Poslední týden Pražského jara 2017 otevřel koncert převážně soudobé hudby v ne zcela tradičním prostoru Národního technického muzea. Není to však zdaleka poprvé, co sem přední hudební festival zavítal, a v tomto případě k tomu byla příležitost přímo ideální. Večer nazvaný Hudebně-technické invence nabídl propojení živých hudebníků s elektroakustickou složkou – a zároveň jistou evaluaci aktuální úrovně tohoto technologicky orientovaného hudebního odvětví.
Na závěr došlo na premiéru skladby Circulation, vytvořené přímo pro letošní festival. Skladatel Jan Trojan vyvinul ve spolupráci s Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze sadu pojízdných reproduktorů, které měly za úkol zdůraznit moment prostorového pohybu zvukových zdrojů. Takováto technologická novota samozřejmě přitáhla zvědavost publika a zasloužila se o poněkud humorný charakter závěrečné skladby. Obecenstvo jako by se spíše než soustředěnému poslechu věnovalo napjatému očekávání dalšího z průjezdů těchto robotků, doprovázeného nezaměnitelným rachotem jejich motorků. Přestože pojízdné zařízení mnohdy přehlušovalo svůj vlastní reproduktor, měl nakonec i tento zvuk v pečlivě vypracované sonické textuře své opodstatnění. Vedle elektronických stop, jež sestávaly z živě upravovaného materiálu hráčů, se zde uplatnilo trio houslí, klarinetu a saxofonu, který virtuózně ovládal Miro Tóth. Instrumentalisté, předvádějící celou škálu netradičních technik, ve spolupráci s týmem operátorů zaplnili hlavní sál technického muzea zcela soudržným zvukovým světem, který se však nesnažil o doslovnou popisnost. Volná struktura na pomezí aleatoriky nechala nenásilně plynout jednotlivé obrazy, jež často připomínaly post-apokalyptické výjevy. Autorem vědomě kontrolovaná nejednoznačnost a mnohočetnost zdrojů tohoto hudebního proudu též přispěla k působivému efektu kompozice. Komplexně a zároveň do detailu zkonstruovaný zvukový masiv Circulation tak nakonec uhájil legitimitu i aktuálnost avantgardní elektronické hudby.