Kvalita vysokoškolského vzdělávání

Jiří VÁCLAVEK, moderátor:
A dalším hostem Devadesátky je taky rektor Českého vysokého učení technického Petr Konvalinka, i vás vítám. Dobrý večer.

Petr KONVALINKA, rektor, ČVUT:
Dobrý večer.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor:
Když to, pane rektore, shrneme, to, co jsme slyšeli, menší otevřenost tuzemských vysokých škol k podnětům zvenčí, ať už ze zahraničí, a nebo třeba i z jiných tuzemských vysokých škol, samozřejmě finanční stránka věci a taky pochopitelně s tím související ohodnocení učitelů, jak výrazně toto všechno ovlivňuje kvalitu vysokého školství u nás?

Petr KONVALINKA, rektor, ČVUT:
Já si myslím, že velmi výrazně. Zejména podfinancování vysokých škol je tím základním faktorem, protože když bychom měli vést více finančních prostředků, tak se nám může lépe dařit vysílat naše pracovníky do zahraničí, přijímat zahraniční profesory na naše pracoviště a celkově zvýšit kvalitu toho, jak vzdělávacího, tak vědeckého výkonu.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor:
Jak velký problém je to, co jsme taky slyšeli, a sice, že tuzemští učitelé vysokoškolští jsou až příliš vázáni na jednu alma mater, na jednu vysokou školu, tedy že se třeba na svojí alma mater nevrací právě se zahraniční zkušeností, nevrací se třeba se zkušeností z jiných tuzemských vysokých škol?

Petr KONVALINKA, rektor, ČVUT:
Tento takzvaný imbreading si myslím, že je velkým problémem a souvisí to s tou naší historií, kterou jsme zažívali, že v letech před rokem 89 se nemohlo cestovat a tahle ta historická zkušenost přetrvává do dneška, i když si myslím, že na řadě univerzit, také na ČVUT už máme jednoznačnou podmínku na některých pracovištích, na některých katedrách, že studenti, kteří absolvují, tak odjíždějí mimo republiku na zahraniční pracoviště studovat PhD., nebo dokonce, pokud si u nás udělají PhD., tak odjíždějí na postdoktorské pobyty na prestižní zahraniční univerzity a třeba po pěti, po sedmi, po deseti letech se vracejí. Máme spoustu takových příkladů.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor:
Pane rektore Zimo, je reálné, že by tuzemští vysokoškolští učitelé měli menší úvazky, respektive, že by se mohli více věnovat vědě a méně vyučování, což podle toho, co jsme slyšeli, je v zahraničí běžná praxe?

Tomáš ZIMA, rektor, Univerzity Karlovy:
Tak to je už, bych řekl, velmi citlivá věc pro jednotlivá pracoviště, protože vedoucí  týmu má  tom pracovišti třeba kolegy, kteří lépe učí a třeba méně bádají a někdo naopak raději více bádá, méně učí, takže je to spíš otázka, personální politiky jednotlivých pracovišť. Ale samozřejmě ta výuková zátěž u nás je mnohonásobně vyšší, než je v zahraničí a je to dáno zase, jak jsem říkal, poměr - učitel - student, takže to je klíčové, od toho se to odvíjí. Jestliže budeme moci mít buď více učitelů, nebo jejich jinou strukturu, tak pak se to projeví. Jinak zase záleží obor od oboru a v řadě vědních disciplínách i studijních oborech jsou české vysoké školy v předních dvou stovkách na světě.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor:
Pane rektore Konvalinko, souhlasíte s tím, že v Česku je příliš mnoho vysokých škol? Že to je další aspekt, který ovlivňuje kvalitu vysokoškolského vzdělávání? V tuzemsku, jenom připomeňme to číslo nebo ta čísla, 24 veřejných ...

Petr KONVALINKA, rektor, ČVUT:
26.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor:
... 26 veřejných, 42, tuším, soukromých vysokých škol. Je to příliš?

Petr KONVALINKA, rektor, ČVUT:
Já si myslím, že to je hodně.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor:
Na to, aby byly všechny kvalitní.

Petr KONVALINKA, rektor, ČVUT:
Já si myslím, že to je hodně. Profesor Haňka měl jakousi analýzu a srovnával Belgii, Českou republiku a Velkou Británii. Jednak Belgie, protože má stejný počet obyvatel jako Česká republika, Velkou Británii, protože má stejný počet vysokých škol jako Česká republika. Británie má 77 vysokých škol, Česká republika také a Belgie jich má 17 při stejném počtu obyvatel jako Česká republika, čili je vidět, že ten obrovský boom nárůstu vysokých škol, zejména těch soukromých je trošku nad rámec toho, co by mělo být.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor:
Je to udržitelné a nebo z logiky věci, zvláště některé soukromé vysoké školy budou zanikat?

