TÉMA Čeští vědci vyvinuli navigaci pro nevidomé

Vědci z pražského ČVUT pracují na projektu Naviterier přes deset let. Jejich program do mobilního telefonu teď testují první nevidomí. Telefonu řeknou, kde se ve městě nacházejí a kam chtějí jít. Mobil už je pak hlasovými pokyny sám dovede do cíle.

Jedním z hlavních autorů Naviteriera je Zdeněk Míkovec, docent Českého vysokého učení technického v Praze. Na ČVUT vede obor s poněkud odborně znějícím názvem "Interakce člověka s počítačem". Laicky řečeno zkoumá se svými studenty nejrůznější způsoby, jak spolu lidé a technika mohou komunikovat. "Počítač nemusíte ovládat jen prsty, ale i foukáním nebo mrkáním," říká Míkovec. Pro některé lidi je to jediná možnost, jak se dorozumět se světem.
"Mrkáním píší například pacienti s tzv. syndromem uzamčení (poruchou mozku, kdy člověk není schopen ovlivnit žádné své svaly s výjimkou těch, jež pohybují očima)," dává vědec konkrétní příklad. Sám zkoumal, jak by se dal počítač ovládat pouhým pohybem hlavy. V dalším projektu zase pátral po tom, jak by nevidomým zprostředkoval technický výkres. Od toho už byl jen krůček k navigaci pro slepce.
"Podobný projekt jsme jinde ve světě nenašli," říká autor Naviteriera. Česká navigace pro nevidomé je podle něj unikátní a liší se od plánovačů tras, jaké dnes najdeme v mobilních telefonech či automobilech. Běžná navigace vám řekne: jděte dvě stě metrů a pak odbočte doprava. Nevidomému je taková informace k ničemu," vysvětluje rozdíl Míkovec.

Přesnost především

"Když jsme šli s běžnou navigací na Karlově náměstí podél budov, ukazoval nám telefon tamní park o padesát metrů jinde," říká zase Jan Balata, druhý hlavní autor projektu a Míkovcův doktorand na ČVUT.
Vše potvrzuje i Zdeněk Bajtl, který Naviteriera jako nevidomý testuje už od jeho vzniku. "Dnešní navigace jsou vyvíjené pro automobily, ne pro nevidomé," vysvětluje Bajtl. Sám pracuje v navigačním centru SONS (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých). "Když nevidomí lidé chtějí někam vyrazit, zavolají do našeho navigačního centra a operátor jim cestu naplánuje. Pokud chtějí k lékaři, pracovník zjistí, jakou má doktor adresu a ordinační dobu a naplánuje jim trasu od A do Z,” popisuje.
Ani to však není bez chyb. "Nevidomý si musí celou trasu zapamatovat, nahrát na záznamník nebo napsat a pak nechat přečíst," pokračuje Bajtl. Navíc má centrum svoji provozní dobu a nemůže být stále k dispozici. Český program Naviterier by mohl tyto problémy vyřešit.

Nevidomí se techniky nebojí

Naviterier je určen pro chytré mobilní telefony, to však pro nevidomé, možná trochu překvapivě, není žádná překážka. "Nejméně tři čtvrtiny zrakově postižených používají chytré dotykové telefony," říká Zdeněk Bajtl, jenž je podle svých slov sám technologickým nadšencem. Způsob použití je pochopitelně trochu jiný: slepému čte program v telefonu veškerý text, který se na obrazovce nachází. "Takový program je v každém chytrém telefonu už při zakoupení," vysvětluje Bajtl.
Vycházíme před budovu ČVUT, abychom se přesvědčili, jak Naviterier provádí nevidomého městem. Zdeněk Bajtl si v mobilním telefonu otevře internetové stránky naviterier.cz. Nejdříve zadá, odkud kam chce jít. "Můžu to buď říct, nebo napsat. Psát na dotykové klávesnici umím," říká Bajtl.
Výchozí adresa je Karlovo náměstí 13, adresa ČVUT. Cílová pak Krakovská 21, kde pan Bajtl pracuje. Jedno místo zadává hlasem, druhé na klávesnici – telefon mu sděluje, jaké písmeno se mu právě nachází pod prstem. Také to dnes už umějí všechny chytré telefony automaticky. To následující už ovšem obstarává program českých vědců.

