Jindřiška po škole zakotvila v korporátním prostředí, Jakub ve středně velké firmě a Bohumír ve start-upu.
Tří absolventů technických oborů jsme se zeptali, co očekávají od své práce i co podle nich firmy mladým lidem neumí dát.
Požádali jsme je také, aby zhodnotili, jak je škola připravila na pracovní trh a co podle nich chybí českému školství.
Podniky by měly absolventy lépe platit
Podle osmadvacetiletého projektanta Jakuba Kerna firmy často nedoceňují mladé talenty. Mzdy, které dostávají prvních pár let po dokončení vysoké školy, tak mnohdy neodpovídají jejich kvalitám a vzdělání, a to ani v případě vysoce odborných pozic.
"Čerství absolventi samozřejmě nemohou mít přehnané požadavky, ale ze zkušeností svých kamarádů vím, že řada podniků mzdovou stránku skutečně podceňuje. Mají na uchazeče neskutečné nároky, ale nedokážou je dostatečně odměnit," říká Kern, který pracuje jako projektant trolejového vedení pro MHD ve společnosti Elektroline.
Ve firmě začínal jako brigádník už během vysoké školy. K tomu, aby zůstal i po konci studia, ho vedle náplně práce motivovali také kolegové, kteří mu pomohli se dál rozvíjet. "V řadě inzerátů najdete klišé jako příjemný kolektiv nebo jednoduchý vzestup, ale realita je často jiná. Já jsem jako nováček ocenil, že všichni ve firmě byli nápomocní. Když viděli, že se chci učit nové věci, tak mě v tom podporovali a byli ochotní mi předat své know-how," popisuje Kern.
I díky tomu postupně rostla jeho zodpovědnost a samostatnost. Zatímco v začátcích s projekty pouze pomáhal, dnes je má na starosti celé, od prvotního projednávání s úřady přes samotný technický návrh až po výpočet ceny pro investora. "Je to uspokojující pocit, když vidíte, že do vás vedoucí vkládají důvěru a věří vám, že svou práci umíte odvést kvalitně," podotýká Kern.
Na vysoké škole přitom absolvoval úplně jiný obor. Vystudoval krajinné inženýrství se zaměřením na vodní hospodářství na České zemědělské univerzitě v Praze. Projektování vodních děl se ale podle něj příliš neliší od navrhování trakčního vedení.
"Technický základ mi škola dala, ale vůbec mě nepřipravila na tu část byznysu, jako je projednávání s úřady, vyřizování různých povolení a koordinace účastníků projektu. Měl jsem představu, že něco namaluji a spočítám a tam má práce skončí. V tom mi otevřela oči až praxe," líčí projektant. Dnešním absolventům by doporučil, aby se nebáli aktivního oslovování firem, uměli si stanovit svou hodnotu a vyjeli na zahraniční stáže.
Firmy nerozvíjí mladé talenty
Mladí lidé, kteří nastupují do prvního či druhého zaměstnání, mají neuvěřitelnou energii a touhu měnit věci k lepšímu. Firmy ale tento elán neumí využít. Taková je zkušenost třicetileté Jindřišky Bartůškové, jež prošla různými pozicemi v řadě telekomunikačních firem a v současnosti pracuje na IT pozici ve společnosti Vodafone, kde se stará o rozvoj nástrojů pro kontrolu sítě.
"Čerství absolventi jsou často nadšení, chtějí makat a za tu firmu jsou schopni i dýchat. Přicházejí s řadou zlepšováků, ale když upozorní na nějaký problém, tak místo aby jim zaměstnavatelé dali prostor pro řešení, jejich návrhy odmítnou s tím, že jsou ještě nezkušení a ničemu nerozumí," líčí Bartůšková.
Firmy podle ní také nováčky dostatečně nerozvíjejí. "V jedné mé bývalé práci jsem prošla mezinárodním programem pro absolventy, v rámci něhož jsme se zúčastnili různých školení. Jenže jsme neměli možnost nově nabyté znalosti uplatnit v praxi. Nikdo mému šéfovi neřekl: tohle jsme ji naučili, využij ten potenciál. Byla to promrhaná příležitost," vypráví Bartůšková.
Právě možnost rozvíjet se v práci je pro ni jednou z nejdůležitějších věcí, které od svého zaměstnání očekává. "Je jedno, jestli jde o technické znalosti nebo dovednosti jako prezentování či jednání s lidmi, ale neustálé vzdělávání je pro mě klíčové," říká.
Jako zaměstnavatele si vždy vybírala mezinárodní firmy, které jí umožnily pracovat i na celoevropských projektech. "Vyhovuje mi spolupráce s cizinci. Mají často jiný pohled na věc a to mi přijde velmi obohacující," vysvětluje Bartůšková.
Vystudovala obor komunikační systémy a sítě na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze. "Ze studia jsem si odnesla technické znalosti i měkké dovednosti. Problém ale je, že školy nepodporují studenty v získávání praxe vedle studia. Když přišel spolužák na cvičení pozdě a omluvil se, že musel řešit nějaký problém v práci, tak mu profesor odvětil, že jeho hlavní náplň je studium, takže má sedět v lavici a maximálně o víkendu pípat na pokladně," popisuje Bartůšková. Dívkám, které lákají technické obory, radí, aby si stály za tím, co chtějí skutečně dělat, a nenechaly se odradit odsuzováním okolí.
Důležité je, aby práce měla smysl
Čtyřiatřicetiletý Bohumír Ondrák se vždy vyhýbal korporátům. Nechtěl skončit jako malé kolečko v obřím soukolí, ale chtěl být sám hybatelem změn ve firmě. I proto dnes pracuje pro start-upy, které přenášejí technologie z akademické sféry na komerční trh.
"To prostředí mi přijde víc otevřené. Mám pocit, že se tady zabýváme skutečně podstatnými věcmi, místo abychom řešili pravidla," popisuje Ondrák.
V současnosti působí jednak jako jednatel společnosti Mobilní asistenční systémy, která nabízí službu vzdálené pomoci pro seniory a chronicky nemocné, a také jako obchodní ředitel firmy Home Balance, prodávající zdravotnické plošiny na cvičení rovnováhy. Vedle toho má na starosti rozvoj podnikání ve společnosti CleverTech, jež se zabývá vývojem technologií na míru.
Na své práci si váží především toho, že díky působení v oblasti zdravotnictví a sociálních služeb může pomáhat lidem. "Nemotivují mě na prvním místě peníze, ale to, že mě má práce baví a je kreativní. Zároveň mi vyhovuje, že mám svobodu v rozhodování," říká Ondrák.
Vystudoval Fakultu biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze. Už během školy začal s kamarády podnikat a prodávat zdravotnickou techniku. "Když toho student ještě moc neumí, nemá pracovnímu trhu příliš co nabídnout. Brigády mimo obor mi neumožňovaly růst, a proto jsem si tu příležitost vytvořil sám," líčí Ondrák.
Ocenil by, kdyby české školství bylo praktičtější. "Školy se věnují teoretické přípravě, bez které to samozřejmě nejde, ale s odstupem času se stále více utvrzuji v tom, že je potřeba především praxe. S tím, jak se mění požadavky, které mají firmy na své lidi, by se tomu mělo přizpůsobit i vzdělávání. Školy by měly přestat vychovávat chodící encyklopedie a místo toho klást důraz na chápání souvislostí, kritické myšlení a práci s informacemi," říká Ondrák.
Čerstvým absolventům především doporučuje, aby se nebáli zkoušet nové věci. "I případné chyby jsou cenná zkušenost. Občas je dobré se spálit, aby se člověk mohl posunout dál," podotýká.