Petr KONVALINKA, rektor, ČVUT:
To já nedokážu odhadnout. Myslím si, že některé zaniknou určitě, ale nám jde především o tom, aby ty veřejné vysoké školy, ty tradiční, jako je Karlova univerzita, jako je České vysoké učení technické v Praze ...

Jiří VÁCLAVEK, moderátor:
A Masarykova univerzita v Brně.

Petr KONVALINKA, rektor, ČVUT:
Masarykova univerzita v Brně a VUT v Brně a další, tak aby prosperovaly.Aby byly stále prestižnější a aby se umisťovaly v žebříčcích nejlépe hodnocených univerzit stále na takových místech, na jakých se umisťují a možná se posouvaly i dopředu.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor:
Pánové, jedna věc na závěr. Společná otázka. Co mohou vysoké školy v tuzemsku udělat samy bez navýšení financí, o kterém jsme tady mluvili vlastně od začátku až do konce našeho tématu. Co mohou udělat samy bez toho navýšení pro zvýšení kvality vysokoškolského vzdělávání, který krok nebo kroky byste viděl, pane rektore?

Tomáš ZIMA, rektor, Univerzita Karlova:
Protože je důležité zvyšovat kvalitu, tak pak  jedině omezit počet studentů a tím nebudeme mít 23 procent, jak jste ukazoval, že jsme tedy pod průměrem OECD, ale navrátí se to k tomu, protože normální v evropských zemích je kolem 33 procent vzdělaných lidí, a tak to snížíme zpátky, jak to bylo tady, 9 procent, taky jsme přežívali, budeme sice trošku jako neandrtálci, ale pokud chceme zachovat kvalitu, tak jediný trend je snižovat počet studentů.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor:
A podle vás?

Tomáš ZIMA, rektor, Univerzita Karlova:
A to se mi osobně nelíbí.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor:
Podle vás, pane rektore?

Petr KONVALINKA, rektor, ČVUT:
Tak ČVUT je technická univerzita a my máme za cíl více spolupracovat s průmyslem a pokusit se získat z průmyslu více finančních prostředků, než kolik dostáváme v současnosti na podporu vědeckých výkonů a dalších věcí. To je první věc. Mně se podařilo za ty 3,5 roku, co jsem rektorem, zřídit 6 profesorských křesel, které jsou financovány průmyslem na ČVUT a mám příslib dalších takto financovaných křesel a myslím si, že to je určitá cesta, jakým způsobem by mohl průmysl právě ty technické vysoké školy podpořit. Druhá věc, která je neméně důležitá, tak je zaměřit se na zahraniční evropské a mimoevropské projekty, kde se dají získat velmi zajímavé peníze a které přinášejí velkou prestiž té univerzitě.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor:
Dobrá, vlastně ještě jedna věc mě zajímá, my jsme tu zmiňovali počty vysokoškolských studentů a absolventů podle oborů a jako překvapivou informaci jsme zmiňovali i to, že vlastně počet nebo počty studentů technických oborů nejsou tak špatné. Proč se tedy neustále dokola zmiňuje, jak málo je absolventů technicky zaměřených oborů?

Petr KONVALINKA, rektor, ČVUT:
Nevím, proč se to pořád zmiňuje, ale naši absolventi jsou v podstatě v uvozovkách vyprodáni už někdy ve druhém nebo ve třetím ročníku. Kdybychom jim vyprodukovali o 20 procent víc, tak by všichni našli uplatnění, takže já si myslím, že ta čísla, která se tady uváděla, jsou asi v pořádku, ale průmysl potřebuje více absolventů technických vysokých škol, dokonce existuje jakási analýza, že v příštích 10 letech bude potřeba až 50 tisíc technicky vzdělaných vysokoškoláků.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor:
Jinými slovy, je jich hodně, ale poptávka je ještě daleko vyšší.

Petr KONVALINKA, rektor, ČVUT:
Poptávka je pořád velká.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor:
Petr Konvalinka, rektor Českého vysokého učení technického. Moc děkuju za to, že jste přišel.

Petr KONVALINKA, rektor, ČVUT:
Já děkuju za pozvání a chtěl bych pogratulovat panu rektoru Zimovi k obhájení rektorského mandátu.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor:
Kterému já samozřejmě taky blahopřeju a děkuju za to, že jste byl hlavním hostem dnešní Devadesátky.