Křemík pro vědu

V polovině října proběhla v Národní technické knihovně v Praze 6 pod patronátem Ústavu technické a experimentální fyziky (ÚTEF) ČVUT v Praze přednáška čerstvého nositele ceny Evropské fyzikální společnosti (EPS) dr. E. Heijneho na téma "Křemík pro vědu". Při příležitosti oslav patnáctiletého výročí založení ÚTEF byla určena akademické obci ČVUT i široké veřejnosti, která se zajímá o špičkové technologie umožňující posouvat hranice poznání o světě kolem nás.
Polokovový prvek křemík, latinsky silicium, je nejčastěji využívaným materiálem k výrobě polovodičů. Vyskytuje se v zemské kůře, především ve formě křemičitanů, což jsou chemicky velmi stabilní a málo reaktivní sloučeniny. V současné době se však nepoužívá jen na výrobu destiček pro polovodičové součástky. Vzhledem k jeho malé tepelné roztažnosti a snadné dostupnosti velkých a dokonalých monokrystalů připravených z velmi čistého materiálu se můžeme setkat s křemíkem i jinde. Nachází uplatnění například v infračervené a rentgenové optice, vyrábějí se z něj speciální zrcadla, fltry a hranoly. Křemíkové destičky slouží jako substráty pro pěstování jiných krystalů, například velkých syntetických diamantů, a své využití nalézá v mnoha dalších oblastech vědy a techniky. Uvedená přednáška byla zaměřena především k problematice využití křemíku ve fyzice elementárních částic.
Cenu Evropské fyzikální společnosti, sekce částicové fyziky a fyziky vysokých energií, která patří k nejvýznamnějším cenám EPS, získal dr. Erik H. M. Heijne, dlouholetý pracovník Ústavu technické a experimentální fyziky v Praze, společně s prof. R. Klannerem z Univerzity v Hamburku a s dr. G. Lutzem z Institutu Maxe Plancka pro fyziku a fyziku ve vesmíru v Mnichově. Obdrželi ji za přínos ve vývoji křemíkových stripových detektorů, který znamenal převratnou změnu v určování drah částic zrozených ve vysokoenergetických experimentech. O jejím významu též svědčí skutečnost, že mezi jejími nositeli v posledních 30 letech je devět osobností, které se následně staly nositeli Nobelových cen za fyziku.
Na tomto příběhu je zajímavé, že dr. Heijne, ač původem Holanďan, si po skončení své aktivní dráhy v CERN vybral za místo svého dalšího působení ÚTEF v Praze, kde působí již devátým rokem. Tuto skutečnost osobně zdůvodňuje tím, že tento ústav má na poli jemu blízkého výzkumu velmi dobrou pověst a umožňuje mu pokračovat v tvůrčí práci v součinnosti s našimi nadanými, převážně mladými lidmi. Jeho práce pro ústav skutečně přináší v tomto smyslu očekávané výsledky. Přitom ve světové vědecké komunitě, která ho má spojeného s CERN, vždy vystupuje jako pracovník ČVUT v Praze. Jak to ostatně dokládá i oficiální zprava EPS o udělení této významné ceny.