můj zaměstnavatel. Ta tedy má na něj práva. V sériové výrobě patent podle mých informací zatím není, to bych o tom určitě věděl, ale věřím, že se bude nějakým způsobem v dohledné době realizovat.

- Kvůli svému dalšímu vynálezu, setrvačníkové baterii jste založil vlastní startup. Co byl hlavní impulz k tomu, abyste rozjel vlastní podnikání?

Od roku 2003 jsem se pohyboval ve vývojových odděleních velkých firem a korporací a prošel jsem si pozicemi od konstruktéra až po manažera odpovědného za celý vývoj projektu. Převážně v oblasti automotive, ale také necelých šest let v oboru kolejových vozidel, kde jsem měl na starost vývojový projekt prototypu tramvaje pro výrobce Stadler Rail, která v upravené podobě začne od příštího roku jezdit v Ostravě.

- A pročpak přišla ta změna?

Chtěl jsem už opustit svět korporátních firem. V nich se sice vyvíjí nějaký produkt, ale obvykle relativně pomalu, a běžný zaměstnanec se k inovacím moc nedostane. A já si v roce 2015 začal uvědomovat, že jestli se chci této oblasti věnovat, tak na to potřebuji prostor, a ten v korporacích nebyl. Navíc v nich byl poměrně vysoký podíl byrokracie, malá firma je v tomto směru pružnější. Proto jsem se rozhodl k založení vlastního startupu. Ten dnes funguje na základě několika komerčních projektů na zakázku. Mám partnerskou firmu Advanced Engineering, se kterou úzce spolupracujeme, těžím také z kontaktů z minulosti.

- Nezaskočilo vás při startu vlastního podnikání to, že musíte vedle své vlastní práce hlídat i provoz firmy? Korporace se o člověka postará, ve startupu si musíte hlídat každou fakturu.

To jste řekl přesně. Je to tak. Ale já jsem měl za prvé štěstí v tom, že jsem měl předem připravenu spolupráci se zmíněnou firmou Advanced Engineering, což mi zajistilo hned od začátku slušné vytížení, druhá věc byla, že mi poskytla potřebné softwary, a za třetí, relativně rychle se nám podařilo získat několik projektů, takže hned první rok pro mě bude ziskový. Což je úžasné.

- Jste sám, nebo máte společníka?

Startup mám sám. Jsem jeho jediný zakladatel a stoprocentní vlastník. Partnerská firma má přibližně deset zaměstnanců, vesměs vývojářů, a já jsem během roku zapojoval ještě několik externistů včetně toho, že mám externí účetní. Od začátku příštího roku ale plánuji mít prvního stálého zaměstnance. Dřív jsem si to netroufl ze dvou důvodů: jednak existuje statistika, podle níž 90 procent startupů skončí během prvního roku, velice často kvůli příliš ambiciózním plánům, jejichž realizace je obtížnější, než se zdálo, a jednak jsem se chtěl vyhnout velkému zadlužení hned od začátku a radši jsem volil konzervativní přístup. Rozšiřovat firmu ve smyslu nabírání zaměstnanců jsem byl od začátku rozhodnut až ve druhém roce.

- Letos jste uspěl v soutěži E.on Energy Globe Award. Co to pro vás znamená?

Je to tak. Letos v březnu jsem se do této soutěže přihlásil do kategorie Nápad, což byla jedna ze šesti, které posuzovali. Tato kategorie je specifická tím, že se v ní hodnotí projekty v rozpracovaném stadiu, kdy finální produkt ještě není otestován a odladěn, ale zapadá nějak do konceptu činností, jimž se věnuje E.on, tedy do oblastí, jako je energetika a ekologie. A musí mít potenciál pro uplatnění na trhu. V červnu mi oznámili, že jsem se se svým projektem setrvačníkové baterie dostal do finále, v září jsem coby finalista prezentoval projekt porotě v Českých Budějovicích a koncem září jsem se dozvěděl, že jsem kategorii vyhrál. Ve Foru Karlín jsem si převzal cenu, jejíž součástí je bonus 300 tisíc korun na realizaci projektu, ale zásadním benefitem je i možnost odborných konzultací s odborníky z E.onu. Koncem prosince nebo začátkem ledna bychom se měli setkat s Michalem Juríkem, odborníkem v E.on na energetiku a inovace, a budeme diskutovat o možnostech dalšího uplatnění baterie.

- Co vidíte jako svou doménu do budoucna?

Pokud jde o projekt elektromechanického akumulátoru, ten chci úspěšně dokončit coby produkt s možností uplatnění na trhu. Mám samozřejmě jiný rozpočet než velké firmy a nadnárodní korporace, které se zabývají nebo zabývaly podobnou věcí – řešila to i NASA. Jde mi ale především o to, aby zařízení bylo dostupné. To je základní podmínka, aby vůbec mělo smysl na něm dál pracovat.

- Kde tedy vidíte největší možnost jeho uplatnění?

Primárně se zaměřujeme na dopravu, později možná na fotovoltaiku a obecně na energetiku. Mým úkolem je vytvořit základní modul o určitých parametrech, a bude-li někdo potřebovat násobně větší výkony nebo vyšší kapacitu, tak se to ze základních modulů sestaví.