Půlstoletí s dálnicí D1

Michal KUBAL, moderátor:
Ještě jednou dobrý večer. Teď chvíli o výročí jedné skoro pozapomenuté události. Která ale tuhle zemi měnila víc než mnohá jiná. Zítra to bude přesně 50 let od chvíle, kdy se tady začala naplno stavět první dálnice v Česku. Všechno to začalo na tomto místě, na nultém kilometru dálnice D1. Právě tahle silnice byla tou, která otevřela historii dálniční sítě v Česku. A nemusím připomínat, že tahle historie je stále ještě neuzavřená. Chybějící dálniční spojení trápí snad skoro všechny regiony země. Teď tu před Prahou, jak vidíme, vede 6 pruhů. Před tím půlstoletím to tady samozřejmě vypadalo všechno úplně jinak. Jak je ostatně vidět z těchto /nesrozumitelné/. Stavět se začalo v roce 1967, o 4 roky později se po dálnici /nesrozumitelné/ tehdy měřila jenom něco málo přes 20 kilometrů, projela první auta. A byla to samozřejmě obrovská /nesrozumitelné/.

redaktor /Zdroj: Čs. filmový týdeník 30/1971//:
Kolona prvních cestovatelů si těch 23 kilometrů dálnice projela vyhlídkovou rychlostí. Snad proto, aby jim to déle vydrželo. Dálnici tedy máme. Pravda, zatím i přejedete dřív než vykouříte jednu cigaretu, ale už přitom můžete snít o tom, že jednou sundáte nohu z plynu až v Bratislavě.

Michal KUBAL, moderátor:
Ten sen se sice naplnil, i když, jak dobře vědí řidiči, kteří každý den vyjíždějí na tuhle dálnice, s tím sundaváním nohy z plynu až v Bratislavě to ani zdaleka tak není. Ale zpátky na začátek. Výstavbě předcházelo skoro 30 let neustálého zahajování a dokladů. První plány vznikaly už ve 30. letech minulého století. Stavět se začalo na začátku okupace. Ale první, tehdy ještě československá dálnice začala opravdu růst až před půl stoletím.

Jan BERÁNEK, redaktor:
Ten hluk nejde přeslechnout ani kilometry daleko. Denně tu projede skoro 100 tisíc aut, tedy průměrně jedno za vteřinu. Když to zkoušíme přepočítat, dopolední provoz tomu přesně odpovídá. Pražský konec dálnice D1 je nejvíc vytížené a naprosto klíčové místo české dálniční sítě. Stav téhle části dálnice odpovídá konci 90. let. Tehdy tady postavili třetí pruh. Okolo se ale pořád dají najít zbytky ještě mnohem starší. Třeba tohle odpočívadlo postavené v 70. letech. Jenom je zarostlé a nepoužívané. Stromy už dávno pohltil všechno, kromě asfaltu a vůbec to nevypadá, že právě tady začínala historie českých dálnic. Zahájení se přitom obešlo bez velké pompy. Existuje z něj jen pár fotek. Leccos naznačovaly i výrazy tehdejších straníků.

Václav LÍLD, fotograf /Retro, 2013/:
Zde Alois Indra vypadá velice nasupeně. To si vysvětluju tím, že přeci jen to znovuzahájení stavby dálnic byla taková jako trhlina, socialismus dálnice neuznával.

Jan BERÁNEK, redaktor:
Práce přitom začaly už před druhou světovou válkou. Ale až 60. léta byla stavbě nakloněna. Ještě na začátku roku 1969 bylo možné točit i kritické reportáže.

redaktor /Čs. filmový týdeník, 1/1969//:
Stavbě tohoto mostu by zima nevadila, kdyby... Ano, kdyby měli stavbaři správné panely a nepřivezli jim širší. A tak most čeká, jak to dopadne.

Jan BERÁNEK, redaktor:
Za nejtužší normalizace už byl tón jiný. Tohle jsou unikátní barevné záběry z roku 1970. Ukazují už stavbu v plném proudu.

redaktor /Zdroj: První kilometry, 1970/:
Konečně mohou být nasazeny moderní těžké a výkonné stroje, buldozery s rozrývači, skrejpry a bagry, aby zahájily zemní práce.

Jan BERÁNEK, redaktor:
Na pohled zaujme obrovské množství techniky dovezené ze západu. Jindy tak nedostatkové devizy se na tenhle projekt našly.

František LEHOVEC, Fakulta stavební ČVUT v Praze:
Všem, i těm nejvyšším politikům bylo zřejmé, že tahle diference v zaostávání infrastruktury musí být nějakým způsobem řešena. A samozřejmě zmírněna.

Jan BERÁNEK, redaktor:
Stavební postupy se tehdy vlastně tolik nelišily od současné modernizace. I teď se pokládá souvislý betonový pás a ten se po zatvrdnutí nařeže. Rozdíly jsou ale v detailech. Slabinou původní technologie byly hlavně spáry. Do nich zatékalo a tak se panely vůči sobě pohybovaly a tím vznikaly charakteristické schody. Nová technologie má tohle vyřešené tímhle gumovým válečkem, který spáru v celé délce těsní. Hluboko v betonu jsou navíc vmáčknuté tyhle ocelové trny a ty kotví panely vůči sobě. Dálnice by takhle měla vydržet dalších 40 let. Jan Beránek, Česká televize.

Michal KUBAL, moderátor:
D1 je nejen nejstarší, ale zároveň i nejdelší dálnice na území Česka. Stavět se začala dokonce už v roce 1939. Tkto to tehdy vypadalo na slavnostním zahájení. Stavba měla název Národní cesta. Tři roky poté, uprostřed války ale úřady budování zastavily. Nedostatek materiálu i pracovních sil. Jak už jsme říkali, naplno se znovu začalo stavět /nesrozumitelné/ v roce 1967. O 13 let později, tedy v roce 1980 je hotová celá trasa z Prahy přes Brno až do Bratislavy. Celá tehdejší D1 stála přes 10 miliard korun. Náklady na jeden kilometr přesahovaly 30 milionů. Pro porovnání ty současné se pohybují kolem 400 milionů. A když se započte inflace, jsou současné ceny i tak zhruba dvakrát vyšší. Délka současné dálnice D1 z Prahy přes Brno do Ostravy má být 376 kilometrů. V provozu je k dnešku 352 kilometrů. Za jízdu na dálnici se u nás platí už 22 let. Na začátku stála roční známka pro osobní auto 400 korun. Dnes za ni platíme skoro čtyřikrát víc. Zdražovalo se celkem pětkrát. Naposledy před 5 lety. D1 už byla v posledních letech na konci plánované životnosti a Ředitelství silnic a dálnic proto před 4 lety zahájilo opravy. Hotové mají být v roce 2020. Práce jsou rozdělené na 21 úseků. Vidíme už zelenou barvu, která vyznačuje místa, kde mají silničáři hotovo. Celkem je to 7 úseků. Červená jsou místa, kde se musí počítat s komplikacemi. Práce tam totiž ještě neskončily. Jediné tyto dva modré úseky jsou v tuto chvíli ještě ve výběrovém řízení. A na zbylých 6 označených šedě, začnou práci nejdřív příští rok.