Petr KOLOŠ, moderátor:
Má výraznou barvu i vůni. Nejen proto budí řepka olejka výrazné emoce. Podle některých jde o zachránkyni klimatu a zemědělství. Jiní o ní mluví jako o žlutém moru, za který se ještě ke všemu platí zlatem. O biopalivech, která jsou s řepkou výrazně spojena, budeme mluvit v následujících minutách.
Mezi dlouhodobé kritiky biopaliv patří Vojtěch Razima ze spolku Kverulant.org.
Vojtěch RAZIMA, kritik biopaliv, spolek Kverulant.org:
Ty důvody, pro které jsme biopaliva zaváděli a pro které vlastně v takovém množství pěstujeme řepku olejku, byly na začátku tři. Měli jsme snížit naši závislost na dovozu ropy, měli jsme zvýšit počet lidí, kteří jsou zaměstnáni v zemědělství, a asi hlavním cílem bylo to, že snížíme produkci CO2. Ani jeden z těchto tří cílů nebyl splněn. Nebyl splněn a s největší pravděpodobností ani nikdy nebude. Naopak. Celý ten koncept je nesmírně drahý, platíme za něj všichni, nejenom ti motoristé, kteří jsou nuceni si kupovat benzín a naftu s příměsí bio složky, ale samozřejmě všichni ostatní, kteří jaksi doplácejí na vyšší ceny těchhle paliv, to znamená, jde o to, že zboží do obchodu někdo musí přivézt a je rozdíl, jestli ho tam přiveze za obvyklou cenu nebo bude muset připlatit, byť to je jenom pár desítek haléřů na litr, za to, že má povinně v palivu líh a methylester řepky olejky, tedy to, co se vyrábí z řepky.
Petr KOLOŠ, moderátor:
Vědci, kteří to mají na starosti, tak na tom pracují. Vymýšlejí nová řešení. Teďka jsme v nějaké polovině té cesty. Ještě nejsme na konci a ten směr pořád, aspoň jak jsem poslouchal ty experty, směr drží. Jako biopaliva tady budou, neuvažuje se o tom, že by se s tou cestou přestalo, budou se dělat, že jo, ta paliva druhé generace a možná jednou třetí generace, ale pořád ta, ta linie je jednotná. Tak není to vlastně laciné? Kritizovat uprostřed té práce to, že není výsledek?
Vojtěch RAZIMA, kritik biopaliv, spolek Kverulant.org:
Kdybychom byli uprostřed té práce, tak bysme zřejmě zaznamenali, že po, dejme tomu, 10 letech povinného přimíchávání bio složek došlo k nějakému pokroku. Ale ono k němu prostě nedošlo. Nedošlo k němu v tom, že by se při výrobě biopaliv produkovalo méně CO2 než na začátku, naopak zjišťuje se, že s přesnějšími výzkumy toho, kolik to vyprodukuje CO2, je ta situace ještě horší, a co je zásadnější ještě, my jsme ty biopaliva prostě za těch 10 let nezlevnili ani o korunu. Je to pořád násobně dražší, násobně dražší, než vyrábět z ropy paliva klasická. A co se týče biopaliv takzvané druhé a třetí generace, no, to bude ještě, to bude ještě násobnější problém. Protože biopaliva druhé generace v zásadě se mají lišit jenom, jenom v tom smyslu, že se o té surovině, z které se to vyrábí, řekne, že to není potravinářská surovina. To znamená, že je to jenom jakási administrativní záležitost. A biopaliva třetí generace, dejme tomu z, z řas a podobně, ty jsou zatím syntetizována v nějakých laboratorních podmínkách, a, a ta jejich cena je prostě obrovská. Já bych ještě možná posluchačům připomněl to, že když jsme zaváděli biopaliva v České republice, tak věrozvěsti biopaliv nám přece říkali, počkejte jenom pár let a uvidíte, že ta biopaliva nám dokonce zlevní tu, tu drahou ropu těch ošklivých arabských šejků. Nic z toho se nestalo. Biopaliva jsou pořád stejně drahá. A jejich produkce je pořád velmi problematická. Ono totiž celé to není jenom o řepce olejce, která se pěstuje u nás. Nebo, dejme tomu, v Evropě. Je to také o tom, že Evropa, která zavedla tento koncept povinného přimíchávání bio složek, si dávno nevystačí s tou osevní plochou, na které by mohla pěstovat biopaliva. Naopak. Zhruba 60 % se nachází mimo země Evropské unie. A tam se samozřejmě pěstuje ve velkém zejména palmy na palmový olej, protože palmový olej, respektive produkt z palmového oleje je základní surovina pro výrobu biopaliv. A to, že palmový olej, že se jaksi produkuje tak, že to má devastační účinky jak na to životní prostředí, teď mám na mysli, dejme tomu, indonéské pralesy, tak samozřejmě na tu populaci tam, která se toho zúčastní. To, to je, to je zřejmý fakt.
