Vítězné náměstí ve tvaru podkovy nebo návrh Podolské vodárny. Hlavně tím je známý architekt Antonín Engel.
"Jeho stavby jsou osobité a nadčasové. Antonín Engel inspiroval řadu následovníků. Byl totiž nejen vynikajícím architektem, ale i skvělým urbanistou a respektovaným profesorem a teoretikem. Ve své tvorbě byl Engel solitérem, který dobovým stavebním trendům příliš nepodléhal.
Od roku 1912 vyučoval architekturu
Výjimkou bylo chvilkové zaujetí kubismem, v době, kdy se právě jeho prvky začaly v Praze objevovat. Kubistické formy využil u dvou domů v Josefově v nájemním domě v Břehové č. 40/1 a vile č. 43/3. Engelovy budovy se vyznačují inspirací klasicistní architekturou, geometrickými tvary, ale hlavně nadčasovostí a elegancí, která přetrvává až do dnešních dní. Vyzařují důkladnost návrhu i provedení a mají až majestátní charakter.
Dvacátá léta dvacátého století byla pro Antonína Engela pracovně velice plodná. Kromě toho, že už od roku 1912 vyučoval architekturu, se v roce 1920 stal členem Státní regulační komise pro Velkou Prahu a o dva roky později pak rektorem ČVUT. První republika přála výstavbě veřejných staveb. Na vltavském nábřeží Engel postavil od roku 1927 budovu tehdejšího ministerstva železnic, dnes sloužící ministerstvu dopravy, v neokla-sicistním rázu.
Osudem mu byly Dejvice
V roce 1921 začal pracovat na urbanistické koncepci překotně se rozrůstajících Dejvic a přihlehlé Bubenče. Právě tato část Prahy se mu stala osudnou. Navrhl Kulaťák ve tvaru podkovy. Před válkou plán ale nestihl vytvořit. Po ní se okolí Vítězného náměstí ujali jiní architekti, a tak byla Engelova koncepce realizována pouze částečně.
Dodnes se architekti pokoušejí na tuto zástavbu navázat a dostavět volné parcely. Posledním projektem, který měl v Dejvicích zaujmout místo volné parcely původně plánované pro radnici, byl multifunkční objekt Line. Mezi jeho další známé stavby patří Podolská vodárna či Masarykovy koleje.