Nejtišší místo v Česku

Pokud byste tam vystřelili z pistole, ozve se tlumená rána. Je tu totiž skoro absolutní ticho a speciální stěny pohlcují všechny zvuky. A naopak, lze tu zachytit zvuky tak slabé, jako je komunikace termitů. Vítejte v mrtvé komoře neboli bezodrazové místnosti pro akustiku.

Mají ji na Fakultě elektrotechnické na pražské ČVUT a pohlcuje více než 99,9 procenta akustických vln. "Není tam echo. Žádná ozvěna, nic takového," slyším před vstupem do tiché komory od profesora Ondřeje Jiříčka. Těžká vrata za námi zapadnou a ocitneme se v místnosti obložené ze všech stran bé žovými klíny. Chvíli zkouším mluvit a vnímám, že zvuk ztratil rozměr. Slova zní podivně hluše. Jejich zvuk jde jen jedním směrem, neodráží se. Pak zmlknu a zaposlouchám se do ticha. Cítím zvýšený tlak v uších a slyším, jak mi v nich lehce šumí. Celkový pocit je velmi příjemný. V mrtvé komoře prý není dobře klaustrofobům. Není to však kvůli tichu, nýbrž tlaku uzavřeného prostoru.

Klíny mají punčošky

Místnost má rozměry průměrného pokoje a je osvětlena několika tlumenými žárovkami. V bezodrazové místnosti se chodí po pevné ocelové síti, která je natažena nad klíny pokrývajícími i podlahu. Masivní dveře jsou navrženy tak, aby jimi v případě potřeby mohlo projet i auto. Klínů na stěnách je bez pěti šest tisíc. Mají výšku 105 centimetrů a vyrobeny jsou z minerální vaty. Každý klín má svou punčošku, která je přes něj přetažena. Zhotovily je na zakázku pletací závody v Třebíči, kde se pletou i skutečné dámské punčochy. Komora má rozměry 9,5 x 8,5 x 7,7 metru, což z ní činí i největší bezodrazovou komoru v Česku. Její betonové stěny jsou 55 centimetrů tlusté a základy, které jsou odděleny od zbytku stavby, jdou do třímetrové hloubky.

Zvuky termitů

"Zvuk se vakuem nešíří, a tak absolutní ticho existuje jen ve vzduchoprázdnu. Ve vesmíru třeba," připomene mi profesor z katedry fyziky na fakultě elektrotechnické Ondřej Jiříček, když vyjdeme z komory ven. Byl to on, kdo v roce 2002 naplnil dávný sen bývalého děkana Fakulty elektrotechnické ČVUT a zakladatele katedry fyziky Josefa Boleslava Slavíka o speciální místnosti pro akustická měření.
"Na experiment potřebuje akustik volné pole, kde nejsou žádné odrazy. Nejčastěji tu měříme vyzařovací charakteristiky zdrojů zvuku, testujeme reproduktory a mikrofony, ale i hlučnost domácích spotřebičů," prozrazuje. "Občas se vyskytne i kuriózní práce. Nedávno jsme ve spolupráci s přírodovědci prováděli měření zvuků, pomocí nichž spolu komunikují termiti."
Termiti jsou známí všekazi, řadící se mezi šváby. Je to sociální hmyz žijící v koloniích, které vytvářejí hnízda. "Termiti spolu mimo jiné komunikují tak, že hlavou nebo zadečkem buší do podložky. Většinou se tak chovají, když se blíží nebezpečí, což je velmi těžko zachytitelné běžným sluchem, my to však pomocí citlivých snímačů změřit dokážeme."

V tichu se nezešílí

A nejhlučnější zvuk, s nímž se setkali? "Pro společnost MOSA Solution testujeme zařízení, která se používají třeba k čištění výměníků tepláren. Hlučí tak silně (přes 130 dB), že jeho akustická vlna vymete nečistoty a usazeniny i z míst, která nejsou běžně přístupná." Takový zvuk může při neopatrném zacházení vážně poškodit lidské zdraví. "Pokud by někdo strčil hlavu přímo k troubě, nejenže by mu poškodil sluchový aparát, ale mohly by mu prasknout i oční bulvy," upozorňuje profesor Jiříček.
"Díky naší zvukové izolaci můžeme zařízení testovat, aniž by to člověku ublížilo," říká akustik. Dodává, že o balastní zvuky v naší civilizaci není nouze. Vydávají je mobily, počítače i spotřební elektronika. Na některých místech je koncentrace hluku tak velká, že přechází ve zvukový smog. "Na něm se významnou měrou podílejí auta, ale i hudba v obchodních domech anebo v restauracích. Žijeme v hlučné době."
S účinky ticha tu zatím neexperimentují. "Kdysi vyšel výzkum, kde se tvrdilo, že v takřka absolutním tichu člověk zešílí. Já v bezodrazové komoře přespal a nezbláznil jsem se, tedy aspoň doufám," žertuje na závěr profesor Ondřej Jiříček z ČVUT.