Petr KOLOŠ, moderátor:
Experti, se kterými jsem natáčel, tak ti jsou celkem jednotní v tom, že říkají, ano, výroba biopaliv z těch potravinářských produktů zřejmě bude slepá cesta, ale oni mluví o tom, že přijdou biopaliva z odpadu. A pak ještě jsou ta sdílená biopaliva třetí generace. Ale to podstatné je na začátku toho pokroku, protože oni o těch biopalivech pořád mluví jako o cestě, o pokroku, jestli vždycky není drahý. A vy jste mluvil o tom, že to drahé je a že to je problém. Tak jestli to vlastně nesouvisí s tou cestou k tomu, aby, aby se našlo nějaké palivo, které bude stát za to.
Vojtěch RAZIMA, kritik biopaliv, spolek Kverulant.org:
To je samozřejmě na obecnou úvahu, jestli na začátku nějakého technologického pokroku nestojí produkt, který na začátku samozřejmě je dražší než běžná produkce. Velmi často to tak je. Ale proč je ten produkt úspěšný? Je úspěšný proto, že nabízí něco jiného. Nějakou přidanou hodnotu. Biopaliva nejsou lepší v ničem oproti klasickým fosilním. Naopak jsou, jsou ve všech parametrech horší. Jsou dražší, mají menší výhřevnost, tudíž je u nich větší spotřeba, a co se týče produkce škodlivých látek, tak samozřejmě jsou horší než paliva klasická.
Petr KOLOŠ, moderátor:
Zatímco Vojtěch Razima z principu shromažďuje studie, které potvrzují negativní dopady biopaliv, Michal Vojtíšek z pražského ČVUT je naopak přesvědčen, že biopaliva mají pozitivní dopad na lidské zdraví.
Michal VOJTÍŠEK, ČVUT:
Já pracuji na studijní fakultě, kde se zabýváme výzkumem spalovacích motorů. A naše zkušenosti jsou, že biopaliva, jak alkoholy pro benzínové motory, tak bionafta pro naftové motory, snižují emise částic, snižují emise rakovinotvorných látek, je tam mírné zvýšení oxidu dusíku. Různé studie samozřejmě uvádějí různé výsledky. Já se domnívám, že na emise rizikových látek, ten celkový vliv, mám-li to všechno sečíst, je spíše kladný. Spíše jsou biopaliva přínosem. Co se týče emisí skleníkových plynů, tam se jedná o koloběh CO2, zatímco v případě fosilních paliv se jedná o víceemise, o CO2, které přidávám do atmosféry navíc. Tam se domnívám, že je velký potenciál pro snížení emisí skleníkových plynů. Ne vždycky jsou biopaliva produkována tak, že ty přínosy tam jsou nebo jsou menší, než by mohly být. Ale obecně existují technologie, že tam může být velice podstatný přínos pro snížení emisí skleníkových plynů.