Kulaťák i vodárna. Po stopách architekta Antonína Engela

Vítězné náměstí ve tvaru podkovy nebo návrh Podolské vodárny. Hlavně tím je známý architekt Antonín Engel.

Jeho stavby jsou osobité a nadčasové. Antonín Engel inspiroval řadu následovníků. Byl totiž nejen vynikajícím architektem, ale i skvělým urbanistou a respektovaným profesorem a teoretikem.
Ve své tvorbě byl Engel solitérem, který dobovým stavebním trendům příliš nepodléhal. Výjimkou bylo chvilkové zaujetí kubismem, v době, kdy se právě jeho prvky začaly v Praze objevovat. Kubistické formy využil u dvou domů v Josefově – v nájemním domě v Břehové č. 40/1 a vile č. 43/3.
Engelovy budovy se vyznačují inspirací klasicistní architekturou, geometrickými tvary, ale hlavně nadčasovostí a elegancí, která přetrvává až do dnešních dní.
Vyzařují důkladnost návrhu i provedení a mají až majestátní charakter.
Dvacátá léta dvacátého století byla pro Antonína Engela pracovně velice plodná. Kromě toho, že už od roku 1912 vyučoval architekturu, se v roce 1920 stal členem Státní regulační komise pro Velkou Prahu a o dva roky později pak rektorem ČVUT.
První republika přála výstavbě veřejných staveb. Na vltavském nábřeží Engel postavil od roku 1927 budovu tehdejšího ministerstva železnic, dnes sloužící ministerstvu dopravy, v neoklasicistním rázu.

OSUDEM MU BYLY DEJVICE

V roce 1921 začal pracovat na urbanistické koncepci překotně se rozrůstajících Dejvic a přihlehlé Bubenče. Právě tato část Prahy se mu stala osudnou. Navrhl Kulaťák ve tvaru podkovy. Před válkou plán ale nestihl vytvořit. Po ní se okolí Vítězného náměstí ujali jiní architekti, a tak byla Engelova koncepce realizována pouze částečně.
Dodnes se architekti pokoušejí na tuto zástavbu navázat a dostavět volné parcely. Posledním projektem, který měl v Dejvicích zaujmout místo volné parcely původně plánované pro radnici, byl multifunkční objekt Line.
Mezi jeho další známé stavby patří Podolská vodárna či Masarykovy koleje.