Děti z domovů se musí o vzdělání prát, mnoho z nich nedokončí ani učiliště

Jedno procento – taková část dětí, které vyrůstaly v dětských domovech, se dostala na vysokou školu. Téměř tři čtvrtiny z nich naopak jdou na učiliště a většina z nich nedokončí ani to. Ti, kterým se přesto podařilo v životě uspět, se pokouší najít způsob, jak zlepšit život dalším dětem z domovů. Nedostatky vidí jak ve způsobu, kterým k nim školy přistupují, tak v nedostatku motivace a chybějících vzorech. O osudech žáků z dětských domovů natáčela Michaela Komrsková pro pořad 168 hodin.

Základní škola, střední škola, maturita, potom možná bakalářský a magisterský program na vysoké škole a nakonec snad i doktorát. Takovou cestu ke vzdělání absolvují alespoň z větší části statisíce lidí.

Podle posledního sčítání lidu má v Česku vysokoškolské vzdělání přes 12 procent lidí. Mezi těmi, kdo vyrostli v dětském domově, je to však jiné. Na vysokoškolský diplom dosáhne pouze procento z nich. Většina končí ve zvláštní, přesněji praktické škole a odtud jdou na učiliště.

Ze zvláštní školy vyšli i Eva Ptáčková, která se však nyní chystá k doktorandskému studiu na Fakultě strojní ČVUT, nebo Josef Trnka, který vystudoval sociální práci a dnes pracuje v charitě. "Děti v dětských domovech – i já – byly hodně živé. Na základních školách to nezvládali. Potřebovali s tím nějakým způsobem pracovat, tak to vyřešili tou variantou, že většina z nás skončila ve zvláštní škole," shrnul.

Děti, které vyrůstají bez rodičů, jsou ovšem takto odstřihnuty od motivace být lepší, současně jim chybějí přirozené vzory. "Ony nevidí, že táta je inženýr, maminka je učitelka. Někdy tam ani není tlak, že se musí učit – že musí udělat domácí úkoly, že se musí připravit na zkoušku," shrnula Tereza Maxová, jejíž nadace se zaměřuje na pomoc dětem bez rodiny.

Dětský domov pak dětem vybírá i co nejsnazší cestu k završení vzdělávacího procesu, z praktické školy tak jdou většinou na učiliště. "Volí se učební obor oproti oborům s maturitou, aby se dítě do osmnáctého roku života stihlo alespoň vyučit," vysvětlila Alena Staňková z výzkumné společnosti Perfect Crowd. Řečí čísel jde na učiliště 72 procent dětí z dětských domovů, celkově přitom učiliště přitahují pouze 21 procent dětí. Ještě větší problém je, že z oněch učňů z dětských domovů více než polovina učiliště nedokončí."Děti tak bolavé, že necítí potřebu dosahovat nějaké výsledky"

Špatně mohl skončit i Josef Trnka, kterému po vojně hrozilo, že skončí na ulici. Tento okamžik se však pro něj stal rozhodujícím impulsem. "Ocitl jsem se na místě, kde nechci být a uvědomil si, že je potřeba to řešit. A pokud to nebudu řešit ihned, tak do toho spadnu, můžu se stát vlastně nižší vrstvou společnosti, na kterou se pak bude ukazovat a říkat: Opět se to nepovedlo, to je přesně to, co jsme čekali," popsal, co ho nakonec přivedlo k vysokoškolskému studiu.

V dětském domě žila v dětství i Veronika Kašáková, která pak absolvovala střední pedagogickou školu a také se dostala do finále soutěže Miss 2014. V dětství však nejprve žila s matkou – prostitutkou na drogách – která nakonec své dvě děti úmyslně nechala na zadním sedadle taxíku. A tak dívka a chlapec skončili v dětském domově. S takovými zážitky je ale přesvědčena, že by se vzdělávání dětí z dětských domovů mělo alespoň zpočátku soustředit na něco docela jiného než na znalosti.

"Děti, které jsou traumatizované z bolavého života před dětským domovem, si zaslouží duševní hygienu. Jsem přesvědčena, že by se s těma dětma mělo pracovat spíše na bolavé duši. Pak bychom se možná mohli posunout ke vzdělávání, k matematice a k češtině. Ty děti za prvé nemají zájem, za druhé jsou tak bolavé, že nemají potřebu dosahovat nějakých výsledků," poukázala Veronika Kašáková.

Toho, že už samo dokončení vzdělání je u mnoha dětí z dětských domovů úspěchem, je si vědom i náměstek ministryně školství Stanislav Štech, který by se měl stát nástupcem rezignující Kateřiny Valachové. Za největší překážku jakékoli snahy o změnu považuje to, že děti z dysfunkčních rodin přicházejí do domovů až docela velké. "Přicházejí se značným vývojovým zpožděním," poukázal.

Jak říká Tereza Maxová, děti z dětských domovů musí neustále bojovat proti svému osudu. K němu se přitom "dostanou" zcela nezaslouženě. "Není to jejich chyba. Mají už špatný start do života tím, že je někdo odloží, nikdo je nechce, nikdo se jim nevěnuje pořádně."