Od rohu k rohu

"Trasa je dlouhá asi 1030 metrů a vede přes sedm přechodů. Postav se tak, abys měl budovy za zády," ozývá se z mobilního telefonu. "Otoč se vlevo a jdi asi 150 metrů na kulatý roh s ulicí Odborů. Po levé ruce měj budovy," zní další pokyn. "Naviguje mě od rohu k rohu," komentuje Bajtl.
Jakmile dojde na další roh, požádá dotykem o další část trasy. Co je pro jiného nepodstatná informace, například jaký tvar má roh ulice, zda má při chůzi po straně budovy či park nebo jde z kopce, pomáhá nevidomému v orientaci a dává mu pocit bezpečí.
Když Bajtl dojde k přechodu, dozví se z programu, zda má přechod světelnou, a tedy i zvukovou signalizaci, a z jaké strany jezdí auta či tramvaje. Pokyny, které by musel pracovník navigačního centra vyhledat a nevidomý si je musel zapamatovat, dává Naviterier zcela automaticky a postupně, od rohu k rohu, jak říká Zdeněk Bajtl.
Překážku jako telefonní budka sice program nezahlásí, to však pro nevidomého není problém. "Aby se nevidomý mohl pohybovat na ulici, musí umět pracovat s bílou holí. To je základ, s tím vám žádný program nepomůže," dodává Bajtl.
Základem navigace jsou mapové podklady od české firmy CEDA, která dodává informace i firmám jako Google nebo TomTom. Na základě těchto údajů o chodnících, přechodech či tramvajových kolejích pak vědci z ČVUT přes deset let pracovali na svém programu.
Ten dnes umí z této změti údajů vytvořit několik jednoduchých vět, které znějí podobně, jako kdyby nevidomého navigoval člověk po telefonu. O tom, že se dílo povedlo, svědčí i zájem českých měst a krajů.

Rádi by i za hranice

"Zatím máme zmapovanou oblast od Karlova náměstí směrem k Václavskému a Staroměstskému. Na druhé straně řeky pak oblast kolem Anděla, Újezdu a Malostranského náměstí," počítá Míkovec. Rád by takto pro nevidomé zmapoval celou Českou republiku.
"Vyjednáváme s městy a kraji o finanční podpoře. Zatím s Plzeňským a Ústeckým krajem, Brnem a Uherským Hradištěm," nastiňuje plány. Údaje o chodnících přitom nemusí sloužit jen nevidomým. Lépe plánovat trasu městem by díky nim mohli i třeba vozíčkáři, matky s kočárky nebo rodič s více dětmi.
Tvůrci Naviteriera by rádi prorazili i v Německu a Rakousku. Expanzi do Spojených států naopak (alespoň zatím) nechystají. "V Americe jezdí většina nevidomých taxislužbou nebo má asistenta. Jsou tam sice dobře opečovávaní, ale pro mě to není ten správný přístup," říká zase Zdeněk Bajtl. On se díky vědcům z ČVUT může pohybovat, zatím alespoň v části města, přece jen svobodněji. *

Program Naviterier už nyní funguje ve zkušebním režimu na stránkách naviterier.cz/livedemo/, zatím jen pro část Prahy. V létě bude ke stažení také aplikace, která pomocí GPS ohlídá, aby nevidomý zcela nezabloudil, nebo umožní samotným uživatelům služby, aby do ní vkládali třeba informace o probíhajících úpravách chodníku. Služba má být zpočátku zdarma, v budoucnu se má platit měsíční paušál od dvaceti do dvou set korun podle toho, kolik měst a krajů a také jednotlivců se do projektu zapojí.