Nebezpečný mikrospánek

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka:
Osobní zkušenost s pocitem únavy za volantem přiznává asi půlka mužů a skoro čtvrtina žen, stejně jako s mikrospánkem. Ten trvá obvykle 3 až 15 vteřin a přichází většinou během jednotvárné jízdy po dálnici nebo hlavní silnici. Pomáhat proti němu můžou chytré senzory.

Martin TYBUREC, redaktor:
Přesně takhle vypadá řidič, který právě upadl do několika vteřinového spánku při jízdě po dálnici. Následky mohou být tragické. Teď šlo jen o nehodu v simulátoru. Figuranti, kteří před tím 24 hodin nespali, tak pomáhají výzkumu Dopravní fakulty ČVUT.

Petr BOUCHNER, vedoucí Ústavu dopravních prostředků, Fakulta dopravní ČVUT v Praze:
Je osazen jednak tzv. psychofyziologickými systémy měření, tzv. EEG. Pod košilí má snímání srdečního rytmu. Kamery, které jsou součástí pokročilého eyetrackingu, který sleduje, kam se vlastně ten řidič kouká, ale i může sledovat mrkání, případně i pokles víček.

Martin TYBUREC, redaktor:
Pomocí těchto senzorů odborníci hledají zákonitosti související s blížícím se usnutím. To by mohlo zlepšit účinnost systémů, které před spánkem varují. Ty fungují buď tak, že pomocí kamery sledují pohyb očí řidiče, anebo pohyb volantu. Bdělý řidič totiž volant stále koriguje, zatímco ten usínají cítí ho může pustit.

Igor SIROTA, mluvčí ÚAMK:
Při třísekundovém mikrospánku a rychlosti 90 kilometrů ujedete zhruba 75 metrů. Máte šanci, že vás probudí tento pás, ale zdaleka není na celé dálnici.

Martin TYBUREC, redaktor:
Za 15 sekund ve stotřicetikilometrové rychlosti ujede řidič poslepu dokonce už víc než půl kilometru.

Petr BOUCHNER, vedoucí Ústavu dopravních prostředků, Fakulta dopravní ČVUT v Praze:
Ten řidič si myslí, že vlastně po tomhletom incidentu se vlastně probudil, ale ve skutečnosti ta situace je daleko zrádnější, a potom ten další mikrospánek nastoupí ještě vlastně s větší razancí